Galerie rozporuplných emocí

FiftyFifty, společenský magazín.
Galerie rozporuplných emocí na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Galerie rozporuplných emocí

FiftyFifty
Share

Galerie rozporuplných emocí

Stačí jen dvě slova - Jan Saudek - a rozporuplné emoce všeho druhu jsou na světě… Pro jednoho zcela nepřijatelný, pro druhého naprosto geniální… Nejslavnější soudobý fotograf český prezentuje v Praze výběr ze své tvorby v nově otevřené stálé Galerii, která nese jeho jméno…


Ve středu dne 17. ledna 2007 byla otevřena v Celetné ulici č. 9 za všeobecné pozornosti Galerie Jana Saudka. Ve výstavních prostorách se nachází přes sto kontroverzních fotografií, které vyvolávají velmi intenzivní, avšak nezřídka zcela protichůdné, dojmy a závěry. Jedná se jak o proslulé portréty staršího data, tak o naprosté novinky.

Během slavnostní vernisáže, kterou zahájil herec Jiří Langmajer, jsem si znovu uvědomila, jak propastné jsou hranice autorovy tvorby - od poeticky intimních snímků (viz. "První polibek malému bratříčkovi" z roku 1982) až k velmi šokujícím, odvážně odhalujícím a pro mnohé jistě nechutným portrétům, jež nejsou určeny stydlivějším povahám a které v expozici jednoznačně převládají. Musím se přiznat, že mně osobně zaujala poloha "méně provokující", snad je možno říci "klasičtější". Podlehla jsem například kouzlu fotoseriálu "Příběh jedné lásky" z roku 1974, který potvrdil mé přesvědčení, že v jednoduchosti je krása, pravdivost i genialita…

Oficiální text k otevření Galerie prezentoval Jana Saudka následovně:

Ti, kteří ho oslavují, tuší, co mohou vidět, ti, kteří jím opovrhují, možná změní svůj názor, protože Jan Saudek není jen ten, kterého vídáme v bulvárních médiích, ten, jenž mnohé irituje svým úspěchem a zdánlivou bezstarostností, ale také a hlavně ten, který o životě promlouvá svými fotografiemi. A je jediným fotografem, který nemusí brát ohled na okolní svět a který mluví pravdu. Říká, fotografuje, proklamuje vše tak, jak to cítí. Jak vidí život, jeho radosti i strasti, člověčí sny a touhy, vášně, chtíče, útrapy. Nebojí se, je svobodný!

K sedmdesátým narozeninám dostal Jan Saudek zvláštní dary: velkou výstavu svých fotografií v Domě U bílého jednorožce v Praze na Staroměstském nám. 15, kterou připravila jeho přítelkyně a manažerka Sára Saudková a která nedávno skončila, a od nakladatelství Slovart zatím největší monografii Saudek. Ovšem tím jeho úspěchy jednadvacátého století nekončí: Kniha Saudek natolik zaujala vydavatelství Taschen, že ji v pilotním, dvacetitisícovém nákladu distribuuje takřka po celém světě.

A Jan Saudek fotografuje dál. S Národním divadlem se domluvil, že zaznamená jeho letošní divadelní sezonu, tedy sezonu 2006/2007, což znamená, že vyfotografuje sto portrétních snímků členů činohry, baletu či opery Národního divadla, ale i rekvizitáře, garderobiérky nebo hasiče. Zároveň však připravuje svou knihu portrétů celebrit (např.: pánové Petr Hapka a Michal Horáček, Jiří Langmajer, Jiří Bartoška a Pavel Liška, či dámy Hana Hegerová, Tonya Graves z Monkey Business a primabalerína Tereza Podařilová), i lidí na slávu teprve čekajících.

I takto prezentovaný text, podobně jako samotná osobnost Jana Saudka, vyvolává řadu diskutabilních otázek. Každopádně, pokud Vás tento světově uznávaný umělec zajímá, nebo dokonce fascinuje, pak je téměř Vaší "povinností" navštívit jeho stálou pražskou Galerii, která se otevírá pro veřejnost denně od 10 do 20 hodin (vstupné 150,- Kč a zlevněné 80,- Kč). A jestli to snad máte do Prahy daleko, pak nezoufejte, neboť na trh byla v souvislosti se zahájením provozu Galerie, uvedena nová kniha "Pouta lásky", kterou uspořádala Sára Saudková…


Pár otázek pro Jana Saudka

Co pro vás znamená mít vlastní galerii?
Je to stejné, jako mít vlastní krám. Můžete prodávat a snad i něco vydělat. Ale můžete také přijít na buben. Jsou to tzv. smíšené pocity.

K vidění jsou fotografie, obrazy, vaše knihy, plakáty, pohlednice, katalogy... Vše velmi úspěšné, prodávané. Takové štěstí má málokterý, natož žijící fotograf!
Někdy si myslím, že jsem už nežijící fotograf. Uběhnu deset kilometrů a už se potím.

V čem tkví tedy úspěch vašich fotografií, obrazů, knih?
Dobrá: V to, co dělám, hluboce věřím. Nemusím pracovat pro manželku, milenky a děti. Jsem svobodný člověk.

Opravdu jste nikdy nezapochyboval o tom, zda má fotografie smysl?
Jsem živoucí pochybnost. Vím jenom, že ať uděláte cokoli, vždycky toho budete litovat. Život je ale příliš krátký na nějaká rozmýšlení.

Máte ještě po těch letech za fotoaparátem co fotit?
Vždyť já teprve začínám! Mám jenom co fotit!

Změnil se vás pohled na fotografii od chvíle, kdy jste udělal tu svou první, až do teď?
Věřím, že ne. Obdivuji se lidem ještě víc než v mládí.

Často se o vás mluví jako o fotografovi tlustých žen. Jak se proti tomu bráníte?
Nevím, co je "tlustá žena". Vím jenom, co je krásná žena.

Fotografujete nyní portréty různých lidí a jak je známo, portrét má cosi vypovídat o onom člověku. Jak pracujete?
Fotografii dělá model. Ne fotograf. A ti, které teď smím portrétovat, jsou bez výjimky skvělí.

Jak si portrétované vybíráte? Nebo zkrátka fotografujete opravdu každého, kdo o to požádá a kdo se ocitne ve vaší blízkosti?
Ano - chci dělat to, co by žádný fotograf nikdy neudělal: v pokoře a úctě se snažím co nejlépe udělat podobenku každému, kdo o to požádá a kdo k tomu svolí. Nedostávám zato nic. Vždyť říkám: chci dělat to, co by neudělal žádný jiný fotograf.


Pár otázek pro galeristu Zdeňka Kočíka

Jak vznikl nápad otevřít Galerii Jana Saudka?
Po velice úspěšné výstavě The Best of Jan Saudek, kterou naše galerie společně se Sárou Saudkovou připravila jako dar k Mistrovým sedmdesátinám, nás k tomu přiměla návštěvnost, ten obrovský zájem lidí. Během čtrnácti měsíců na výstavu přišli lidi, kteří Jana mají rádi, ale i ti, kteří ho rádi nemají. Proto jsme si řekli, že by stálo za to, udělat stálou galerii Jana Saudka, a podařilo se nám najít velice atraktivní prostor v Celetné ulici. Jan Saudek je jediným žijícím výtvarníkem, který bude mít svojí vlastní galerii. Zaslouží si to.

V čem podle vás tkví Saudkův fenomén?
V první řadě to jsou samozřejmě fotografie, které zná každé malé dítě. Moje osmdesátiletá matka, která bydlí v domečku na venkově, miluje kalendář Saudka s korpulentními dámami, teenageři mají jeho poetické fotografie z prvního období..., dá se říci, že každý v nich nachází něco pro sebe, buď se v tom vidí, nebo mu to dělá radost, nebo mu to cosi připomíná. A když vylezete v New Yorku na letišti a jdete si koupit cigarety, v první trafice visí umělecké pohlednice Jana Saudka, visely tam už před deseti lety a pravděpodobně tam budou viset ještě za deset let.

Můžete Jana Saudka srovnat co se úspěchu týká s některým ze zahraničních umělců?
Nechci přehánět, aby to nevypadalo, že jsem slepě oddán, ale mně Mistr Saudek připomíná Dalího. Dalí byl součástí svého díla, součástí filmů, které točil, součástí performancí, které vytvářel. A Jan Saudek je součástí fotografií. Shodou okolností Dalí vystřídá Jana Saudka v Galerii U Bílého jednorožce.



Zdroj: TZ 
Podrobné informace: www.saudek.com

:: Fotogalerie ::
foto: 2001 - 2005 foto: 1986 - 1990 foto: 1966 - 1970 foto: 1981 - 1985 foto: 1991 - 1995 foto: 1961 - 1965 foto: 1971 - 1975 foto: 2001 - 2005 foto: 1976 - 1980 foto: 1996-2000 foto: 1986 - 1990 foto: 2001 - 2005 foto: 1966 - 1970 foto: 1971 - 1975 foto: 1951 - 1955 foto: 1986 - 1990 foto: 1971 - 1975 foto: 1956 - 1960 foto: 1976 - 1980 foto: 1986 - 1990 foto: 1991 - 1995




© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.