Tajemství autosalonu je pryč

Ženeva je krásné město samo o sobě. Necelých 200 tisíc obyvatel si může užívat blízké alpské hřebeny, krásné jezero, nablýskané ulice plné krásných hotelů, restaurací, luxusních obchodů se šperky, hodinkami nebo vínem. No a z toho si pracovitý novinář, který míří na výstaviště neužije téměř nic. Program obvykle vypadá tak, že ti šťastnější, kterým redakce zaplatí letenku, po hodině a půl letu přistanou večer před zahájením autosalonu na letišti. Poté následuje přesun do hotelu nižší cenové kategorie - pokoj bývá o rozměru tři krát tři metry s miniaturní koupelnou.
Motorističtí novináři z chudších redakcí pak do Ženevy míří autem. Protože cesta trvá přes deset hodin, pár týdnů před automobilovou přehlídkou novináři shánějí co nejluxusnější, nejrychlejší a nejpohodlnější testovací auta.

Den D – autosalon začíná
Brány autosalonu se otevírají v osm hodin ráno. Chytřejší tam míří s akreditacemi zařízenými ještě před odjezdem. Ti jsou vpuštěni bez problémů. Pokud akreditaci nemáte, čeká vás lustrace, kterou lze srovnat snad jen s pohovorem při žádosti o vízum do USA. O vašem vstupu na autosalon rozhoduje paní za počítačem, které musíte dokázat, že jste skutečně novinář. Měla by jí stačit novinářský průkaz, ale bohužel to nebývá pravidlem. Stačí, když je na něm uvedeno datum vydání a  česky psaná věta, že platí po dobu pěti let. „Váš průkaz už neplatí,“ uzemní vás dáma za přepážkou. Následuje několik minut vysvětlování a přesvědčování. Obměkčí ji až vizitka a internetové stránky novin, kde novinář pracuje. Cesta je volná a novinář s vyfasovanou cedulkou na šňůrce na krku může milostivě vkročit na půdu výstaviště.

Maraton tiskovek
Osm nula nula Volkswagen, osm patnáct Škoda Auto, osm třicet Volvo, devět nula nula Peugeot, devět dvacet Mercedes – Benz.... Tak takhle nějak vypadá vypadá program tiskových konferencí, který trvá dva dny. Nadšení novináři, nebo ti, kteří jsou na autosalonu poprvé, mají v ruce jejich harmonogram a zběsile pobíhají od jednoho stánku ke druhému.
Tam se většinou dozví, že právě odhalené auto je nejlepší, nejlevnější, má nejbohatší výbavu (samozřejmě s ohledem na cenu), je plné moderních technologií. A to i když jde jen o omlazený model, kde se vyměnil maximálně blatník a volant. Tito aktivní novináři končí den většinou naprosto uštvaní, dehydrovaní a hladoví.
Pak jsou ale ti, kteří už vědí, že všechno se zkrátka stihnout nedá. V takovém případě přichází na řadu poklidné obcházení expozicí. Na stánku je pak nejdůležitější vyhledat PR managera z českého zastoupení konkrétní automobilky. Následuje totiž neformální pozvání na kávu, snídani, oběd či odpolední sklenku vína. Při takovém rozhovoru se ale člověk paradoxně o chystaných novinkách dozví mnohem víc, než na oficiálních tiskových konferencích. A navíc si odpočine.

Modelky a zase modelky
A co když už na autosalonu máte dost aut? I pak je tu řešení, jak přežít. A tou šancí je vyhlášení soukromé soutěže o nejhezčí modelku. U naprosté většiny aut totiž postávají více či méně oblečené dívky. Dodnes vlastně nevím, jestli jejich přítomnost má jiný důvod, než zahnat nudu. Jejich vzhled pak při setkání s ostatními novináři bývá častým tématem. Namísto, aby vás kolega upozornil na úžasné auto řekněme na stánku Audi, obvykle slyšíte tohle: „Ta čenoška u Alfy Romeo. Tu musíš vidět! Fakt hustá.“ Alfu Romeo nezmiňuji náhodou. Nevím, jak to dělají, ale modelky tam mají každý rok opravdu nejkrásnější. Konkurovat snad může ještě Fiat.

A že jste chtěli vědět, jaká auta se v Ženevě představila? Bylo jich sice dost, ale upřímně... Letos to nestálo za nic. Nevím proč, ale doby, kdy jste auto na autosalonu viděli opravdu poprvé jsou asi nenávratně pryč. Novináři je z devadesáti devíti procent mají možnost vidět i několik měsíců předtím. A přiznám se, že to napětí z toho, co je schované pod plachtou mi docela chybí.