Představitel Willyho se ve skutečnosti jmenoval Keiko a narodil se ve vodách Atlantického oceánu poblíž Islandu někdy v letech 1977 až 1978. Jeho dlouhá, rozmanitá a ne vždy jednoduchá životní pouť skončila 12. prosince 2003, když mu bylo asi 26 let. Pro velrybu žijící většinu života v zajetí, je to věk docela úctyhodný.
Keikova cesta na stříbrné plátno začala už ve dvou letech života, kdy je jako mládě odchycen rybáři a umístěn v Islandském akváriu. Má to být jeho definitivní ztráta skutečné svobody. Po účinkování v zábavním parku v kanadském Ontariu, kupuje Keiko společnost Reino Aventura, původně pro mořský park v Mexico City. Právě v hlavním městě Mexika začíná Warner Bros Studios filmovat příběh chlapce, toužícího zachránit velrybu. Hollywoodský dojemný příběh „Zachraňte Willyho“ se stává takřka přes noc ohromným hitem.
Díky nově nabyté popularitě a všetečnosti novinářů, se dostává na světlo světa šokující pravda o skutečných, zcela nepřijatelných životních podmínkách slavné filmové hvězdy – kosatky Keiko. Za velké podpory veřejnosti, včetně škol a různých institucí, vzniká „Nadace Zachraňte Willyho/Keiko“ se vstupním kapitálem 4 milionů dolarů od společnosti Warner Bros a neznámého dárce. Díky nadaci může být Keiko převezen v žalostném stavu do nového rehabilitačního centra v Oregonu, kde okusí poprvé po dlouhých 14ti letech jak chutná mořská voda. V Oregonském akváriu se Keiko pomalu zotavuje, přibývá opět na váze a postupně mizí četná poranění kůže. Jeho hvězda opět vychází, když je mu věnována titulní story prestižního magazínu Life a dokument na kanálu Discovery.
V roce 1997 je Keiko zcela zotaven a dokonce dělá první krůčky k plánovanému návratu do oceánu. Konzumuje svou první živou rybu, což je nezbytné proto, aby se později naučil lovit. Mezitím nadační výbor vymezuje místo, kde by mělo dojít k pokusu navrátit Keiko do přírody a vypustit ho do vod Atlantického oceánu. Rok nato je převezen dopravním letadlem poblíž místa svého narození, na Island. Přípravu a trénink k vypuštění do volné přírody má na starosti společnost Ocean Future Society, v jejímž čele stojí syn slavného mořeplavce Jean Michel Cousteau. Cesta k uskutečnění happyendu ve stylu filmového Willyho, může začít.
Keiko žije v zátoce, kde se o něj denně starají zaměstnanci Cousteaovy společnosti. Po čase dostává zařízení, které monitoruje jeho pohyb, což umožňuje personálu brát ho na jakési stále delší a stále častější „vycházky“ na otevřené moře. V roce 2001 slavný Keiko poprvé opouští bezpečí své zátoky a tráví více než tři týdny ve společnosti divokých kosatek, s nimiž je schopen komunikovat a lovit. Je to předehra k jeho velké cestě v následujícím roce. Výlet napříč Severním oceánem, kolem Faerských ostrovů a pobřeží Norska. Keiko obstál, byl více než 60 dní schopen přežít zcela bez lidského přičinění. Ani tady ale nemá úplně klid. Tisíce lidí navštěvují norské fjordy, aby z palub výletních lodí spatřili přátelskou kosatku. Norská vláda musí zasáhnout a vydává regulační opatření. Od prosince 2002 se Keiko zdržuje v Norsku, v zátoce Takness bay, kde má péči svých lidských přátel, ale není už obklopen sítí. Může tedy připlouvat a odplouvat podle své vlastní, svobodné vůle.
12. prosince 2003 nejslavnější kosatka světa umírá, údajně na akutní pneumónii. Stává se druhým nejdéle žijícím velrybím samcem, který strávil většinu svého života v zajetí. Statisíce lidí posílají emaily do kondolenční knihy, která je zřízena na stránkách nadace.
„Keiko bude pokračovat ve svém poslání velvyslance přírody a oceánu vůči lidskému druhu, jako připomínka toho, co musíme a co naopak nesmíme dělat“, říká Jean Michel Cousteau ve svém nekrologu.
Keiko se dotkl milionu lidských srdcí. Snad jeho příběh pomohl lidem zamyslet se nad ohromným vlivem svého počínání na osudy jiných tvorů, sdílejících s námi život na planetě Zemi.
