Ptačí žháři
Vědci pozorovali, jak ptáci odnášejí v zobácích hořící větvičky a roznášejí je do vzdálenosti až jednoho kilometru od hranice požáru.
Vybírají si při tom místa ohraničená vodní plochou, silnicí nebo hasiči uměle vytvořeným předělem. Pak už jen čekají na kořist, která v panice utíká před kouřem.
Ptačí žháři se rekrutují především z řad luňáka hnědého, luňáka hvízdavého a raroha proměnlivého.
Zpráva o ptačích žhářích se může zdát šokující, ale autoři studie podotýkají, že Aboridžinci – původní obyvatelé Austrálie – znají jejich "kriminální" chování už celá tisíciletí.
"Většina dat, se kterými jsme pracovali, koresponduje se znalostmi domorodců, kteří tyto vědomosti mají přes 40 tisíc let,“ říká geograf Mark Bonta v rozhovoru pro magazín National Geografic.
Podle australského etnobiologa a právníka zastupujícího zájmy Aboridžinců Boba Gosforda není chování dravců nevědomé. Na základě svých pozorování je přesvědčený, že jde o organizovaný lov.
„Jde o úmyslnou strategii, jejíž pomocí se snadno nasytí velké množství ptáků,“ řekl listu The Washington Post v roce 2016. „Pokud je tato hypotéza správná, nebudeme už moci říkat, že vědomé využívání ohně je výlučně lidskou schopností,“ dodává.
Zdroj: Ekolist.cz
