Zajímavosti z Bílého domu

FiftyFifty, společenský magazín.
Zajímavosti z Bílého domu na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Zajímavosti z Bílého domu

FiftyFifty
Share

Zajímavosti z Bílého domu

První americký prezident tmavé barvy pleti. Zřejmě také první, který bude mít vlastní počítač v Oválné pracovně a v Bílém domě prostor na basket. Je stále častěji srovnáván s charizmatickým J. F. Kennedym a jeho manželka Michelle s Jacqueline Kennedyovou. Barack Obama.

Těch přívlastků první nebo poprvé je mnoho. Velkou část své kampaně v prezidentských volbách vedl Obama poprvé v americké historii především prostřednictvím internetu. Získal tak spoustu příznivců i individuálních finančních příspěvků. Už také oznámil, že jeho prezidentské projevy nebude vysílat jen televize a rozhlas, ale že budou k dispozici i na YouTube. Slavnostní inaugurace nového prezidenta se koná tradičně 20. ledna. V ten den dostane Bílý dům nové obyvatele. Zřejmě se změní i jeho vybavení. Především Oválná pracovna v západním křídle Bílého domu s příchodem nového prezidenta prochází obvykle velmi razantní proměnou podle jeho vkusu.

Pohled do historie

Plány na Bílý dům se vybíraly na sklonku osmnáctého století v soutěži, do které přišlo devět návrhů. Jeden byl anonymní. Jeho autorem, jak se dodatečně ukázalo, byl sám Thomas Jefferson, který se později stal třetím americkým prezidentem. První americký prezident George Washington se jednoznačně vyslovil pro návrh Jamese Hobana, Ira žijícího v Charlestonu v Jižní Karolíně. Byl to poměrně skromný návrh, který George Washington navrhl rozšířit zhruba o třetinu, zejména přidat velkou přijímací halu podobnou té, jakou on sám měl ve svém sídle Mount Vernon.

O Bílém domě se tvrdí, že jeho stavba byla inspirována celou řadou zámků a slavných budov, i když to není oficiálně prokázané. V této souvislosti se nejčastěji uvádí francouzský zámek Rastignac v neoklasicistním slohu. Hoban sice ve Francii nikdy nebyl, ale zámek prý obdivoval Thomas Jefferson, který se o své názory podělil jak s architektem Hobanem, tak s prezidentem Washingtonem.

V Bílém domě se už vystřídaly více než čtyři desítky prezidentů kromě toho prvního – George Washingtona. Základní kámen k Bílému domu byl položen v roce 1792. Obešlo se to bez jakéhokoli slavnostního ceremoniálu. Většinu stavebních prací na sídle amerických prezidentů prováděli černí otroci a z otroctví osvobození Afroameričané a na stavbě byli zaměstnáni i evropští dělníci, zejména skotští a italští imigranti. Výstavba trvala osm let, a i když Bílý dům nebyl ještě zcela dokončen, byl v listopadu roku 1800 připraven pro amerického prezidenta a jeho rodinu. Byl tehdy podstatně menší než dnes. Tvořila ho pouze část, které se dnes říká Ústřední rezidence, a byl nazýván Prezidentský palác, Prezidentské sídlo či Prezidentský dům. Prvně se pojmenování Bílý dům objevuje v roce 1811 podle jeho bělostné barvy. Ale teprve prezident Theodore Roosevelt, který nastoupil v roce 1901 do funkce po zavražděném prezidentovi McKinleym, začal na svých dopisních papírech a dokumentech oficiálně používat nápis Bílý dům – Washington.

Střídající se prezidenti

Jako první se tedy usídlil v Bílém domě v pořadí druhý americký prezident John Adams. Prezidentskou funkci vykonával v letech 1797 až 1801 a do Bílého domu se nastěhoval v listopadu roku 1800. Po Adamsovi následoval Thomas Jefferson (1801 až 1809), který měl naprosto přesné představy, jak by mělo sídlo amerického prezidenta vypadat. Spolu s architektem B. H. Latrobem navrhl východní a západní sloupořadí a nechal přistavět k Bílému domu hospodářské prostory, stáje a sklady.

V průběhu historie téměř každý z amerických prezidentů nějak tvář Bílého domu ovlivnil. Už zmiňovaný prezident Theodore Roosevelt (1901 až 1909) nechal provést řadu renovací a oprav a především přidal k Bílému domu slavné Západní křídlo.
William Howard Taft (1909 až 1913) si na pomoc pozval slavného architekta Nathana C. Wyetha, který Západní křídlo ještě rozšířil a především do něj zabudoval Oválnou pracovnu. Zpočátku byla jinde než dnes, teprve Franklin D. Roosevelt (1933 až 1945) ji dal umístit tam, kde je v současné době a kde přiléhá přímo k Růžové zahradě.

Velkou rekonstrukci celého Bílého domu nechal provést Harry Truman, 33. prezident USA (1945 – 1953). Dokonce se na dva roky kvůli tomu z Bílého domu vystěhoval. Sídlo amerických prezidentů tehdy dostalo moderní ústřední klimatizaci, další sklepy a hospodářské prostory a především velmi velký a důkladný bunkr. Bylo to období studené války.
Za krátké éry J. F. Kennedyho (1961 až 1963) se Jaqueline ujala role první dámy s půvabem, ale i razancí. Okamžitě po příchodu nechala řadu místností zcela nově vybavit. Zajistila si k tomu odbornou pomoc pracovníků Winterthourova muzea, kteří pro ni sháněli umělecké artefakty. V Bílém domě se v té době objevuje řada pozoruhodných starožitností, obrazů a soch, většinou darů od bohatých mecenášů, ale i zapůjčených z galerií a muzeí. Každá místnost byla v jiném stylu. Zelená komnata například v americkém federálním stylu, francouzský empír byl určen pro Modrou komnatu, americký empír pro Červenou komnatu a pro Žlutou oválnou komnatu vybrala Jacqueline styl Ludvíka XIV. V té době byl vydán první oficiální Průvodce po Bílém domě. Zisky z jeho prodeje měly alespoň zčásti pokrýt náklady na renovaci a vybavení.

Daleko méně pozornosti věnovali Bílému domu jiní prezidenti. Například Richard Nixon (1969 až 1974), 37. prezident Spojených států, k vybavení svého sídla přidal jen bowling. Za prezidenta Jimmyho Cartera (1977 až 1981) se v Bílém domě objevily první počítače a laserová tiskárna.

Základní údaje

Komplex Bílého domu dnes zahrnuje Ústřední rezidenci s Východním a Západním křídlem po stranách. V Bílém domě je 132 pokojů a pětatřicet koupelen, 147 oken, osmadvacet krbů, osm schodišť, tři výtahy, tenisový kurt, bowling, trať na jogging, bazén a pro Baracka Obamu nejnověji zřejmě přibude hřiště na basket a hovoří se i o fitcentru. Jeho vynikající tělesnou kondici i hodiny strávené ve vypjatých situacích hraním basketu Američané obdivují.

Ústřední rezidence je tradičně domovem amerického prezidenta a jeho rodiny. V přízemí je mimo jiné Sál pro přijímání diplomatů, Mapová komnata, Čínská komnata, knihovna, hlavní kuchyně a kanceláře, v prvním patře Žlutá oválná komnata, východní a západní obývací pokoje, ložnice, prezidentská jídelna, Sál k podpisování smluv a další. V Ústřední rezidenci jsou i zmiňované Zelená komnata, Modrá komnata, Červená komnata, státní jídelna, rodinná jídelna, vstupní hala, hlavní schodiště, ale také solárium, herna a další prostory.

Oválná pracovna

V přízemí Západního křídla se nachází pověstná Oválná pracovna, zřejmě nejznámější místnost Bílého domu. Pro většinu Američanů, ale i světa je neoddělitelně spjata s funkcí prezidenta USA. Tady prezident pracuje a rozhoduje. Odtud například v roce 1969 prezident Nixon hovořil telefonicky s posádkou Apolla 11 po jejím návratu z úspěšné mise na Měsíc, prezident Kennedy odtud hovořil o kubánské krizi a prezident Ronald Reagan informoval o tragédii raketoplánu Challenger. George Bush odtud hovořil po zářijovém teroristickém útoku na newyorské Světové obchodní centrum.
V Západním křídle jsou i kanceláře prezidentových nejdůležitějších spolupracovníků a od roku 2007 tiskové centrum vybavené LCD obrazovkami, na kterých se pro novináře promítají tabulky a mapy. Zařízení Oválné pracovny si obvykle každý prezident mění podle svého vkusu a osobitého stylu.

První Oválnou pracovnu navrhl Nathan C. Wyeth pro prezidenta Tafta v roce 1909. Její proporce byly téměř identické s dnešní Oválnou pracovnou, nicméně ta původní byla zničena požárem v roce 1929. Podle historiků a dochovaných pohlednic to byla nejbarevnější Oválná pracovna v historii Bílého domu s brčálově zelenými stěnami.

O dnešní umístění a podobu Oválné pracovny se zasloužil v roce 1934 prezident Franklin D. Roosevelt. Od té doby je Oválná pracovna v jihovýchodní části Západního křídla, takže má zajištěno více soukromí, snadnější bezbariérový přístup a navíc je větší a robustnější. Podél delší jihozápadní osy měří 10,8 metru, podél kratší severovýchodní 8,8 metru a na výšku 5,6 metru. Z pracovny vedou čtvery dveře: východní přímo do Růžové zahrady, západní do menší soukromé pracovny prezidenta a dále do jeho jídelny, severozápadní na hlavní chodbu Západního křídla a severovýchodní spojují Oválnou pracovnu s místností prezidentovy sekretářky.

Zvířecí miláčci

Čilý ruch v Oválné pracovně ji značně poznamenává. Na podlaze zůstávají stopy po hrách zvířecích miláčků, kteří rovněž nerozlučně patří k Bílému domu. Odcházející prezident Bush má například skotské teriéry Barneyho a Miss Beazly, kočku a na ranči krávu Ofélii. Prezident Clinton měl čokoládového labradora Buddyho a jeho dcera Chelsea kočku. George Bush starší měl springerspanielku Millie a její štěně Rangera. Prezident Gerald Ford měl zlaté retrievery fenky Liberty a Misty a siamskou kočku Shan. Prezident Nixon měl dokonce několik druhů psů: kokršpaněla, pudla, teriéra a irského setra. Podobně na tom byl Lyndon Johnson.

Rodina Kennedyových má spolu s prezidentem Coolidgem, který byl ve funkci v letech 1923 až 1929, zatím nejdelší seznam zvířecích miláčků. Kromě velšteriéra Charlieho žila u Kennedyů kočka, kanár Robin, papoušci Bluebell a Marybelle, poníci Macaroni, Tex a Leprechaun, křečci Debbie a Billie a dále voříšci Pushinka a Wolf a jejich čtyři potomci, irská kokršpanělka Shanon. Prezidenta Coolidge předstihla rodina Kennedyho sice počtem zvířat, ale ne výběrem. Ten mezi svými miláčky, které choval v Bílém domě, měl i dvě lví mláďata, antilopu, malého nosorožce Billyho a wallaby, což je druh malého klokana z rodu Macropus. Dlouhý seznam zvířat měl i Theodore Roosevelt. Kromě několika psů, k nimž patřil i velký bernardýn Rollo, měl morčata, kočky, typického severoamerického hada (garter snake) z čeledi užovkovitých, potkana Jonathana, prase, poníka, slepice a jednonohého kohouta.

Dá se říci, že psi a další zvířata k Bílému domu neodmyslitelně patří a to počínaje prvním prezidentem, který v Bílém domě bydlel. John Adams měl dvě dogy Juno a Satana a koně Kleopatru. Řada prezidentů včetně Dwighta Eisenhowera byla navíc vášnivými golfisty a na podlaze Oválné pracovny si cvičili golfové údery. Stopy holí zůstávaly všude.

Podlahy

Oválná pracovna měla původně podlahu z měkkého dřeva překrytého korkem. V polovině šedesátých let ji nechal prezident Johnson vyměnit za linoleum se vzorem napodobujícím dřevo. Když nastoupil v roce 1981 do prezidentské funkce Ronald Reagan, byl linoleem patřičně znechucen a dal udělat do Oválné pracovny parkety z dřeva bílé borovice a dubu. V srpnu 2005 dal podlahu vyměnit George Bush. Šlo o parkety podobného vzoru, jen místo měkké bílé borovice bylo použito tvrdší ořechové dřevo.
Důležitou roli v Oválné pracovně hraje barva koberce, v němž uprostřed je vetkán kulatý znak prezidenta USA. Poprvé byl tento znak na koberci v Oválné pracovně použit v roce 1945 pro prezidenta Harryho Trumana. Tehdy znak na koberci nebyl barevný jako dnes, ale vytvořený ve vláknu koberce plasticky. Trumanův koberec používali i jeho následníci Dwight Eisenhower a J. F. Kennedy. Dnes už každý prezident obvykle požaduje nový koberec nové barvy a také nové zařízení Oválné pracovny.

Například pro Oválnou pracovnu prezidenta Clintona byla typická kombinace krémové, zlaté a karmínové barvy a safírově modré na koberci, v němž byl výrazně vetkán prezidentský znak. Pracovnu zdobila Rodinova bronzová socha Myslitel zapůjčená na prezidentské období z muzea.
Prezidentu Bushovi zdobily stěny olejomalby a zařízení Oválné pracovny, které si pořídil, nechal kvůli novinářům upravit. Dvě oblíbená houpací křesla u krbu byla původně v odstínech pískové a melounové. Poté, co o nich média referovala jako o růžových křeslech prezidenta Bushe, nechal barvu melounů nahradit jasně modrou.



Pro první dámy

Východní křídlo bylo přistaveno k bílému Domu v roce 1942 především proto, že se ním budoval i bunkr pro prezidenta a jeho rodinu. Jsou tam hlavně prostory pro kanceláře první dámy a její štáb. Tuto tradici založila Rosalynn Carterová v roce 1977. Byla první manželkou amerického prezidenta, která umístila svou kancelář ve Východním křídle a nazvala ji Kancelář první dámy.


Zdroj: 100+1






© 2005 – 2020 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.