Hoodia gordonii patří do čeledi toješťovitých (brčálovitých) a roste převážně v poušti Kalahari na území Namibie a na severu Jihoafrické republiky. Je nenáročná a nevadí jí vyšší teploty a suché půdy. V pouštních podmínkách dokáže přežít i celý rok bez srážek. Na vhodném stanovišti může růst několik desítek let a dosahuje pak velikosti přes jeden metr. Nejprve vytváří jeden výhon, později se bohatě větví a v dospělosti může vážit až třicet kilogramů.
Dávná historie
Účinek hoodie znali domorodí lovci z kmene San již od nepaměti. Během delších výprav konzumovali malé kousky zázračné rostliny a pak už nepotřebovali celý den jíst ani pít. Ve vyprahlé poušti to byl velmi užitečný trik, jak oklamat tělo. Evropané se s ním seznámili teprve v šedesátých letech minulého století. Jihoafričtí vojáci si při potlačování národně osvobozeneckého boje v Namibii všimli, že jejich stopaři z kmene San vydrželi celý den bez jídla, jen žvýkají části nějaké rostliny.
Objevu se brzy ujali jihoafričtí vědci. Po desetiletích výzkumů ohlásila jihoafrická Rada pro vědecký a průmyslový výzkum (CSIR), že se podařilo z hoodie izolovat účinnou látku P57, která potlačuje pocit hladu. Na svůj objev získala v roce 1998 patent a licenci na jeho využití poskytla zahraničním zájemcům. Vývoj nového prostředku na hubnutí vyšel vstříc požadavkům trhu vyspělých zemí a dnes jsou již na trhu k dostání desítky preparátů s obsahem hoodie.
Spor o duchovní vlastnictví
O své nároky se ovšem přihlásili zástupci sto deseti tisíc původních obyvatel na jihu Afriky, kteří považovali tajemství účinku hoodie za své tradiční duchovní vlastnictví. Spor se naplno rozhořel v roce 2001 po nešťastném prohlášení zástupce firmy Phytopharm, který v televizním interview řekl, že nový dietní prostředek vychází z tradičních znalostí jihoafrických domorodců, kteří již vyhynuli.
Sanové alarmovali organizaci WIMSA zastřešující zájmy původních obyvatel jižní Afriky a do Kapského Města vyslali právníka. Nakonec se podařilo něco, co málokdo očekával. Sanové získali osvědčení, že využívání hoodie je skutečně jejich původním vlastnictvím a napříště mají dostávat šest procent ze všech licenčních poplatků za využití jejich rostliny. Majitel licence CSIR jim pak z více než půl milionu eur skutečně převedl prvních 50 000 eur.
Plenění
Finanční vyrovnání však neznamenalo konec všech problémů. Po uvedení prvních preparátů hoodie na trh nastal hon na zázračnou rostlinu a během krátké doby byly dostupné porosty na okraji pouště do značné míry zdevastovány. Zatímco domorodí lovci vždy pečlivě dbali, aby si odřízli jen malou část rostliny a zajistili tak její další růst, ilegální sběrači vytrhávali celé trsy.
Na černém trhu dosahují ceny sušené hoodie až sto sedmdesáti eur za kilogram. Hoodia je sice v Jihoafrické republice i v Namibii chráněná, avšak praktická realizace ochrany naráží na korupci místních úředníků.
Záchrana
Jedinou možnou cestou k záchraně rostliny je zřejmě umělé pěstování na plantážích. Průkopníkem v této oblasti je búrský farmář Henko van den Heever, který ve spolupráci s firmou Unilever začal hoodii pěstovat na 25 hektarech půdy již před šesti lety.
Dosavadní výsledky jsou více než slibné, výrobci se tak nemusí obávat o pravidelný přísun suroviny. Na jejich pilulky čekají miliony nadváhou trpících Evropanů a Američanů. Vedle tablet existují nyní i speciální náplasti, z nichž se účinné hubnoucí látky uvolňují postupně skrz pokožku.
Zdroj: 100+1
Zázračná hoodia
06.04.2009
Sukulentní rostlina Hoodia gordonii prožila v posledních letech závratnou kariéru. Z pouště Kalahari dorazila do lékáren a supermarketů všech kontinentů. Důvodem je její mimořádná účinnost při potlačování hladu a podpoře hubnutí.
