Dvanáct českých dokumentů v boji o Českého lva

O třech nejlepších dokumentech za posledních patnáct let rozhodnou členové České filmové a televizní akademie (ČFTA) a zpětně budou oceněny v lednu na nominačním večeru Českého lva. Mezi dvanácti vybranými jsou tyto filmy a tvůrci: Bohemia Docta Karla Vachka, Český sen Filipa Remundy a Víta Klusáka, Hry prachu Martina Marečka, Kamenolom boží Břetislava Rychlíka, Marcela Heleny Třeštíkové, Nespatřené Miroslava Janka, Nonstop Jana Gogoly ml., Pátrání po Ester Věry Chytilové, Síla lidskosti Matěje Mináče, Svěcení jara Jany Ševčíkové, Ztracená dovolená Lucie Králové a Ženy proměny Eriky Hníkové. Přestože odborná porota měla podle původního záměru vybrat deset filmů, nakonec jich z důvodu vysoké kvality postoupilo dvanáct.
Filmy, které vznikly v roce 2008, jako například čerstvý držitel Evropské filmové ceny René nebo Občan Havel, budou už o Českého lva bojovat odděleně od dvanácti nejlepších dokumentů z let 1993 až 2007.

V odborné porotě zasednou: ředitel distribuční společnosti Aerofilms Ivo Andrle, ředitel festivalu Jeden svět Igor Blaževič, filmový historik a bývalý děkan FAMU Michal Bregant, novináři Darina Křivánková a Pavel Mandys, ředitel MFDF v Jihlavě Marek Hovorka, prorektor AMU a člen prezidia ČFTA Ivo Mathé, dramaturg MFF v Karlových Varech Karel Och, režisérka Jana Hádková a Marko Škop, režisér a producent.

Garantem hodnocení nejlepších dokumentárních filmů z let 1993-2007 je Institut dokumentárního filmu (IDF), Asociace producentů v audiovizi (APA) a Česká filmová a televizní akademie (ČFTA). O jakýchkoliv sporných momentech, protestech či odvoláních rozhoduje komise ve složení: Andrea Prenghyová - ředitelka Institutu dokumentárního filmu, Pavel Strnad - předseda Asociace producentů v audiovizi a Petr Vachler, ředitel ČFTA.


Vybrané filmy:
Bohemia docta aneb Labirynt světa a lausthauz srdce
Režie: Karel Vachek
Dílo, jehož název byl inspirován knihou historika ze 17. století Bohuslava Balbína Bohemia docta (Čechy učené), která byla věnována profilům českomoravských učenců a umělců a dějinám pražské university, je třetí částí Vachkovy zamýšlené tetralogie s ironickým názvem "Malý kapitalista" (odvozeným z titulu sentimentální knihy Frances Hodgson Burnettové Malý lord). Režisér pokračuje ve zkoumání "české reality" devadesátých let a jeho film se stává netradičně svébytným esejem o svobodě, o politice, o společnosti, o přírodě, ale také o vědě a umění v soudobých Čechách.

Český sen
Režie: Vít Klusák, Filip Remunda
Jednatřicátého května roku 2003 se sešlo několik tisíc lidí na louce v pražských Letňanech. Přilákala je sem reklamní kampaň, slibující hypermarket Český sen s nevídaně nízkými cenami. Dav však na místě našel jen plátěné průčelí. Tento „přátelský podvod“ byl součástí projektu Víta Klusáka a Filipa Remundy, kteří si objednali u jedné z největších reklamních agentur propagaci neexistujícího hypermarketu. Pak už jen s kamerou sledovali, jak se dnes vyrábí důvěryhodná reklama, jež nemusí být sebeméně podložena skutečností. Zábavný i znepokojivý film zblízka pozoruje reklamní profesionály, režiséry, psychology, analytiky, české celebrity, ředitele hypermarketu i zákazníky - tedy svůdný kolotoč konzumentství, v němž se dnes většina z nás veze.

Hry prachu
Režie: Martin Mareček
Hry prachu původně vznikaly jako koncipovaný stylizovaný esej o principech naší civilizace, která je založena na číselných systémech. Pomocí čísel člověk začal svět lépe uchopovat, organizovat jeho další struktury. Společnost se díky číslům stala propojenější, přesnější, rychlejší, a tak "úspěšnější". Jedním z námětů filmu bylo i zasedání MMF a SB v Praze, které reprezentovalo globální souvislosti světa financí, tzn. číselné - ekonomické mechanismy.

Kamenolom Boží (jeden rok v Severních Čechách)
Režie: Břetislav Rychlík
“Někdo Gotta, někdo Satana, někdo uhlí, jiný Klause, ale každý svého štěstí strůjcem mezi hlušinou”. Kamenolom boží je zrcadlem k Rychlíkovu staršímu filmu Jeden rok, svědectví o lidech z  Horňácka, usedlých po staletí na moravsko-slovenském pomezí. Provázanost životního stylu, kultury, hospodaření karpatských horalů s okolním světem, úcta k přírodě a přirozenému i Božímu řádu světa se na první pohled propastně odlišuje od života lidí v měsíční krajině severních Čech. Ale lidské sny a touhy jsou stejné i v této části země, která měla být odepsaná.

Marcela
Režie: Helena Třeštíková
Cyklus časosběrných dokumentů Manželské etudy, který uvedla Česká televize na začátku roku 2006, vyvolal nebývalý ohlas, nejvíce příběh Marcely, jíž na konci natáčení tragicky zemřela dcera. Diváci se vzbouřili proti nešťastnému osudu hlavní hrdinky a aktivně vstoupili do děje uspořádáním sbírky, která jí pomohla v těžké životní chvíli. Celovečerní film, který vznikl z natočeného materiálu, zaznamenává přes dvacet pět let ze života hlavní hrdinky a na jeho pozadí můžeme sledovat i politické a společenské změny v České republice.

Nespatřené
Režie: Miroslav Janek
Film přibližuje svět nevidomých dětí z pražské školy Jaroslava Ježka, které díky péči fotografky Daniely Horníčkové začaly fotografovat. Jsou to právě jejich fotografie, jež pomáhají vytvářet nové mosty mezi dvěma ostrovy našeho světa: mezi nespatřeným a viděným. Smysl této fotografické možnosti se však naplňuje jedině tehdy, dojde-li k vykročení z obou stran. Způsob spoluúčasti, k níž tento vitalistický film vybízí, je prost jakéhokoli sentimentu a vedle svého lidského rozměru přivádí diváka v celkovém důsledku také k otázkám po znovunalézání významů tak často zaměňovaných slov: vytvořit, natočit, vyfotografovat.

Nonstop
Režie: Jan Gogola ml.
Nonstop je film o nekonečnosti, které se drží i svou formou: úvodní titulky jsou například rozloženy do celého filmu. Často využívá záměrnou asynchronitu obrazu a zvuku, k bloudění kamery po jednom prostředí zní monolog z prostředí předcházejícího či následujícího. Film se skládá z dialogů, nebo spíše monologů občas přerušovaných otázkami. Jednotlivé výpovědi svazuje dálnice z Prahy do Brna, u které zpovídaní žijí nebo pracují.
Nonstop je kumulace světa a života v kapce vody: a to i přesto, že tato kapka na vás padá sto minut.

Pátrání po Ester
Režie: Věra Chytilová
Ve svém celovečerním dokumentu Pátrání po Ester vzdává Věra Chytilová hold své dlouholeté přítelkyni a spolupracovnici – výtvarnici, scenáristce a režisérce jediného snímku Vražda inženýra Čerta, jedné z nejvýraznějších osobností české nové vlny, Ester Krumbachové. Chytilová se snaží zachytit pravdivý portrét této rozporuplné a nesporně talentované ženy, která v roce 1996 předčasně zemřela. Svou velmi osobní výpověď plnou otázek skládá z rozhovorů s těmi, kteří byli Krumbachové velmi blízcí: s jejími přáteli, milenci i spolupracovníky.

Síla lidskosti – Sir Nicholas Winton
Režie: Matej Mináč
Síla lidskosti představuje Sira Nicholase Wintona, jemuž se podařilo v období od března do srpna roku 1939 zachránit 669 dětí převážně židovského původu před transportem do koncentračních táborů a nalézt jim nové rodiny ve Velké Británii. Po vypuknutí druhé světové války vstoupil Winton do služeb Britského královského letectva, aniž by komukoli řekl o svém činu. Teprve v roce 1988 objevila jeho manželka materiály dokumentující celou událost. Mináčův strhující film podává za použití archivních záběrů, fotografií a zpovědí svědectví o odvaze člověka, jehož odhodlání pomohlo zachránit mnoho lidských životů. Snímek získal mezinárodní televizní cenu Emmy.

Svěcení jara
Režie: Jana Ševčíková
Min Tanaka se skupinou Mai-juku je výraznou osobností japonského, ale i světového alternativního divadla a tance, pro kterého se tělo stalo jazykem mysli. Umělecký dokument Svěcení jara se natáčel na Tanakově farmě v japonské vesnici Hokušu, kam přijíždějí mladí lidé z různých zemí, aby se tu zúčastnili Tanakovy tvůrčí dílny a naučili se odpoutat od racionality vědomí a pracovat s tělem v prostoru a čase. Někteří frekventanti letního workshopu u Tanaky zůstávají několik let nebo se k němu opakovaně vracejí a zůstat zde je otázkou svobodné vůle a odvahy každého z nich. Min Tanaka se ve svém představení pomocí tance butó ptá sám sebe, co pro dnešního člověka znamená svěcení, co znamená jaro a co znamená svěcení jara…

Ztracená dovolená
Režie: Lucie Králová
Český cestovatel Láďa objevil ve švédském kontejneru špinavý kufr, v němž bylo pouze 22 nafocených negativů. Z těchto negativů vzniklo 756 fotografií šesti neznámých turistů, pravděpodobně Číňanů. Štáb filmu se rozhodl najít tyto turisty ve světě, kde každý čtvrtý člověk je Číňan, pouze podle jejich ztracených fotografií. Po třech letech pátrání se ocitl v Říši Středu a s překvapením přihlížel tomu, jak se jejich příběh stal součástí čínského televizního průmyslu.
Dokumentární detektivka Ztracená dovolená je filmem o cestě, fotografii a identitě v dnešním propojeném světě, o paměti a významu uchovávání obrazů, Češích, Evropanech a Číňanech.

Ženy pro měny
Režie: Erika Hníková
Celovečerní film „Ženy pro měny“ režisérky Eriky Hníkové je tragikomický příběh o obyčejných ženách, které se nechávají ovlivňovat současným ideálem ženské krásy a chtějí se mu co nejvíce přiblížit. Všechny hrdinky touží po těle modelek z titulních stran dámských časopisů. Doslova bojují o dokonalé tělo a jejich příběhy mnohdy působí až absurdně a komicky. Jejich život je ve filmu sledován v průběhu jednoho roku.A je to také film o lidech, kteří tento ideál vytvářejí a o spoustě peněz, které se díky síle kultu krásy denně utrácejí.


Zdroj: tz