Možná jste to zažili, a pokud ne, buďte si jisti, že dříve či později to potká každého. Není v tomto státě síla, která by situaci dokázala změnit. Snad jen Paroubkovi Marťani… Ale i o těch mám hodně vážné pochybnosti.. O čem mluvím? O nezaměstnanosti. A dokonalé úřednické mašinérii.
Tak. Stalo se i mě… Zdravotní důvody mě donutily po roce na čas pozastavit živnost. Protože jsem na tragický život vážně pes, říkám si: „Holka, v pohodě.. Oběhneš úřad, něco ti daj, umřít tě nenechaj. A navíc pořád slyšíš, jak se vyplatí nepracovat, tak si aspoň dáchneš..“
A hurá na socku. Pardon – sociální odbor Města. Tedy úplně nejdřív na živnostenský úřad. Tady je to v pohodě, nikoho nezajímají důvody, na počkání dostanu razítko.. Pohádka, říkám si. Netuše, že skutečná pohádka O kohoutkovi a slepičce teprve začíná… Pravda, trochu zeškromachizovaná, ale jinak..
Skoro si říkám, ještě že nežije autor té původní, jinak by se musel poprat o autorská práva..
Po první zastávce na živnostenském běží natěšená slepička na sociální odbor Města. „Nedáme ti hmotné zabezpečení, slepičko, dokud nám nedoneseš poslední vyúčtování za bydlení a z úřadu práce potvrzení o podpoře v nezaměstnanosti.“ Slepička pokorně poděkuje – za nic – a běží, seč jí nožky stačí, na úřad práce (faktury vyúčtování vezme cestou doma). „Potvrzení ti, slepičko nedáme, dokud nám nedoneseš z OSSZ potvrzení o sociálním pojištění.“ A tak milá slepička sedne do svého ojetého vozítka a jede
Otázka: Opravdu někdo v tomto státě myslí vážně svoje výroky, že pracovat se nevyplatí a že sociální dávky jsou příliš vysoké?
Odpověď: Pak je to pacient a doporučuji vyšetření u docenta Chocholouška. A taky zaručenou terapii: dva měsíce na dávce hmotného zabezpečení jako samoživitel. Bez manželky podnikatelky či strýčka z Jihlavy s půjčkou… Ne nadarmo se říká: Suď, až zažiješ!!
