Dorazili sice do Betléma a našli tam Svatou rodinu, ale vybídnuti andělem nevraceli se již přes Jeruzalém, ale volili cestu jinudy. Herodes pak ze strachu o trůn nechal vyvraždit všechny betlémské chlapce mladší dvou let. Tito mudrcové byli patrně chaldejští hvězdopravci, jejich počet se později ustálil na tři (patrně podle tří darů, o kterých je v evangeliu zmínka) a začali být dokonce označováni jako králové.
V pozdějších legendách (patrně až v 7. století) dostali i jména - Kašpar, Melichar a Baltazar - a každému z nich byly připsány i dary, které měli Ježíškovi přinést:
Kašpar zlato (znak královské důstojnosti),
Melichar kadidlo (užívané při obětech a modlitbách) a
Baltazar myrhu (rovněž vonnou pryskyřici jako znak Ježíšova člověčenství).
Co však přesně tyto dary představovaly se můžeme dnes jen domnívat. Jisté ale je, že všechny tyto dary byly v tehdejší době nejen velmi drahé, ale i cenné pro svou léčivou sílu.
Zlato je, a samozřejmě i vždy bylo, nejušlechtilejším kovem a symbolem bohatství.
Kadidlo bylo díky své vůni, navozující slavnostní atmosféru, v mnoha náboženstvích velmi vyhledávané. Šlo o směs vonných dřevin a pryskyřic, myrhy, semínek, kořenů a usušených květů. Kadidlo se pálilo na rozžhaveném dřevěném uhlí v kadidelnicích, čímž se uvolňoval vonný dým. Prodávalo se v podobě malých, místy průhledných, kulovitých kousků barvy světle žluté nebo bledě červené, na povrchu voskově lesklých. Kadidlo se mimo vykuřování v chrámech používalo odedávna k výrobě mastí a léků.
Myrha byla hmota-šťáva, vytékající ze stejnojmenného keře, která na vzduchu ztuhla ve žluté, červené či hnědé průhledné kousky o velikosti ořechu, za kterou se platilo zlatem. Proto si ji mohli dovolit jen největší boháči. Jinak se používala při vykuřování v chrámech nebo při různých slavnostech. Už staří Egypťané balzamovali mrtvé rozpuštěnou myrhou. Římané zas myrhu přidávali k vínu, aby nasálo libou vůni, a také si ji vtírali do vlasů. Podobně jako kadidlo, patřila i myrha mezi vonné látky s léčebnou schopností.
Západní křesťanství slaví památku sv. Tří králů dne 6. ledna. Oproti tomu východní církve si připomínají příchod Tří mudrců do Betléma už 25. prosince (tedy na svátek Narození Páně).
Svátek Tří králů byl i posledním dnem ve vánočním období, kdy se koledníci vydávali na koledu. Tříkrálová koleda patří mezi nejznámější, vždyť kdo by neznal: "My Tři králové jdeme k Vám, štěstí zdraví vinšujem Vám...". Vánoční období nazývané také jako vánoční okruh se uzavřelo hned první následující neděli po svátku Tří králů. Oslava narození Ježíše Krista skončila, následovalo liturgické mezidobí, které mělo připravit věřící na největší křesťanský svátek - Velikonoce.
Pro pravoslavné věřící však Vánoce 6. lednem teprve začínají. Ve východní liturgii na tento den připadá jeden z nejdůležitějších svátků pravoslavné církve - svátek Zjevení Páně (původní svátek Ježíšova zjevení se světu).
K+M+B
Význam tohoto svátku odjakživa doprovázely lidové zvyky. Na křesťanském Východě se světí křestní voda a žehnají se řeky. Ve střední Evropě je časté žehnání domů, při němž se na dveře svěcenou křídou píší písmena C+M+B, u nás v Čechách obvykle K+M+B. Nejsou to patrně počáteční písmena jmen "Třech králů": Kašpar, Melichar a Baltazar, jak se lidově traduje, nýbrž zkratka latinského Christus mansionem benedicat - Kristus požehnej tomuto domu.
Zdroj:
ceske-tradice.cz
christmas.cz
pis.cz
K.Richter, Liturgie a život
Tradice tříkrálová..
05.01.2007
Tři králové jsou patroni poutníků a hříšníků.. Podle Matoušova evangelia se u krále Heroda v Jeruzalémě objevili mudrcové z Východu, jež hvězda upozornila na příchod krále a přišli se mu tudíž poklonit.
Autor: Vědma Emma