Cenu převezme z rukou manželů Havlových na slavnostním večeru konaném 5. října v bývalém kostele sv. Anny v Praze, dnešním duchovním a multikulturním centru Pražská křižovatka.
„Každoročně udělovanou Cenu VIZE 97, která je složena z diplomu a pamětní ozdoby v podobě berly sv. Vojtěcha, dostává člověk, který svým dílem významně rozšířil lidský obzor, poukázal na méně známé jevy a souvislosti, napomohl včlenit výsledky vědy do obecné kultury a prohloubil alternativy lidského pohledu na svět, kosmos a základní otázky bytí,“ vysvětluje Václav Havel. Mezi nositeli ceny najdeme řadu významných českých i světových jmen. Historicky prvním laureátem ceny byl roku 1999 Karl H. Pribram - americký neurochirurg a myslitel. V roce 2000 si za svou sémiotickou práci ocenění z Prahy odvezl světoznámý spisovatel Umberto Eco. Českým nositelem ceny je například filosof Zdeněk Neubauer.
„Tradici předávání Ceny VIZE 97 založila paní Dagmar Havlová, předsedkyně Správní rady Nadace VIZE 97. Byl to od ní vlastně takový dárek panu prezidentovi k jeho narozeninám,“ dodává Vangelis Zingopis, vedoucí kanceláře Nadace VIZE 97. U příležitosti 70. narozenin Václava Havla se bude konat řada společenských akcí, samotná oslava se uskuteční 4. října v Pražské křižovatce.
-------
Zygmunt Bauman se narodil v roce 1925 v Poznani. Po druhé světové válce byl vyznamenán několika vyznamenáními polskými a sovětskými. Studoval Akademii společenských věd a na Filozofické fakultě Varšavské univerzity. Od roku 1953 působil na Fakultě filozofie a sociologie, v letech 1964-1968 byl vedoucím katedry obecné sociologie, od roku 1960 vedoucím redaktorem hlavního sociologického časopisu v Polsku Studia socjologiczne. Zastával řadu vědeckých i administrativních funkcí.
Zygmunt Bauman aktivně napomáhal ustavení sociologie v Československu. Jeho práce byly prvními sociologickými texty, jež po dlouhém zákazu sociologie jako „buržoazní pavědy“ v Československu vyšly, a jeho učebnice sociologie sloužila několika generacím sociologů jako solidní, ideologicky nezatížené uvedení do oboru.
V březnu 1968 byl odvolán ze všech funkcí a zproštěn členství na katedře za tzv. revizionistickou rozkladnou činnost a pod silným politickým tlakem donucen k emigraci. Tři roky přednášel v Tel-Avivu a v Haifě, na pozvání univerzity v Leedsu v roce 1971 však natrvalo odešel do Velké Británie, kde v roce 1976 získal britské státní občanství. V roce 1991 mu byly vráceny všechny polské akademické hodnosti.
Po odchodu do důchodu začal Zygmunt Bauman intenzivně publikovat, každoročně vydával nejméně jednu knihu, z nichž každá získala obrovský mezinárodní ohlas: jeho knihy jsou přeloženy téměř do všech evropských i několika jiných jazyků, jeho neúplná bibliografie čítá kolem pěti set položek.
Je členem několika redakčních rad významných časopisů a nositelem dvou nejprestižnějších cen v oboru – Evropské ceny Amalfi a ceny Theodora Adorna (1998). Je čestným doktorem několika evropských i zámořských univerzit, v roce 2002 byl jmenován doktorem honoris causa Karlovy univerzity a při té příležitosti byl přijat prezidentem republiky Václavem Havlem.
Zygmunt Bauman věnoval nové Fakultě sociálních věd podstatnou část své vědecké knihovny o několika tisících svazcích. Žije s manželkou Janinou (od roku 1948), která je sama autorkou zajímavých autobiografických textů, má tři dcery. Většina jeho nejvýznamnějších prací je přeložena do češtiny.
-------
Zdroj:TZ
