Tajemství vesmírných obrů

FiftyFifty, společenský magazín.
Tajemství vesmírných obrů na FiftyFifty.cz. Články, recenze, sexy povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy od kartářky atd.
Magazín pro ženy i muže > Tajemství vesmírných obrů

FiftyFifty
Share
 >  > 

Tajemství vesmírných obrů

Tajemství vesmírných obrů

„První z našich předků přišli z vesmíru, naši praotci pocházejí z dob, na něž se nelze upamatovat, slétli z hvězd,“ zpívají Torajové z indonéského ostrova Celebes. Text staré rituální písně doplňují neobyčejné legendy a zvyklosti.

Masivní chmurné mraky se valily zpoza hor. Stoupali jsme zvolna podél terasovitých rýžových polí až k hranici lesa zahalené chuchvalci mlhy. Trvalo dobrou hodinu, než se nám podařilo dorazit k mělkému sedlu těsně pod vrcholem kopce a poté konečně vstoupit do vesnice Torajů.  
Náves budila dojem letiště. Seřazeny ve dvou dlouhých řadách stály proti sobě zvláštní budovy. Jejich neobvyklý tvar připomínal spíše čluny na mohutných sloupech než obvyklá stavení, jaká známe z jiných koutů Indonésie.  
Neobyčejné příbytky se nazývají tongkonan – domy prapůvodu. Všeobecně se tím míní místo, kde se člověk narodil a odkud pochází. Samotní Torajové chápou toto přízvisko daleko obsáhleji. Tvar domů má prý navždy připomínat vesmírná plavidla, v nichž před dávnými časy jejich předkové přiletěli na naši planetu.  
Stěny zdobí řada symbolů. Mnohé z nich naznačují spojitost komunity s neznámou pravlastí. Pod střechou umístěné paprsky znázorňují rozpínání kosmu. Pod nimi je většinou kohout jako prostředník mezi Zemí a nebesy. Často se zde vyskytuje i vyobrazení podivného neznámého ptáka s dlouhým krkem a chocholkou. Ani Torajové netuší, zda představuje nějaký znak nebo skutečně žijícího tvora.

Na počátku věků
Hrdinou torajských mýtů je Tamborolangi. Původním domovem tohoto hvězdného boha byly Plejády, pak se mu v jakémsi ohromném tělese podařilo překonat nebeské pláně a přiblížit se k Zemi. Nějaký čas setrval vysoko nad ní, než otevřel nebeskou bránu, jeho vznášející se dům se za ohlušujícího hřmění a silných záblesků snesl dolů a přistál poblíž hory Kandora. Znamená to, že z mateřského plavidla visícího na oběžné dráze, se odpoutal přistávací modul?  
Tamborolangi na své vesmírné misi rozhodně nemínil držet celibát. Záhy se zamiloval do místní princezny a oženil se s ní. Podobně se zachovala i jeho posádka. Nebešťané se nazývali Puangové a původně měli v žilách bílou krev. Ta zčervenala po asimilaci s pozemšťany. Jinak řečeno, potomci cizinců z hvězd a pozemských dcer se zprvu podobali otcům, ale protože pak museli vstupovat do manželství s čistokrevnými pozemšťany, postupně přišli o své genetické dědictví.   
Udivující jsou i další části torajské mytologie, která v podstatě odpovídá dnešním vědeckým poznatkům. Vyskytují se v ní hrdinové s podivnými jmény. K počátkům existence vesmíru se váže Gaunti Kembong, což se dá přeložit jako Mlhovina samo sebou se roztahující a Balloq Nangka Kaleno, tedy Vejce, které se stalo bytostí. Důležitou roli sehrálo i Arrang di Balu, Záření v kameni. Torajové nevěří, že svět stvořili bohové. Bylo tomu naopak. Vesmír stvořil bohy a ti pak přilétali na Zemi, aby tu zanechali své potomky.  

Nebeská plavidla

Podobné legendy se dochovaly i na dalších indonéských ostrovech. Švýcarská cestovatelka Rose Marie Füglistallerová v sedmdesátých letech minulého století pátrala v džunglích Sumatry po pozůstatcích megalitických civilizací. S průvodci narazila na ohromující kamenné skulptury, a když se vyptávala na jejich původ, náčelník nedaleké vesnice s rozpaky přiznal, že neví.  
Obklopené temně zelenými hradbami hustého porostu stály netečně na svém místě již před mnoha staletími. Stará pověst říká, že vznikly v době, kdy do krajiny dorazili obří bytosti, měli nadlidskou sílu a s pozemskými ženami zplodili potomky. Ti se pak stali náčelníky kmene. Bytosti přišli v kapalu – lodi. Füglistallerová se chtěla ujistit, zda připutovali zpoza moře nebo řekou z vnitrozemí. Náčelník odmítavě zavrtěl hlavou a pak mlčky ukázal k nebi. Loď sestoupila z oblohy.

Zapovězené svazky

Podle dochovaných textů na ostrově Bali přistál jako předvoj vesmírné mise nejprve průzkumný mimozemský oddíl. Jeho část se usadila v okolí jezera Batur, druhá zamířila do Balingkangu. O potížích s obsazováním tohoto teritoria přináší zajímavou zvěst starodávná báseň Kawakin Usana Bali.  

Nebešťan Maya Danawa porazil mnoho králů a stál se vládcem v Balingkangu. Za jeho úspěchy mu bůh da Tonta, sídlící na hlavní základně u jezera Batur, dovolil sňatek s pozemšťankou – čínskou buddhistkou. Žena se ale necítila na Bali dobře a záhy onemocněla. Maya Danawa prosil da Tontu o pomoc, a když mu byla odepřena, zakázal ho uctívat a sám se vyhlásil za boha. Jeho manželka krátce nato zemřela. Král zůstal v paláci sám a obohacoval se na úkor lidu. Dvanáct let poté byl poražen a zabit bohem Indrou, který se svými bojovníky přilétl nastolit pořádek. Od té doby bylo na Bali obnoveno hinduistické náboženství a vládli tam jen dobří božští králové.  

Zdánlivě strohá historka překypuje vzrušujícími otazníky. Proč musel tak mocný král žádat o souhlas se sňatkem? Donutila ho k tomu skutečnost, že jím zamýšlený svazek s pozemšťankou byl naprosto neobvyklý a možná hrozil genetickou katastrofou? Byl údajný bůh da Tonta ve skutečnosti velitelem celé posádky a proto rozhodoval o konání podřízených? Uvědomoval si rizika spojení svých mužů s pozemskými ženami, a proto tyto svazky nadále zakázal a nemocnou Danawovu manželku nechal zemřít bez pomoci?  

Podle dochovaných pramenů Maya Danawa nebyl jediným nebešťanem posedlým chtíčem. Také jiní danawští králové prahli po ženách lidské rasy, brali si je za manželky a tak přinášeli zkázu svému rodu. Původní čistokrevní příslušníci této záhadné dynastie dosahovali nejen gigantického vzrůstu a disponovali neuvěřitelnou silou, ale navíc ovládali i psychickou energii. Dokázali přenášet myšlenky na dálku a pouhou silou vůle pohybovat nejen s předměty, ale i zabíjet. Jejich děti, které zplodili s pozemšťankami, ztratily tyto mimořádné schopnosti a velmi často měly znetvořená těla. Byly to obří zrůdy v tělesném i duchovním slova smyslu. Stejně jako potomci nefelim biblických božích synů, kteří se spustili s dcerami lidí.

Pátrání po rodokmenu
Zajímavé podrobnosti o technických schopnostech Maya Danawy se dozvídáme ve védském spisu Šrímad Bhagavatam (pravděpodobně ze 13. až 8. století př. n. l.). Král Šalva činil přísné pokání, aby se zalíbil Šivovi, a díky tomu dostal letoun, který by mohl využít k útoku na místo jménem Dvaraka. Šiva králi přiznal blahoslavenství i právo na nebeskou zbraň a pověřil výrobou letounu právě Mayu Danawu. Létající stroj vynikal neobyčejnými vlastnostmi. Aby unikl pozornosti nepřítele, vyvolával optické jevy. Občas se zdálo, že se ve vzduchu vznáší více plavidel a vzápětí nebylo vidět žádné. Bojovníci dynastie Yadu byli ohromeni, že jejich přístroje nemohly stroj odhalit, i když občas letoun zahlédli na obloze nebo jak stojí na zemi či plave po hladině moře. Další spis Srí Mariam přidává zprávy o původním sídle Maya Danawy. Planetární systém Bila-svarga je údajně tak vzdálený, že ho nelze dosáhnout mechanickými létajícími stroji, ale pouze blíže nedefinovanou vícerozměrovou spojnicí. Neexistují tam den a noc. Obyvatelé netrpí starostmi a žijí v přepychu v městech s působivou architekturou. Jsou velmi ateističtí a materiálně založení. Využívají mystických sil k potlačení chorob, nicméně ani jim se smrt nevyhýbá. To je vskutku zvláštní charakteristika bytostí, pro které by zbožnost měla být všedním chlebem a nesmrtelnost vrozenou vlastností.  

Slétnuvší z hvězd

Přestože se všechno odehrálo tak dávno, na Bali dodnes zůstaly hmatatelné památky na setkání s nebešťany. Na břehu jezera Batur se pod strmou stěnou stejno­jmenné sopky choulí šest starodávných osad. Všechny se vyznačují neobyčejným uspořádáním a jednotným provedením domů. Údajně jde o úplně první sídla na ostrově a přisuzuje se jim spojení s nebesy. Společné pojmenování desa bintang danu se dá přeložit jako hvězdy jezera, ale může být také kryptogramem, v němž je zakódováno spojení slova hvězdy a jména bohyně Danu, matky Maya Danawy. Jednotlivá středis­ka tvoří Songang, Abang, Bua­han, Kedisan, Batur a Trunyan. Název poslední vesnice je odvozen od slova turunan, což značí sestupující. Právě zde prý sestoupila božstva na Zemi.   

Obyvatelé Trunyanu se proto považují za vyvolené. Po celá století neudržovali žádné kontakty mimo hranice své vesnice a trpěli přímo agresivním odporem vůči všemu cizímu. Tento životní postoj usnadňovala neobvyklá poloha. Trunyan je od okolního světa zcela izolován. Ze tří stran jej kryjí bujnou vegetací pokryté svahy sopky Batur, které jako zvonová sukně prudce spadají do hlubokého kráterového jezera. A právě jeho hladina tvoří další přirozenou hranici. Do Trunyanu nevede žádná cesta a jediné spojení představuje několik kilometrů dlouhá plavba najatým člunem. Vstup do této oblasti byl ještě při mé první návštěvě v roce 1992 možný jen na zvláštní povolení a při přísném dodržování bezpečnostních opatření.

Záhadný strážce

V Trunyanu stávala pravděpodobně nejvýznamnější svatyně na celém ostrově Pura Pancering Jagat – chrám Pupku světa. Zmínky o svatyni se našly na dvou bronzových deskách z devátého století, ale mohla být ještě o něco starší. Dnes již bohužel neexistuje. Rozdrtil ji mohutný strom banyanu. Jeho zřícení jako zázrakem přežila jediná socha. V průvodcích se dočtete, že jde o mocného patrona, strážce vesnice, ale název sochy Arca da Tonta odkazuje k božskému králi z nebes. Socha je umístěna v pagodovité věži se sedmi střechami. Její podoba je přísně tajná. Ví se jen, že je velmi, velmi stará. Dosahuje výšky necelé čtyři metry a podle domorodců stále roste. Prý z ní vyzařuje magická síla.  

V jiných případech na Bali nikomu nevadí, když si prohlížíte starověké artefakty, dokonce ani když jsou přímo spojovány s božskými bytostmi a jejich nebeskými loděmi. Socha v Trumanu je ale tabu. Nejen pro cizince. Ani domorodci nevědí, jak vypadá. Spatřit ji smějí jen jednou za rok při oslavách Sada Gede Brutuk, které se konají za říjnového úplňku, a i tehdy je socha celá zahalena mušelínem. Podle některých zpráv je zdobena ornamenty a vypadá velmi zvláštně. Ani při mých pozdějších návštěvách této vesnice se mi nepodařilo najít nikoho, kdo ji viděl naostro. Jednou za tři roky je vybrán panic, který sochu ceremoniálně umyje a nabarví její povrch směsí vody, křídy a medu. Ale i ten je do konce života vázán přísným mlčením.   

Autor:  Arnošt Vašíček 
Zdroj: 100+1 


:: Fotogalerie ::
foto: obři 04 foto: obři 02 foto: obři 03 foto: obři 01




© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.