V roce 1971 se dánská vláda rozhodovala, jak naloží s bývalým vojenským prostorem se spoustou opuštěných budov. Právě v této době v Kodani probíhala výstava s názvem Dej a vezmi si, kde představovaly své umělecké výtvory skupiny mladých hippies, narkomanů, bezdomovců, squatterů a dalších, z řad sociálně slabých. Právě tady vnikl nápad obsadit prostory bývalých kasáren a vybudovat alternativní komunitu, žijící svobodným životem.
Dánská policie se několikrát snažila rozehnat nezvané hosty, ale vše se vymykalo kontrole, lidí bylo stovky a tisíce. Nakonec se zástupci komunity a parlamentu dohodli alespoň na placení vody a elektřiny. Kdo nemohl najít ubytování nebo už ho nebavilo vést konvenční život, šel do Christianie. V roce 1973 byla Christianie již plně organizována a rozdělena na deset a později patnáct menších celků s vlastní samosprávou. Vznikly komunální lázně, jesle i školky, dílny a obchody. Organizoval se také sběr a recyklace odpadků a ze starých vyhozených věcí se vyráběly nové. Zástupce komunity se dokonce dostal do městského zastupitelstva, aby tady bojoval za zachování Christianie a bránil ji před chtivými obchodníky a stavebními společnostmi, které měli s pozemky úplně jiné plány.
O pár let později pronikl do Dánska a samozřejmě i do Svobodného města heroin. Christianie zaznamenala rychlý nárůst dealerů a narkomanů. Spolupráce komunity a dánské policie za vyčištění města od tvrdých drog skončila neúspěchem. Valná hromada, kam má přístup každý z obyvatel města ve městě se tedy rozhodla, že vezme spravedlnost do vlastních rukou. Vznikaly odvykací programy pro závislé a prováděly se tvrdé zátahy na dealery. Užívání měkkých drog je dovoleno, tvrdé drogy a jejich prodej je striktně zakázán.
Rozvíjel se zde také kulturní život. Opera, kluby pro mladé, experimentální divadlo, klasické divadlo i kabarety. Konají se zde undergroundové koncerty a na „Louce míru“ také fotbalové mistrovství. Auta tady neuvidíte, ale zato jsou zde kola volně k zapůjčení.
Při vstupu do Christianie musíte projít dřevěnou bránou, na které je nápis: Právě opouštíte Evropskou unii. Při odchodu si z druhé strany můžete přečíst: Právě vstupujete do Evropské unie. Město je ve všech směrech specifické, zvláštní a výjimečné. Najdete zde malé domečky i pětipatrové činžáky, domy na kůlech i hausbóty, zajímavé zahrady, všudypřítomné graffity, továrničky, radiostanice, poštu, školku, nemocnici, tiskárnu pro tisk vlastních novin, společné sprchy a saunu zdarma pro celé město, sportovní kluby a hřiště, lis na recyklaci odpadů, kina, kabarety, restaurace, společenské kluby. Všude kolem volně pobíhají nejrůznější zvířata. Každý den tady vypadá jako svátek. Lidé se povalují před domem nebo na trávě, popíjí a pokuřují, diskutují a smějí se. Ze všech vyzařuje pozitivní aura a dobrá nálada.
Hlavní pravidla města zní: Žádné tvrdé drogy, žádné násilí, žádné zbraně, žádné obchodování s byty, nemovitostmi nebo pozemky. Christianie se přesto dodnes potýká s odporem a její budoucnost je pořád nejistá. Obyvatelé, dnes jich je okolo patnácti set, se snaží být soběstační a také se zasazují o zvyšování veřejného povědomí o Christiani. Pořádají meetingy, nejen v Dánsku, ale i v ostatních státech, organizují charitativní akce, snaží se upozorňovat na zlo a bezpráví ve světě. Jedna část politiků je dává za vzor, od kterého se lze díky mnohaletým zkušenostem hodně naučit, druhá část prohlašuje, že jde o semeniště drog a neřesti.
V posledních létech zažívá Christianie těžké časy. Vláda a vlivní obchodníci chtějí celou oblast srovnat buldozery, provést asanaci a postavit na vzniklé ploše luxusní domy a obchodní centra. Obyvatelé legendárního squattu a příznivci po celém světě se chtějí tvrdě bránit. Vyvstává otázka: „Co si potom Kodaň počne se všemi těmito lidmi?“
