Solárním letadlem kolem světa

Letoun s označením Solar Impulse absolvoval první křest v prosinci 2009, když uletěl vzdálenost 350 metrů nad plochou malého švýcarského letiště. Za vývojem neobvyklého dopravního prostředku stojí jeden z největších dobrodruhů současnosti, švýcarský psychiatr a pilot Bertrand Piccard. Dobrodružství má zřejmě v krvi. Jeho dědeček Auguste Piccard pronikl v roce 1932 jako první člověk do stratosféry, otec Jacques Piccard se v roce 1960 ponořil v batyskafu do hloubky 10 910 metrů.

Nápad obletět zeměkouli pouze s využitím sluneční energie se zrodil v roce 1999, kdy Piccard spolu s Angličanem Brianem Jonesem podnikl první oblet zeměkoule v horkovzdušném balonu. Tehdy měl velké problémy s docházejícími zásobami paliva a napadlo ho, že by i v letectví bylo možné využívat obnovitelnou solární energii.

Poháněný sluncem
Solar Impulse je prvním pilotovaným letounem na sluneční pohon, který je schopný startovat vlastní silou a s akumulovanou solární energií může létat i v noci. Unikátní jsou i rozměry a hmotnost stroje, jehož první prototyp nese označení HB-SIA. Zkušenosti získané při testování tohoto letounu se uplatní v následném modelu HB-SIB, který by měl v roce 2012 podniknout cestu kolem světa. Po letových testech nastoupil solární letoun 7. dubna 2010 k prvnímu většímu letu, při němž vystoupal do výšky 1200 metrů. Cílem bylo prověřit letové vlastnosti a porovnat skutečné parametry letu s předpoklady techniků a počítačovými simulacemi.

K pohonu stroje o velikosti Airbusu A340 slouží 11 628 křemíkových solárních článků umístěných na horní ploše křídel a ocasu. Mají celkovou plochu dvě stě čtverečních metrů. Jejich výkon je sice jen čtvrtinový ve srovnání s nejvýkonnějšími modely, avšak rozhodující byla v tomto případě velmi nízká hmotnost, která hraje velkou roli. Celková hmotnost celého letounu je 1600 kilogramů, přičemž celou čtvrtinu tvoří akumulátory umístěné pod každým ze čtyř motorů.

Trup a křídla jsou vyrobeny z karbonových vláken, zčásti s využitím voštinové konstrukce. Při plánovaném letu kolem světa by se měl letoun dostat do výšek přes 8000 metrů a musí vydržet teplotní rozdíly od plus 80 stupňů do minus 45 stupňů Celsia.

Solární letoun Solar Impulse se bude při obletu zeměkoule pohybovat ze západu na východ. Přes den bude udržovat výšku do 8500 metrů. S nástupem tmy zahájí tříhodinový klouzavý let do letové hladiny 2500 metrů. V řidších vrstvách nad 8000 metrů by motory spotřebovaly k pohonu dvaapůlkrát více energie. Přesná trasa ještě nebyla stanovena, pravděpodobně však povede kolem patnáctého stupně severní šířky.

Zkušenosti ve světě
Autoři projektu se mohli opírat o zkušenosti z nepilotovaných solárních letounů v zahraničí. Nejvýznamnější z nich je zřejmě americký projekt Helios a britský Zephyr. Helios se čtrnácti motory a rozpětím pětasedmdesát metrů byl dosud poslední generací výzkumných solárních letadel NASA. V roce 2001 dosáhl rekordní výšky 29 523 metrů. Jeho misi ukončila v roce 2003 nehoda, při níž se nedaleko Havaje zřítil do vod oceánu. Ultralehký průzkumný letoun Zephyr s rozpětím osmnáct metrů je držitelem neoficiálního rekordu v délce letu. V roce 2008 se udržel ve vzduchu nad Sonorskou pouští v Arizoně po dvaaosmdesát hodin. Je určen pro vědecké i pro vojenské využití a při letu dosahuje výšek do 18 000 metrů.

Plánovaný let
Piccard a jeho společník André Borschberg nepočítají při svém etapovém obletu zeměkoule s překonáním rychlostních rekordů a ani nedoufají, že by se solární létání stalo v brzké době masovou záležitostí. Svým průkopnickým letem chtějí především obrátit pozornost veřejnosti k možnostem obnovitelných zdrojů energie.    

Zdroj: 100+1