Volič je zvláštní stvoření, jehož cena stoupá a klesá současně s tím, jak se přibližují volby.
Ty letošní jsou stanoveny na 2. a 3. června. Po následující čtyři měsíce budeme ve středu všeho dění. Můžeme se tedy směle naparovat a velkopansky si vykračovat?
Raději ne.
V politickém světě se vesele hoduje, krájí bábovka a usrkává čaj. Je to svět kdesi za oparem, snad až na samém vrcholku hory Říp! Málokdo tam dohlédne a když to přeci jenom zkusí, šeredně ho potom rozbolí oči.
Po čtyřech letech musí ovšem naši představení přispěchat, slézt z vysokých židlí a na chvíli ohnout hřbet. Přikývnout, starostlivě zahřímat, naoko se rozčílit.
Nafukují se čísla, počítají pracovní místa, mává se na voliče vstupenkou k prosperitě. Miliarda pro vás a něco vám!
Tady, tady...jen jeden lísteček vstrčíte a my zase půjdeme. Nenechte se rušit, jen ten hlas...a jak že se máte?
No, my už fakt musíme, tak zase příště!
Volič je používán jako neživá figurka z dětské stavebnice. Po čtyřech letech je rozpohybován, ale o svůj pohyb ztrácí zájem. Tvář má zapšklou, strnulou.
Z toho nikdá nic nebude, kdepak!
Ale co když se kouzlo skrývá právě v onom jediném pohybu?
Jen si držte čepice, vy tam, holenkové. Začíná to foukat!
