Změna klimatu jako kulturní, nikoliv vědecký problém?

FiftyFifty, společenský magazín.
Změna klimatu jako kulturní, nikoliv vědecký problém? na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Změna klimatu jako kulturní, nikoliv vědecký problém?

FiftyFifty
Share

Změna klimatu jako kulturní, nikoliv vědecký problém?

„Debata o klimatické změně ve Spojených státech (a kdekoliv jinde) nespočívá ve sporech o modely oxidu uhličitého a skleníkových plynů; týká se protikladných kulturních hodnot a světových názorů, skrze něž se na vědecké poznatky díváme.“

Tato slova pocházejí z pera Andrewa J. Hoffmana, autora poutavé knížky Jak kultura utváří diskusi o klimatické změně. Americký profesor udržitelného podnikání na Michiganské univerzitě se v ní věnuje rétorické válce o klimatické změně.

Na úvodních stránkách autor vysvětluje, že na změnu klimatu je potřeba nahlížet jako na kulturní, nikoliv vědecký problém. Pro pochopení kontextu předkládá souhrn nejvýznamnějších studií a potvrzuje tak existenci klimatické změny. Následně však ukazuje, že společnost tento celosvětový vědecký konsenzus jednotně nepřijímá a dokonce se přístup k vnímání změny klimatu v různých obdobích mění. Dostává se tak k prvnímu cíli knihy, kterým je pochopit, jak společnost vnímá a přistupuje ke změně klimatu.

Na příkladu Spojených států amerických Hoffman ukazuje, že společnost je polarizovaná do dvou znepřátelených táborů. Americká levice, reprezentovaná demokraty, věří, že změna klimatu již probíhá a je nutné ji co nejdříve začít řešit. Oproti tomu pravice, zastoupená republikány, odporuje tvrzením, že existence změny klimatu není dostatečně vědecky podložená, ba dokonce se jedná o mystifikaci, která ohrožuje občanské a podnikatelské svobody.

Přečtěte si rozhovor s Andrewem J. Hoffmanem Dokud se změna klimatu nedotkne bohatých lidí, nic se nezmění

V jádru v diskuzi vůbec nejde o vědecké poznatky, ale o ohrožení vlastních hodnot a kultury, které jednotlivé strany zastávají a brání. Nejenom, že skupiny mají nedůvěru k poslům zpráv, k vědeckému procesu, obsahu samotného poselství a nabízeným řešením, ale zároveň i mluví zcela odlišným jazykem.

Druhým cílem a celkově hlavním přínosem knihy je soubor nabízených řešení, jak z této zapeklité situace vybruslit. Hoffman zkoumá, které skupiny by měly o klimatické změně diskutovat, jak by měla být lidem přesvědčivě prezentována, jaký postoj by měla věda zastávat a jak by se mělo mluvit o jejích řešeních. Na dvou historických analogiích se snaží dokázat, že společnost je schopná takto komplexní problém vyřešit.

Knihu lze ocenit pro její stručnost a čtivost. Na pouhých 120 stranách představuje obšírné téma, a to navíc srozumitelným způsobem. Není zatížená odkazy, citacemi a složitým jazykem. Shrnuje dosavadní poznatky a přináší mnohá překvapivá fakta. Hoffman v ní brilantně spojuje poznatky z různých oborů a pohlíží na téma s nadhledem. Je vhodná jak pro širokou veřejnost, tak pro lidi, kteří rádi čtou o environmentálních tématech. Jedinou nevýhodou je její zaměření na americké reálie, které českému čtenáři mnoho neřeknou. Je však rozhodně zajímavé vidět, jak se kultura diskuze o klimatické změně v USA vytváří, protože často pak ovlivňuje i dění v Evropě.


Zdroj: Ekolist.cz 
 






© 2005 – 2019 FiftyFifty.cz