Mezi opatřeními, která dokážou znečištění snížit, je nejen přemísťování špinavých provozů, omezování automobilové dopravy nebo efektivnější veřejné cestování, ale i podpora cyklistiky.
Uvedli to účastníci na konferenci Green Week, která se minulý týden konala v Bruselu.
V roce 1950 žila ve městech třetina obyvatel světa, v současnosti už je to přes polovinu, a pokud tento trend bude pokračovat, budou to do roku 2050 celé dvě třetiny. Především v Asii a v dalších rozvíjejícíh se zemích přitom s rozrůstáním měst výrazně roste i znečištění jejich ovzduší. Patrné je to zejména v Číně, kde se podle Světové banky nachází hned 16 ze 20 měst s nejznečištěnějším ovzduším. Podle Světové zdravotnické organizace je znečištěné městské ovzduší viníkem asi 1,3 milionu předčasných úmrtí ročně. Do roku 2050 by přitom číslo mohlo vystoupat až na 3,6 milionů, přičemž největší podíl úmrtí připadá na Čínu a Indii.
„Obrovské problémy jsme měli i my v Mexico City,“ uvedla na konferenci Martha Delgado Peraltaová, která měla v hlavním mexickém městě na starosti oblast životního prostředí. Podle ní nebylo na počátku ani moc složité veřejnost přesvědčit, že je se znečištěným ovzduším potřeba něco dělat. „Na ulicích se povalovali mrtví ptáci, děti a staří lidé trpěli velkými zdravotními problémy,“ uvedla Peraltová.
Město proto postupně přišlo s celou řadou opatření, která pomohla znečištění omezit. Jeden den v týdnu například lidé nesměli vyjíždět se svým autem (poznali to podle poznávací značky). Později město začalo měřit emise z aut a provoz těch s příliš vysokými zplodinami byl ještě víc omezen. Rafinérie a některé další průmyslové provozy se musely přesunout mimo město. Podstatného vylepšení se dostalo veřejné dopravě a ve městě byl zaveden taky systém sdílení kol.
„Trvalo nám 20 let, než se to pořádně zlepšilo,“ řekla Peraltaová. Zatímco v roce 1990 Mexico City zažilo jen osm dní s dobrou kvalitou ovzduší, v současnosti už je to přes 230 dnů. „Naším cílem je ale dosáhnout dobré kvality ovzduší po všechny dny v roce.“
Představení situace v Číně, kterého se ujali Jü Lej z Čínské akademie pro environmentální plánování a Čou Kche z Renminské univerzity v Pekingu, vyznělo poněkud méně optimisticky. Podle nich je především východní Čína v současnosti oblastí se zřejmě vůbec nejhorší kvalitou ovzduší na světě. Centrální vláda prý už zavedla limity pro některé škodlivé látky, zdaleka to však nestačí.
Problémem je, že města velice rychle rostou kvůli rolníkům z venkovských oblastí, kteří se do nich stěhují za prací. Pomoci by podle čínských zástupců mohlo plánování, jež by zamezilo dalšímu nárůstu těch největších aglomerací a nasměrovalo populaci do středních a menších měst. Zásadní změnu by však podle Jü Leje mohla přinést pouze restrukturalizace průmyslu. „Dnes jsme takovou výrobnou světa, snad polovina světové oceli se vyrábí v Číně. Pomohl by přechod na sofistikovanější, více hi-tech výrobky,“ uvedl Jü Lej.
„Naší výhodou by mohla být i relativně silná centrální vláda,“ přidal v diskusi Jü Lej. Během olympiády v roce 2008 v Pekingu a Expa v roce 2010 v Šanghaji se totiž po vládních opatřeních ukázalo, že se znečištění snížit dá. Největší znečišťovatelé museli omezit nebo uzavřít své provozy, někteří z nich dokonce napořád. Omezena byla i doprava a pálení uhlí, v Šanghaji i přepravní průmysl na moři. Čínské úřady ovšem nechtějí k rozsáhlejším razantním opatřením sáhnout kvůli obavě z nárůstu nezaměstnanosti.
Čínská města přitom zažila zajímavý paradox. Zatímco ještě před dvaceti lety byly typickým obrázkem z čínského města nepřehledné hordy cyklistů, v posledních letech se to změnilo. Lidé přesedli do aut a Čína si teď láme hlavu, jak je vrátit na kola. „Jak se města zvětšují, lidé musejí dojíždět na větší vzdálenosti, a to už se na kole nedá zvládnot,“ vysvětloval Jü Lej.
Zástupkyně Mexico City ale zdůraznila, že právě cyklistika by neměla být podceňována a že toho hodně zmůže i ve velkých městech. „Lidé mohou dojíždět na kole třeba ke stanici metra nebo k jinému prostředku hromadné věřejné dopravy. Nám se podpora cyklistiky hodně osvědčila,“ uvedla Peraltaová.
Její slova potvrdil i Javier Maroto Aranzabal, starosta španělského města Vitoria-Gasteiz, které se stalo evropským Zeleným městem pro rok 2012. „Cyklistika je důležitá i pro nás. Za posledních deset let u nás zvýšil počet kol sedmkrát. I já jezdím do práce každý den na kole,“ uvedl starosta města s přibližně čtvrtmilionem obyvatel. „Je to rychlejší, bezpečnější a levnější.“
Zdroj: Ekolist.cz
