Když zalistujeme v dobových materiálech, objevíme tituly velmi různorodé, od klasiky, přes lehkou múzu, muzikály, až po moderní světový repertoár a původní české hry.
Nebudeme zastírat, že by se scén Městských divadel pražských nedotkl ideologický diktát doby, a to jak v dramaturgické skladbě (množství her sovětských a zemí socialistického tábora), tak i v organizační struktuře. Specifika Městských divadel pražských spočívala v tom, že se souběžně hrálo vždy na několika scénách, a tak byl soubor vždy dost rozsáhlý. Na počátku měla i vlastní orchestr a baletně-taneční soubor.
Výročí bude věnována rozsáhlá výstava archivních fotografií, která připomene důležité momenty vývoje Městských divadel pražských a také významné osobnosti, které zajistily jejich věhlas. Připomeňme si alespoň některé významné mezníky a zajímavosti z jejich vývoje.
Na počátku sezóny 1950/51 byl utvořen nový soubor Městských divadel pražských. (původně byla součástí Městských divadel vinohradská scéna a Komorní divadlo). Touto transformací byla dovršena poúnorová „ideologická“ přestavba pražského divadelnictví.
Nová Městská divadla pražská získala dvě scény – Komorní divadlo a Divadlo Komedie (tak bylo přejmenováno Nové veseloherní divadlo ve Stýblově pasáži na Václavském náměstí, pozdější sídlo legendárního Semaforu).
Prvním ředitelem se stal Ota Ornest, a soubor vznikl sloučením části členů dosavadních Městských divadel se skupinou, která přišla s Ornestem z Realistického divadla.
Lubomír Lipský je nejdéle hrajícím hercem Městských divadel pražských, který prošel prakticky všemi etapami Městských divadel pražských. Z dalších „nejdéle sloužících“, které můžeme i dnes na scénách ABC a Rokoko vídat, jmenujme Květu Fialovou, Janu Drbohlavovou, Stanislava Fišera a Danu Syslovou.
Od počátku byla Městská divadla pražská komponována tak, že na scéně Komorního divadla (jeho zákulisí se na dlouhá léta stalo jakousi intelektuální oázou nejen pro zdejší herce, ale pro celou uměleckou „bohému“ Prahy), se hrály především komorní díla, mnohdy významných soudobých dramatiků. Mnozí z nich představení svých her navštívili (A. Casona, G. Figueiredo, L. Kruczkowski, M. Achard, A. Watkyn, J. P. Sartre, F. Dürrenmatt, G. Gorin ad.). Scéna Divadla Komedie byla naopak určena pro lehčí žánry – konverzační a hudební komedie, satirická pásma, svérázné adaptace klasických veseloherních titulů.
S Městskými divadly pražskými spolupracovali mnozí významní tvůrci. Jmenujme alespoň kmenové režiséry Otu Ornesta, Karla Svobodu, Františka Mišku, Ladislava Vymětala, Ivana Weisse, výtvarníka Adolfa Weniga či choreografa Josefa Koníčka (ti byli zaměstnanci Městských divadel pražských v prvních dvaceti letech jeho existence). A rozhodně nesmíme zapomenout ani na dramaturgyně Mojmíru Janišovou, Ludmilu Jánskou a Alenu Kožíkovou.
Objevilo se tu ovšem množství dalších osobností – např. režiséři M. Macháček, A. Radok, N. Snítil, P. Novotný, K. Kříž, L. Engelová, M. Horanský, P. Palouš. M. Schejbal.
Komorní divadlo bylo zavřeno v roce 1976 (a již nikdy se nepodařilo jeho činnost obnovit).
Divadlo Komedie si ponechalo název i poté, co v roce 1954 změnilo sál. Přestěhovalo se do někdejšího paláce Báňské a hutní společnosti na nároží Jungmannovy a Lazarské ulice, na místo někdejšího divadla V. Buriana. Po roce 1989 se stalo Divadlem „Ká“, intelektuálním repertoárem bylo jakousi náhradou za Komorní divadlo. V roce 1994 se pod vedením M. Dočekala vrátilo k názvu Divadlo Komedie (už však není součástí Městských divadel pražských).
Další scénou, která přibyla do svazku Městských divadel pražských v sezóně 1962/63, bylo Divadlo ABC, vzniklé z Divadla Satiry. Jeho uměleckým šéfem se stal Jan Werich (byla tu zjevná snaha navázat na tradici meziválečného Osvobozeného divadla).
Posledním divadlem, které se přičlenilo k Městským divadlům pražským, bylo v roce 1975 Divadlo Rokoko. Připomeňme si, že tento sál, sloužící už od počátku 20. století především kabaretu, zažil slavnou éru v letech 1958-74 pod vedením Darka Vostřela. V té době tudy prošly mnohé z pozdějších hvězd české pop-music. Od 70. let tu pak nacházely útočiště nejrůznější soubory – Divadlo Jiřího Wolkera, taneční skupina P. Šmoka (pozdější Pražský komorní balet) nebo Kreslené divadlo F. Kratochvíla.
Po roce 1989 fungovalo divadlo i nadále v rámci Městských divadel pražských, avšak se samostatným uměleckým vedením. Nejprve tu hrál spolek Kašpar, poté sem přešel kolektiv ústeckého Činoherního studia v čele s P. Poledňákem a režisérem Zdeňkem Potužilem. V roce 1995 převzal vedení Z. Potužil, který si za své kmenové spolupracovníky zvolil reřiséry J. Kališovou a O. Zajíce. Po Potužilově nuceném odchodu v závěru sezóny 2003/2004 tu dva roky působil soubor shromážděný kolem T. Svobody a T. Zielinského.
Od roku 2005 fungují Městská divadla pražská pod vedením Ondřeje Zajíce a Petra Svojtky a mají jeden soubor, který působí na scénách ABC a Rokoka, tak jako tomu bylo v dobách největší slávy Městských divadel pražských za vedení O. Ornesta (tzv. Ornestinum).
Od roku 1951 hrál soubor Městských divadel pražských také na letní scéně ve Valdštejnské zahradě, a od roku 1967 v Ledeburské zahradě. Za vedení M. Dočekala herci pořádali různé akce v plenéru (např. na Pražském hradě) či v kasematech na Vyšehradě.
Mezi českými autory, kteří se na jevištích Městských divadel pražských představili a někdy psali přímo na objednávku, byl nejúspěšnější Vratislav Blažek. Dvě jeho hry figurovaly mezi nejhranějšími tituly prvních dvaceti let – Příliš štědrý večer (234 repríz) a Třetí přání (115). Z dalších českých autorů připomeňme alespoň O. Daňka, O. Zelenku, E. Vachka či J. Dietla.
Ze světové klasiky patřily k nejoblíbenějším titulům tyto: Pygmalion (250x, na scénu se hra znovu vrátila v roce 2002), Charleyova teta (238 x, nová inscenace z roku 1996 dosáhla více než 300 repríz). Vůbec nejhranějším titulem období Ornestina byla Idiotka s Jiřinou Bohdalovou v titulní roli, na kterou se přijel podívat i autor Marcel Achard (hrála se 376x).
Oslavy 60. sezony MDP
Kdy: 7. května 2011, od 10.00 do 24.00 hodin
Kde: divadla ABC a Rokoko, pasáže U Nováků a Rokoko
Jako první divadlo v České republice připravují Městská divadla pražská živý přenos představení Pan Kaplan má třídu rád. Promítat se bude přímo nad stropem Divadla ABC v pasáži U Nováků.
Další detaily plánovaných oslav zde.
Text z historie divadla: Jana Soprová
Zdroj: tz
