Zámek britských králů

FiftyFifty, společenský magazín.
Zámek britských králů na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Zámek britských králů

FiftyFifty
Share

Zámek britských králů

Největší obydlený zámek na světě. Jeho historie je stará téměř tisíc let. Sahá až k Vilému I. Dobyvateli. Z původní dřevěné pevnosti vyrostl středověký hrad, který byl přebudován na dnešní zámek. Windsor.

Spolu s Buckinghamským palácem v Londýně a palácem Holyrood ve skotském Edinburghu patří Windsor k oficiálním sídlům britských monarchů. Královna Alžběta tam žila od svých pěti let. Strávila tam dětství a k zámku ji vážou emociální pouta stejně jako prince Charlese. Do Windsoru se uchyluje, kdykoli jí čeká důležité rozhodnutí. Tráví zde většinu víkendů a Windsor používá jak k vykonávání panovnických povinností, tak k odpočinku.
 
Historie a současnost

Historie Windsoru a britských monarchů je nerozlučně spjata. Každý tam zanechal své stopy. Když v zemi panoval mír, rozšiřoval se Windsor o další královské komnaty a haly. V dobách válek se stavěla opevnění. Nicméně hlavní rysy si zachoval neměnné. Po celých téměř tisíc let je centrem Windsoru uměle navršená vyvýšenina, na níž Vilém I. Dobyvatel (panoval 1066 až 1087) nechal vybudovat první dřevěnou pevnost. Dnes na ní stojí Kulatá věž (Round Tower), která je základním prvkem a charakteristickým rysem zámku. K přesné kulaté podobě má ale daleko. Je spíš oválná, protože její tvar kopíruje původní základ, a prostor na vyvýšenině nebyl kulatý.

Pevnost s dřevěnými palisádami a později hrad se systémem kamenných hradeb a věží byl součástí středověkého opevnění Londýna, které tvořil prstenec několika hradů.

Pro Viléma I. Dobyvatele to byla pouze vojenská pevnost a stejně tak pro jeho následníka Viléma II. Nejmladší syn Viléma I. Dobyvatele Jindřich I. byl prvním panovníkem, který se v pevnosti usídlil. Obývaným královským sídlem zůstal Windsor dodnes.

Nejstarší stavby, které se ve Windsoru zachovaly, pocházejí z doby Jindřicha II. Ten nastoupil na trůn v roce 1154. Nahradil dřevěné palisády kamennými hradbami a strážními věžemi.
Jindřich III. (začátek 13. století) zdokonalil a posílil obranný systém výstavbou západních hradeb a věže, v níž bylo hradní vězení a také tajný východ z hradu. V horní části věže byly v roce 1478 umístěny zvony a v roce 1689 na ni přibyly věžní hodiny.

Eduard III.

Narodil se na hradě v roce 1312 a ne nadarmo se mu říkalo Eduard z Windsoru. V roce 1350 začala za jeho vlády rozsáhlá rekonstrukce hradu. Trvala čtyřiadvacet let. Round Tower (Kulatá věž) z doby Jindřicha III. byla nahrazena novou, která je ve Windsoru dodnes. Obranné hradby byly zvýšeny, kaple zvětšena, ale plány na vybudování kostela zmařil nedostatek pracovních sil. V Londýně vypukl mor. Jeho plán uskutečnil až Eduard IV. (1461 až 1483), který začal budovat dnešní kapli Svatého Jiří. Spíš než kaple to byla už tehdy malá katedrála a královské mauzoleum.

Po válce růží se celková situace v Británii uklidnila. Nové stavby ve Windsoru začaly být méně zaměřené na obranu a více na komfort. Z pevnosti se stával palác.

Další panovníci

Pro Eduarda VI., který vládl ještě jako chlapec (1547 až 1553), se Windsor podobal vězení. Psal o tom: „Mám pocit, že jsem ve vězení. Nejsou tu galerie ani zahrady, kde bych se mohl procházet.“ V tu dobu tam skutečně ještě nic takového nebylo. Jeho sestra Alžběta I. měla k Windsoru docela jiný vztah. Za své pětatřicetileté vlády (1558 – 1603), která představovala takzvanou alžbětinskou dobu, trávila na Windsoru hodně času a pokládala ho za nejbezpečnější místo ve svém království.

Nová éra

Za občanské války se stal hrad sídlem velení Cromwellovy armády a před svou popravou tam byl krátce vězněn Karel I. Po restaurování monarchie (1660) začala i nová éra pro Windsor. V té době se ve Francii stavěly Versailles a Karel II. se jimi nechal inspirovat. Mimo jiné dal přestavět, vytapetovat a vyzdobit královské obytné místnosti a také Halu svatého Jiří (St. George’s Hall). Objednal řadu obrazů, které se později staly základem královské sbírky. Celkem šlo o dvacet místností. Další panovníci dávali přednost pobytu v jiných královských zámcích, zejména v přepychovém Hampton Court, a Windsor zanedbávali. Až Jiří III., otec třinácti dětí, potřeboval k jejich ubytování a výchově dostatečně velkou rezidenci a usídlil se proto na Windsoru. V závěru života, kdy podlehl duševní chorobě, prakticky ze svých místností na Windsoru ani nevycházel.

Zásadní zlom

Největší přestavbu ve své historii zažil hrad za Jiřího IV. Vládl jen deset let od roku 1820 do roku 1830, ale miloval krásné a extravagantní stavby. Dal například postavit Royal Pavilion, který patří k nejkrásnějším stavbám světa (viz 100+1 5/2007). Přemluvil parlament, který mu na přebudování a restaurování Windsoru odhlasoval 300 000 liber. Velkým úkolem byl pověřen slavný architekt Jeffry Wyatville. Práce začaly v roce 1824 a trvaly dvanáct let. Změnily tvář Windsoru, kterému daly téměř symetrický tvar.

Wyatville byl prvním architektem, který řešil Windsor jako komplex, ne jako volné seskupení budov různých stylů. Některé věže zvýšil, aby byly stejně vysoké jako ostatní, a kulatou věž, základ a centrum Windsoru, završil zubatou kamennou korunou. Dává dodnes hradu jeho dramatický ráz, ať se na něj člověk dívá odkudkoli. Hala svatého Jiří dostala impozantní rozměry. Její délka se zdvojnásobila. Wyatville nechal rovněž zastřešit jedno nádvoří a vytvořil tak obrovskou halu zasvěcenou bitvě u Waterloo. Zdobily ji portréty spřátelených panovníků a velitelů, kteří se podíleli na porážce Napoleona. Halu osvěcovaly lucerny a vévodil jí stůl pro 150 lidí. Jiří IV. zemřel dřív, než byly všechny plánované práce dokončeny, ale Wyatville pokračoval v rekonstrukcích až do své smrti a podařilo se mu splnit vše, co panovník naplánoval.

Vdova z Windsoru

Za královny Viktorie a prince Alberta byl Windsor jejich hlavní královskou rezidencí. Hlavní úpravy a zvelebení zažil v té době zámecký park. Zvláštním výnosem parlamentu z roku 1848 byla zrušena řada cest, které původně procházely parkem nebo byly nasměrovány kolem něj. Vznikl tak obrovský soukromý park, který mohl královský pár užívat bez obav z vyrušování. Po smrti svého manžela prince Alberta v roce 1861 se královna Viktorie uchýlila do hradu a prakticky z něj celých čtyřicet let až do své smrti v roce 1901 nevycházela. Vysloužila si tak přízvisko vdova z Windsoru.

Dvacáté století

Po nástupu Eduarda VII. v roce 1901 zámek zůstával dlouhá období opuštěn. Navštěvoval ho jen v období, kdy se jely závody v Ascotu, a o Velikonocích. Později tam nechal vybudovat golfové hřiště a jezdil tam hrát golf.

I jeho nástupce Jiří V. měl k Windsoru laxní vztah a dával přednost jiným královským sídlům. Zato jeho žena královna Marie si Windsor velmi oblíbila. Získala pro něj řadu cenných uměleckých předmětů a mimo jiné nechala nově, útulněji zařídit ložnice a vybavit je všechny koupelnami. Milovala miniaturní věci, a tak nechala ve Windsoru zřídit Dům pro panenky, který je dnes velkou turistickou atrakcí. Navrhl ho nejslavnější architekt té doby Lutyens a zařízení vyrobili podle jeho návrhů zkušení řemeslníci a umělci.

Po abdikaci Eduarda VIII. v roce 1936 nastoupil na trůn Jiří VI. a jeho žena královna Alžběta (zesnulá královna matka). Po vypuknutí druhé světové války se stáhli do Windsoru, který byl bezpečnou pevností, a dnešní královna Alžběta II. tam prožívala své dětství. Po válce se královská rodina vrátila do Londýna, ale Windsor zůstal jejím oblíbeným sídlem. V roce 1952 jej královna Alžběta II. vyhlásila hlavním královským víkendovým zámkem.

Velký požár

Požár ve Windsoru vypukl v soukromých komnatách královny 20. listopadu 1992. Trval patnáct hodin. Zcela zničil devět místností a těžce poškodil stovku dalších z celkového počtu zhruba jeden tisíc. Jeho rekonstrukce byla největší akcí svého druhu všech dob. Královna vypsala na rekonstrukci soutěž. Některé návrhy byly poněkud výstřední. Jeden z architektů navrhoval vybudovat jako centrum celého paláce obří akvárium s umělými vlnami a plovoucí korunou. Jiný chtěl v nádherné Síni svatého Jiří, v níž královna přijímá státní návštěvy, vytvořit prosklený průhled, kterým by bylo možné pozorovat start a přistávání letadel na letišti Heathrow.

Celá akce byla nakonec svěřena tradičnímu studiu Sidell Gibson. K obnově byli přizváni nejlepší řemeslníci celého království. Architekti vytvořili počítačový model všech poškozených částí zámku. Do prostorových modelů zničených místností zanesli každou fotografii, kterou se jim podařilo sehnat. Podle počítačové rekonstrukce se pak museli architekti i řemeslníci při své práci přísně řídit.

Největším problémem byla Síň svatého Jiří, která vypadala jako po bombardování. Královská rodina k ní nechovala žádné zvláštní sympatie. Princ Charles se dokonce vyjádřil, že ji ve dvacátých letech rekonstruoval nějaký barbar. Hlavní architekt Giles Downes proto sáhl ke kombinaci rekonstrukce s renovací. Vytvořil nový krov podle vzoru starých gotických kostelů a nechal přemalovat pochmurné pompézní nástěnné malby ze sedmnáctého století, jejichž autorem byl Antonio Verrio.

Speciální postupy

Suť ze spáleniště naplnila sedm tisíc popelnic. Po částech se prosívala a nalezených patnáct tisíc úlomků štukové výzdoby bylo uloženo do dvou tisíc košů označených popiskami. Restaurátoři pak tyto úlomky podle fotografií skládali dohromady. Chybějící části doplnila speciální dílna. Na vnější stěny zámku bylo možno použít jen speciální druh kamene, aby se nenarušil jejich jednotný vzhled. Těží se jen v západní části ostrova a každý blok o hmotnosti osmi tun se musel k zámku dopravit lodí. Využilo se k tomu několik kanálů, které byly léta mimo provoz.

Některé části komplexu nemohly být obnoveny, protože již před požárem hrozily zřícením, například Věž prince waleského (Prince of Wales Tower), kterou architekt Giles Downes nechal vyplnit betonem.
Nejvíce námahy a peněz stálo restaurování pěti místností, které patří k soukromým komnatám královny. Do štukových stropů a více než stovky otevřených krbů byly na osobní přání prince Philipa zabudovány moderní hasicí přístroje. Princ Philip se podílel i na umělecké výzdobě. Podle jeho vlastnoručních akvarelů zobrazujících zápas hasičů s ohněm vytvořil umělecký sklář Joseph Nuttgens barevné výplně oken.

Rekonstrukce Windsoru skončila 27. prosince 1997. Princ Charles se dal několikrát slyšet, že pokud nastoupí jako panovník, zřejmě se Windsor stane jeho oficiálním sídlem. V současné době je zámek nejen královským sídlem, ale také velmi vyhledávanou turistickou atrakcí.

Zdroj: 100+1


:: Fotogalerie ::
foto: win2 foto: win1 foto: win3




© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.