Reakce, kterou tento vtípek vyvolal v muslimských zemích, zřejmě přesáhly i ty nejdivočejší odhady: vlna demonstrací, útoky spojené s vypalováním západních ambasád, krveprolití, oběti na životech.
Karikaturu zobrazil též norský časopis Magazinet, vzápětí ji přetiskl i francouzský deník France Soir, který tak chtěl doložit svůj pevný postoj v otázce míry západní demokracie a především svobody slova. Věřme, že následný vyhazov šéfredaktora zmíněných francouzských novin měl posloužit pouze jako akt určité omluvy za nevkusnost obrázků a nezasáhl zde „dráp“ cenzury.
Evropská unie vyjádřila určité politování nad vzniklým incidentem, nicméně vyzvala k diplomatickému řešení.
K tomu měly následné události hodně daleko.
Na případu těchto karikatur lze sledovat, jak propastný rozdíl se rozevírá mezi chápáním svobody a určité formy demokracie v západním světě a zemích „východních“- islámských. Víra, jíž je prorok Mohamed hodnotnou ikonou, je pro tyto vysoce nábožensky založené lidi natolik závažnou věcí, že jakékoliv její zesměšnění berou jako útok na podstatu svého světa, na sebe sama.
Západní chápání svobody slova, které již dokázalo prolomit téměř veškerá společenská tabu, si vskutku nebere pražádné servítky s ničím. Tentokrát ovšem zacílilo velmi nešťastně a poněkud hloupě. Navíc zasadilo svou ránu v době, která nemá pro tento druh vtípků pochopení.
Uveřejnění karikatur v čase, kdy v islámských zemích nenávist k západu den ode dne narůstá, zapůsobilo jako pomyslný sud střelného prachu. Následné vzplanutí vášní bylo pouze jeho logickým důsledkem.
Samotný projev nenávisti, doprovázený žhářskými útoky a oběťmi na životech, je ovšem natolik neadekvátní, že je třeba položit si otázku, nakolik je vlastně islámský svět ochoten řešit problémy (jakékoliv) pomocí diplomatické cesty.
Brutální útoky, zápalné lahve a divoká střelba, jak se opět ukázalo, je zde stále brána jako reakce standardní, dle místních „norem“ zcela přirozená a nezávadná.
Ukazuje se, že k projevení velmi drastického protizápadního cítění postačí muslimům prvoplánově nevinný (leč nevkusný) „západní“ žertík.
Položme si otázku, co se stane, až se muslimské znelíbení otočí například proti samotným „západním“ novinovým článkům či úvahám, jako málo muslimsky angažovaným? Až se střetem zájmu stane elementární možnost „svobody slova“, jež bude označena jako závadná pro přílišný hyenismus?
Varování, které k nám nyní muslimové vyslali, nám může posloužit jako velký vykřičník. Při mezinárodních jednáních s islamisty jej je třeba brát nanejvýš vážně.
