Nezapomeňte na zajíčky...

Musím přiznat, že denní tisk nekupuji. Co kde zdražili, zjistím v obchodě, v lékárně, případně na oblíbené složence zvané SIPO. Tohle mi ale nedalo, takže jsem si na webových stránkách našla související články a nestihla jsem žasnout. Chvílemi jsem z přehledů tisku různých nezávislých periodik začínala o jejich nestrannosti skoro pochybovat. Když v tom mi jako balzám pro oči (a hlavně duši) cinkly o zrak řádky z Událostí na „www“ stránkách Českého rozhlasu. Cituji: „Publicista Ondřej Neff ale soudí, že tato aféra je přehnaná a zbytečná: "Existují vtipy na Skoty, já jsem plešatý a i na plešaté existují vtipy, existují vtipy na Romy, na Italy, na Němce, na Rusy, na Francouze... A kdyby se měla dělat ze všeho taková aféra, jako se dělá teď z tohoto pořadu, tak bychom za chvíli chodili jenom připaženi a měli náplast na ústech. Mě se prostě celá ta takzvaná aféra nelíbí."

Mně taky ne. Jako Češi máme (krom jiných) i nálepku vtipálků a recesistů. Vtip či legrácku vymyslí česká hlava na cokoli a na kohokoli. Ba ani tzv. černý humor nám není nikterak vzdálený. Krk bych za to dala, že již někde koluje vtípek i na výše zmíněnou „aféru“. Pokud ne, brzy jistě kolovat začne. Dávám tomu tak týden. Dokážeme šířit vtipy dokonce i o katastrofách světového rozměru, ať už to byl útok teroristů v New Yorku, tsunami, ale i Titanic je frekventovaný. A když zůstanu doma, ani povodně v roce 2002 u nás nezůstaly legrácek ušetřeny. Přesto se v tak krizových situacích se zároveň dokážeme semknout a většina z nás pomáhá, jak může. A právě díky humoru dokážeme i takovéto životní pohromy psychicky ustát. Nechci a ani nebudu rozvíjet psychologickou úvahu o vlivu humoru na stav našeho zdraví, to přenechám přeci jen renomovanějším.

Prostě my Češi už jsme takoví a je to tak dobře. Premiéra nevyjímaje. Mimochodem – sestavený z vtipů o politicích je dokonce i zábavný televizní pořad. Stejně jako jiný, zlatem zamřížovaný, je plný fórků o policistech, blondýnách, učitelích, lékařích, dětech, vězních, motoristech, zvířátkách, obsahuje anekdoty židovské, skotské… Ale unikají mi romské. Že by diskriminace?

Můj názor je spíš ten, že je to z obavy právě z výše popsaných zbytečných tahanic. Zbytečných. Znám v našem malém městě pár Romů. Žijí tu s námi, pracují, děti chodí do školy. Stejně jako tu s námi žije několik vietnamských a ukrajinských rodin. „S námi“ zdůrazňuji pro případ, kdyby snad někdo chtěl hledat mezi řádky rasistický podtext. Tak to ani náhodou. To dřív najde v sobotu po půlnoci u nás před hospodou válejícího se opilce. Světe div se, „bílýho“!

Co dodat? Snad jen tolik, že pokud se snad načisto svět zblázní a bude nutné omlouvat se za neškodný humor, tak se preventivně omluvme všichni a všem. Policisté učitelům, blondýny motoristům, vězňové Skotům, Židé lékařům, muži ženám a naopak, děti zvířátkům… A prosím vás, nezapomeňte na zajíčky!!

Jo, tuhle znáte:
Jde zajíček po lese a táhne kamna. Potká medvěda. Ten se udiveně ptá: „Zajíci, prosím tě, odkud jdeš a co to vlečeš?“ A zajíček na to: „No, jdu od lišky. Pozvala mě na hostinu. No, hele, jídla bylo, že bys i ty měl dost. A vynikající! Pak otevřela víno, popili jsme, poseděli, super, fakt. Pak si liška lehnula na postel, roztáhla nohy a řekla: „Zajíci, vem si, co chceš.“ Tak jsem si vzal kamna a zejtra si jdu pro rouru.“

Tímto se omlouvám zajíčkovi, to kdyby náhodou.