Fotbal je hra pro lidi aneb oslíčci třeste se

Že vás fotbal vlastně vůbec nezajímá?
Tak to máte smůlu. Minimálně do 9. července vás totiž zajímat musí (pokud nejste zrovna uklizeni na opuštěném ostrově bez elektřiny, kdesi uprostřed Indického oceánu... i když se obávám, že ani tady nezůstanete ušetřeni...). Valí se odevšad. Dávno už se totiž nejedná jenom o hru. Většině zúčastněných jde o jedno... totiž o peníze.

Samozřejmě... ty miliardy lidí u televizních obrazovek a na stadionech se jistě dobře baví. Mistrovství světa ve fotbale je celosvětová společenská událost. Nechat se vidět na stadionu je nutností pro každého politika, každou „celebritu“. Být u toho chtějí i lidé v oblastech, kde je problém vyrobit elektřinu pro pár žárovek, natož pro televizi.
Dochází k situacím, které by nás nenapadly ani v nejbláznivějším snu.
V somálském Mogadišu například lidé vyrazili do ulic po tom, co muslimští ozbrojenci, kteří několik dní před tím do města vtrhli, vypnuli elektřinu, protože fotbal je přeci proti boží vůli. Nakonec ji museli opět pustit a z města se stáhnout. Vůle obdivovatelů „těch bláznivých čutálistů“ byla silnější než kulomety.
Nebo na Indonéském ostrově Jáva. V důsledku nedávného silného zemětřesení na celém území nejde elektřina. Myslíte, že to fanouškům vadí? Ani omylem. Celá vesnice se sejde u maličké televizní obrazovky a chlapi se střídají na kole, ke kterému je přiděláno dynamo. Bláznovství? Nesmysl? Koho by bavilo dívat se na dvaadvacet šílenců pobíhajících po hřišti! Přece se ty peníze a ta energie mohly věnovat na něco užitečnějšího! Ale co je užitečnější pro lidi, kteří žijí v podmínkách, o jakých se nám ani nezdá, než zábava, rozptýlení, radost a vlastně všechny emoce se sportem spojené?

Podíváme-li se na Mistrovství světa z pohledu organizátorů, sponzorů, firem jakýmkoliv způsobem zainteresovaných v tomto megapodniku, vidíme samozřejmě něco jiného než Jávské vesničany namačkané u televize běžící na „lidský proud“. Vidíme neuvěřitelné sumy peněz, vidíme byznys srovnatelný snad jen s válkou. A válka je, jak všichni dobře víme, Top byznys.

Vlastně si stačí pustit televizi. Zřejmě jediné odvětví reklamního průmyslu, kterého se Mistrovství světa nedotklo, jsou prací prášky... a možná ještě vložky. Jakákoliv jiná reklama, není-li přímo s MS spojena, pak minimálně obsahuje jakési fotbalové odkazy. Poletující míče, slova jako vystřelit, skórovat, speciální soutěže o letenky na MS... prachy se točí, prachy se utrácejí, prachy se vydělávají... prachy, prachy, prachy...

Někomu by se mohlo zdát, že o sport už v tomto případě nejde. Fakt je ten, že o peníze jde opravdu až na prvním místě. Časy, kdy ti nejlepší fotbalisté hráli za pár korun a na reprezentační akce si museli brát ve fabrice dovolenou, se dávno ztratily kdesi v propadlišti dějin. Ale je to špatně? Je jasné, že s nostalgií po starých zlatých amatérských časech vzpomínají dnes už jenom nenapravitelní romantici. Fotbal se přece nemůže chovat jinak, než zbytek společnosti. Chce-li někdo dělat svoji práci opravdu na sto procent, musí jí věnovat všechno. A musí to mít také odpovídajícím způsobem zaplaceno.
Otázka do diskuse je, jestli platy současných špičkových hráčů a částky vyplacené za jejich přestupy nejsou spíše nemravné v situaci, kdy lidé v některých částech světa musí brát do ruky zbraně, aby uchránili svou svobodu dívat se na fotbal. Ale pokud je poptávka, existuje pochopitelně i nabídka. Kluby hodně nabízejí, hráči hodně chtějí. Otázka je, kde se tento kolotoč zastaví. Ale na to samé se můžeme ptát i v souvislosti s jinými tématy. Věda, zbrojení, likvidace ekosystémů...

Fotbalová megaekonomika tudíž není vůbec ničím výjimečná. Prostě zapadá do běhu tohoto světa. A jistě se najde spousta lidí, kteří cítí, že něco je špatně, že jednou se to všechno musí zhroutit. Doufejme, že nás se to už týkat nebude.