Peklo v Brně

FiftyFifty, společenský magazín.
Peklo v Brně na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Peklo v Brně

FiftyFifty
Share

Peklo v Brně

Jisté je, že „peklo“ provokuje a vyvolává v lidech obrovskou škálu pocitů po celá staletí, a to i včetně „civilizovaného“ dneška.

Titul nového opusu Peklo, jako první části plánované hudební trilogie z pera Stanislava Moši a Zdenka Merty, v nás vyvolává nejrůznější konotace a vjemy: od nejběžnějšího vnějšího církevního „středověkého“ pojetí pekla, kde se to jen hemží rohatci a padlými anděly, přes slavná umělecká zpracování tématu z per klasiků -  Danta, Goetha ad., až po ryze intelektuální vize pekla vnitřního – Junga, Nietscheho, Sartra, Eliota ad.,  či nádherná výtvarná díla – Blake, Rodin, Doré ad.
Jisté je, že „peklo“ provokuje a vyvolává v lidech obrovskou škálu pocitů po celá staletí, a to i včetně „civilizovaného“ dneška.

Moša přivádí na jeviště původní dílo se současným příběhem, dílo mnohorozměrné a promyšlené jak stavebně, tak obsahově. Zahajuje jím svou Osudovou komedii (další části ponesou názvy Očistec a Ráj). Příběh dvou sester, tanečnic, jejichž životy a kariéry se rozdělí díky jednomu momentu, leč ve své podstatě zůstávají jejich osudy dále prolnuty, nabízí všem spolutvůrcům hudební, choreografické, scénické, kostýmové a interpretační složky nebývale výjimečné kreativní možnosti. Dramatické situace, písňové texty a taneční prostředí dovolují Mertovi hodovat u bohatého stolu melodií, rytmických či instrumentačních lahůdek.
Oba autoři, prošlí zkušeností letité spolupráce, počínaje muzikály Sny svatojánských nocí z roku 1991 (předtím parafráze Aristofanových Ptákovin v ND v Praze), přes Babylon, Bastarda, Svět plný andělů, premiérové provedení Bernsteinovy Mše či muzikálovou pohádku Zahrada divů, až po operu Ruleta, uvedenou v pražské Státní opeře, zúročují své rozsáhlé znalosti hudebního divadla, posvěcené bohatými zkušenostmi ze zahraničí. Vyzrálá  hudebně divadelní struktura Pekla je vybudována na principu prolínání, nebo chcete-li proměňování: prolínají (proměňují) se hlavní hrdinky příběhu, prolínají se motivy ústředních songů, přejímané jednotlivými postavami, refrénově se v obměnách navracejí situace. S. Moša, který je současně i režisérem inscenace rád poznamenává, že jedním z jeho největších osobních inspiračních zdrojů jsou Ovidiovy Metamorfózy. A tak  k nadčasovým poselstvím Pekla, jako je ono platónské – vše, co vidíme, je jen iluze - se druží další archetypální inspirace - podobně, jako G. B. Shaw, se autor nechal zejména okouzlit příběhem o kyperském sochaři Pygmaliónovi a jeho soše dívky Galatey, do níž se umělec zamiloval...

Ke spolupráci S. Moša opět přizval svůj znamenitý kmenový tým, kostýmní výtvarnici Andreu Kučerovou, scénografa Jaroslava Milfajta, dirigenty Jiřího Petrdlíka, Dana Kalouska a hudebního aranžéra Igora Vavrdu, a tentokrát též skvělou inspirativní dvojici mladých choreografek, Lucii Holánkovou, uměleckou šéfku pražského Komorního baletu, a Leonu Kvasnicovou, specialistku na Street Dance. Na jevišti uvidíme na osmdesát aktérů včetně dětského sboru, z hlavních interpretů jmenujme Radku Coufalovou, Hanu Holišovou, Svetlanu Slovákovou, Martu Prokopovou, Petra Gazdíka, Stanislava Slováka, Petra Štěpána, Martina Havelku, Jana Apolenáře, Alenu Antalovou, Zoru Jandovou, Dušana Vitázka, Jána Jackuliaka ad., v orchestřišti bude přítomno pětatřicet instrumentalistů.


Peklo
Premiéra 18. října 2008 na Hudební scéně MdB

Podrobnosti na MdB


Zdroj: tz MdB






© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.