Globalizace v byznysu fotbalové meruny

FiftyFifty, společenský magazín.
Globalizace v byznysu fotbalové meruny na FiftyFifty.cz. Články, recenze, sexy povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy od kartářky atd.
Magazín pro ženy i muže > Globalizace v byznysu fotbalové meruny

FiftyFifty
Share
 >  >  > 

Globalizace v byznysu fotbalové meruny

Globalizace v byznysu fotbalové meruny

seriál :: Fotbal bez mičudy

Za Německo nemusí hrát jenom Němci. Globalizace ve světě konzervativní hry zvané fotbal.

Jistě si již většina z nás zvykla na všudypřítomnou, ať již plíživou, nenápadnou, nebo hlasitou, hamburgery zapáchající globalizaci. Ve fotbale tomu samozřejmě, i přes jeho, v minulosti poměrně značný, konzervatismus, nemůže být jinak - aneb za Německo nemusí hrát jenom Němci.

V běžném životě jsme si již zvykli (i když se nám to třeba vůbec nemusí líbit) na globální obchodní řetězce, fast foody, nadnárodní koncerny a další společenské a ekonomické jevy spojené s globalizací. To, že svět je už dávno rozdělen mezi několik málo nadnárodních koncernů, proti jejichž moci jsou i vlády jednotlivých států v podstatě skupinkami pěšáků, je věc dobře známá. O tom, že o životech lidí na celé planetě rozhoduje skupina několika málo jedinců už dneska nepochybuje ani největší svobodomyslný optimista.
Globalizace ekonomická sebou ovšem nese i daleko příjemnější záležitosti než je deprese z toho, že o nás se vlastně rozhoduje někde úplně jinde. Mám na mysli například globalizaci kulturní. Propojováním kultur vznikají úžasné nové počiny, ať již v oblasti hudby, divadla, filmu...
A vzhledem k tomu, že hra zvaná fotbal (ano, to je ta, která je v televizi posledních několik týdnů kdykoliv ji zapnete) je naprosto normální, konformní součást globalizované společnosti, i do něj musely nutně zasáhnout globalizační tendence. A co se jejich dopadů na hru samotnou týče, dá se s klidným svědomím říct, že jsou v podstatě pozitivní.
Vždyť kde jinde, než na zcela globalizovaném Mistrovství světa, by měl evropský fanoušek šanci vidět v akci reprezentace takových zemí jako je Angola, Korea, Togo, Írán atd.
Nehodlám tady rozvádět rozdíly mezi taktickým pojetím Toga a Japonska. Je ale fakt, že i lidi, které fotbal vůbec nezajímá, si díky globalizaci mohou na právě probíhajícím Mistrovství světa najít množství zajímavých životních příběhů. Existují fotbalisté, kteří v zemi, již reprezentují, nikdy nežili, dokonce se tam ani nenarodili. To je případ třeba brankáře Trinidadu a Tobaga Shaky Hislopa. Narodil se v Anglii rodičům pocházejícím z těchto karibských ostrovů.
Stejnou cestou se do reprezentace dostalo několik reprezentantů Angoly. Útěk jejich rodičů do Portugalska, bývalého koloniálního pána Angoly, měl hodně drsný důvod – občanskou válku. Ze stejného důvodu třeba území své vlasti opustil chorvatský útočník Dado Pršo. Utekl před válkou, pracoval ve Francii v autodílně, potuloval se po barech a málem celou svou fotbalovou kariéru utopil v alkoholu, když zapíjel nešťastný osud své vlasti.
Krásným případem fotbalové globalizace je i pořadatel Mistrovství, mužstvo Německa. Hned několik německých reprezentantů se buď v Německu narodilo rodičům jiné národnosti, nebo se do něj přistěhovali až po svém narození. Souvisí to samozřejmě s velkou vlnou přistěhovalců ze zemí východního bloku (rození Poláci Klose a Podolski), nebo třeba z Afriky (původem Ghanec Asamoah). Nejenom odborníci se ptají „kde by byla německá reprezentace bez těchto 'neněmců'“.
Druhou stranu mince v tomto případě tvoří třeba reprezentanti Saudské arábie. Nejenom, že tady asi nepřichází v úvahu nějaká naturalizace fotbalisty narozeného mimo Arabský poloostrov, navíc jsou Saudové jakoby obehnáni 'velkou arabskou zdí', za hranice svého regionu vyrazí hrát pouze v případě konání MS a na jejich výkonech a výsledcích je to znát. Chybí jim konfrontace s kvalitními soupeři, a když přijedou na velkou světovou akci, dostanou pořádně gólově naloženo i od průměrných evropských celků.
Hodně důležitou součástí problematiky fotbalové globalizace jsou samozřejmě i fanoušci. Takové Mistrovství světa je přeci fantastickou možností potkat lidi ze zemí, kam se většina z nás nikdy nedostane. V Německu se tančí samba, polka, africké tance, valí se na vás hypnotizující hudba ze všech koutů světa, v hospodách se u jednoho stolu baví Japonci třeba s Tunisany. Vždycky se najde několik dutolebců, kteří se přijedou porvat a zapálit pár aut. Vzhledem k přísným bezpečnostním pravidlům, která v dějišti šampionátu platí, jich je naštěstí stále méně. Letos jsou opravdu k vidění spíš skupinky tanečníků než rváčů. A asi i to je pozitivum, jinak ne zrovna sympatické, globalizace.


další články seriálu Fotbal bez mičudy



© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.