Vaše papírové „dakarky“ vypadají opravdu pečlivě a do detailu propracované. Chodíte se dívat na originály nebo to zvládnete podle fotografií?
Jelikož se moje tvorba zaměřuje spíše na dakarské modely, které jely v minulosti, musí mi stačit pouze fotografie. Ty mi ale slouží pouze k doladění vnějšího vzhledu, reklam a podobně. Pro vlastní konstrukci modelu mám rozměrové a konstrukční plány přímo z Kopřivnice. Na současné vozy se chodím samozřejmě také dívat. Účastním se jejich testování a znám se se všemi současnými jezdci.
Zabýval jste se před tím vytvářením jiných papírových modelů nebo jsou dakarky první a zároveň poslední inspirací?
Mým hlavním tématem jsou dakarské kamiony, ale už jsem vytvořil i pár modelů s naprosto odlišnou tematikou.
Dnes už jistě máte nějaký systém jak udělat papírový model. Jak to ale všechno začalo? Kolik vám dal práce základní model?
Ještě jsem ani nechodil do školy a náhodou se mi dostal do ruky model z ABC. Byl to nějakej tank nebo transportér (píše se rok 1978). Hned jsem se do toho pustil, ale asi se jednalo o velké sousto. Mým nářadím se staly nůžky a bíla lepící pasta. Něco jsem dal dohromady ale neznal rýhování ani žadné jiné fígle a pasta nedržela.... no prostě to nevyšlo. To je taková moje první vzpomínka na papírové modely.
Později jsem přemluvil rodiče, aby mi předplatili ABC a pak se to rozjelo. Myslím, že jsem začal odebírat někdy u 26. ročníku. Slepil jsem snad všechno, co tam vytiskli. Doma už se to nikam nevešlo. Když šel brácha na vojnu, tak jsem využil i jeho postel. Takhle to šlo do mých asi čtrnácti let. Přišel učňák, intr a já začal mít jiné zájmy. Asi v šestnácti jsme s kamarádem slepili Pražský hrad a o rok později jsem si vyrobil vlastní model Liazu 1:16, který možná někteří znají.
A tím moje modelaření na hodně dlouhou dobu skončilo. Psal se leden roku 2003 a já neměl doma co dělat. Tak jsem si řekl, že bych si mohl zkusit slepit zase nějaký ten modýlek. Nejprve jsem si chtěl zvětšit šestikolovou dakarskou Tatru, která vyšla v ABC, ale pak jsem se rozhodl, že si zkusím udělat svoji vlastní.
Pak vstoupil do mého života internet a já koukal jako blázen, jak papírové modelářství žije. Rozhodl jsem se, že bych mohl svojí tatru vydat jako vystřihovánku. Obrátil jsem se na pana Gabriela s prosbou o pomoc, jak na to. Ten mě svým zdravým pesimismem tak trochu na srPÍP a tak vzniklo TOHLE.
Můžete nám stručně popsat co všechno za práci musíte zvládnout, než to dáte podle svých představ dohromady?
Slepit si vlastní autorský model není zas takový problém. Ale pokud se rozhodnete model vydat, je jeho konstrukce tak 40% celkové práce, než ho připravíte pro tisk. Model musí být slepitelný pro každého, kdo si ho bude chtít slepit. Proto je nutné všechny díly očíslovat, vytvořit mezi nimi návaznost (což při počtu cca 1000 dílů není žádná sranda), nakreslit návodnou kresbu, napsat návod apod.
Nedaří se vám někdy? Škubete, muchláte, mačkáte a házíte do koše?
Netvrdím že se mi pořád daří, ale jsem klidný flegmatik s docela velkou dávkou trpělivosti. Takže neškubu, netrhám, ani neházím do koše.
Účastníte se nějakých soutěží? Pokud ano, dosáhl jste někdy na stupně vítězů?
Účastním se soutěžních výstav, ale pouze jako vystavovatel. Nemám potřebu získávat nějaká ocenění. Mně stačí, když se mé modely líbí lidem, kteří se na ně přijdou podívat. Já sám jsem i spoluorganizátorem některých výstav. V nejbližší době připravuji nultý ročník jedné výstavy u nás v Litoměřicích.
Kolik máte doma vystavených exemplářů?
Jelikož lepím jen to, co si sám nakreslím, (výjimka potvrzuje pravidlo), tak toho doma moc nemám. Asi šest modelů v měřítku 1:32, a pak už jenom testovací modely.
Osobní stránky Romana Hrušky najdete na: www.papirove-tatry-z-dakaru.ic.cz
Jelikož se moje tvorba zaměřuje spíše na dakarské modely, které jely v minulosti, musí mi stačit pouze fotografie. Ty mi ale slouží pouze k doladění vnějšího vzhledu, reklam a podobně. Pro vlastní konstrukci modelu mám rozměrové a konstrukční plány přímo z Kopřivnice. Na současné vozy se chodím samozřejmě také dívat. Účastním se jejich testování a znám se se všemi současnými jezdci.
Zabýval jste se před tím vytvářením jiných papírových modelů nebo jsou dakarky první a zároveň poslední inspirací?
Mým hlavním tématem jsou dakarské kamiony, ale už jsem vytvořil i pár modelů s naprosto odlišnou tematikou.
Dnes už jistě máte nějaký systém jak udělat papírový model. Jak to ale všechno začalo? Kolik vám dal práce základní model?
Ještě jsem ani nechodil do školy a náhodou se mi dostal do ruky model z ABC. Byl to nějakej tank nebo transportér (píše se rok 1978). Hned jsem se do toho pustil, ale asi se jednalo o velké sousto. Mým nářadím se staly nůžky a bíla lepící pasta. Něco jsem dal dohromady ale neznal rýhování ani žadné jiné fígle a pasta nedržela.... no prostě to nevyšlo. To je taková moje první vzpomínka na papírové modely.
Později jsem přemluvil rodiče, aby mi předplatili ABC a pak se to rozjelo. Myslím, že jsem začal odebírat někdy u 26. ročníku. Slepil jsem snad všechno, co tam vytiskli. Doma už se to nikam nevešlo. Když šel brácha na vojnu, tak jsem využil i jeho postel. Takhle to šlo do mých asi čtrnácti let. Přišel učňák, intr a já začal mít jiné zájmy. Asi v šestnácti jsme s kamarádem slepili Pražský hrad a o rok později jsem si vyrobil vlastní model Liazu 1:16, který možná někteří znají.
A tím moje modelaření na hodně dlouhou dobu skončilo. Psal se leden roku 2003 a já neměl doma co dělat. Tak jsem si řekl, že bych si mohl zkusit slepit zase nějaký ten modýlek. Nejprve jsem si chtěl zvětšit šestikolovou dakarskou Tatru, která vyšla v ABC, ale pak jsem se rozhodl, že si zkusím udělat svoji vlastní.
Pak vstoupil do mého života internet a já koukal jako blázen, jak papírové modelářství žije. Rozhodl jsem se, že bych mohl svojí tatru vydat jako vystřihovánku. Obrátil jsem se na pana Gabriela s prosbou o pomoc, jak na to. Ten mě svým zdravým pesimismem tak trochu na srPÍP a tak vzniklo TOHLE.
Můžete nám stručně popsat co všechno za práci musíte zvládnout, než to dáte podle svých představ dohromady?
Slepit si vlastní autorský model není zas takový problém. Ale pokud se rozhodnete model vydat, je jeho konstrukce tak 40% celkové práce, než ho připravíte pro tisk. Model musí být slepitelný pro každého, kdo si ho bude chtít slepit. Proto je nutné všechny díly očíslovat, vytvořit mezi nimi návaznost (což při počtu cca 1000 dílů není žádná sranda), nakreslit návodnou kresbu, napsat návod apod.
Nedaří se vám někdy? Škubete, muchláte, mačkáte a házíte do koše?
Netvrdím že se mi pořád daří, ale jsem klidný flegmatik s docela velkou dávkou trpělivosti. Takže neškubu, netrhám, ani neházím do koše.
Účastníte se nějakých soutěží? Pokud ano, dosáhl jste někdy na stupně vítězů?
Účastním se soutěžních výstav, ale pouze jako vystavovatel. Nemám potřebu získávat nějaká ocenění. Mně stačí, když se mé modely líbí lidem, kteří se na ně přijdou podívat. Já sám jsem i spoluorganizátorem některých výstav. V nejbližší době připravuji nultý ročník jedné výstavy u nás v Litoměřicích.
Kolik máte doma vystavených exemplářů?
Jelikož lepím jen to, co si sám nakreslím, (výjimka potvrzuje pravidlo), tak toho doma moc nemám. Asi šest modelů v měřítku 1:32, a pak už jenom testovací modely.
Osobní stránky Romana Hrušky najdete na: www.papirove-tatry-z-dakaru.ic.cz
