Je snad Topolánek kouzelník? Kterého poslance z druhé stovky chce očarovat? Jak a čím?
Sociální demokracie se pozvolna oprošťuje od fobie z modré totality či agentů přisluhovačů. Dokonce ustupuje od vzorného, téměř svazáckého sešikování všech svých poslanců, kteří jednomyslně (snad i jedním perem) podepsali pakt o zamezení vzniku vlády s účastí ODS.
Jiří Paroubek si nasadil státnické kalhoty a vyhlásil několik podmínek, za kterých jsou socialisté ochotni novou trojkoalici podpořit.
Předseda ČSSD však svými požadavky střílí přímo do srdce programu ODS, potažmo nové vlády. Touží zachovat chiméry bezplatného školství či zdravotnictví, jakékoliv zásadnější reformy zadupává do země. Ví, že na takové ústupky občanští demokraté nepřistoupí.
Kolonku v mediálním deníčku s nadpisem „Vyvolání státotvorného zájmu, starostlivost o podporu labužnických, socialistických jistot pro všechny“ si však Paroubek může rozjařeně odškrtnout. On na stůl podmínky urovnal, pánové!
Ani přísně utajované schůzky Paroubka a Topolánka nevedly k rozřešení složité politické partie. Pozitivní je však sám fakt, že se po emotivních předvolebních výkřicích dokáží oba kohouti profesionálně, byť se značným sebezapřením, bavit. Jejich osobní pocity musí čekat při takovýchto schůzkách hezky za dveřmi.
Ještě že máme ústavu, ta podle Topolánka myslí na všechno. Abychom tomu rozuměli, vláda může nějaký čas fungovat klidně bez parlamentní podpory, vláda se může sestavovat třikrát, vládu může sestavovat dokonce třikrát stejná osoba.. No není to úžasné? dodal by jistě pan Topolánek.
Snad se vám z toho všeho nezatočila hlava?
Zašmodrchané politické klubíčko bude velmi těžké rozplést, byť i tato procedura patří dozajista k běžným povolebním praktikám v demokratických zemích. Je jen otázkou, kolik nesouhlasného mručení, podupávání, krčení ramen či zatvrzelosti dokáže český volič vstřebat.
Příliš hluboký, ulepený kbelík politického patu by mohl brzy vyvolat u veřejnosti bolení žaludku.
