Výchovné metody

V polovině sedmdesátých let minulého století si získala velkou popularitu výchovná metoda francouzské psychoanalytičky Françoise Doltové. Její názory na výchovu dětí ovlivnily život několika generací. Dnes je odborníci otevřeně zpochybňují.

Revoluce ve výchově dítěte. Tak byl označován přínos Françoise Doltové, propagátorky myšlenky, která byla později shrnuta do věty „dítě je osobnost“. Podle těchto názorů se výchova nemá soustředit na příkazy a zákazy, ale od raného věku je třeba s dítětem zacházet jako se svobodnou osobností.

Na počátku stála výzkumná činnost zaměřená na význam mluveného slova. Francouzská psychoanalytička dospěla k závěru, že dítě dokáže reagovat na slovo ještě dřív, než mu může porozumět. Dokonce i nenarozené děti jsou schopny vnímat slova, která se k nim donesou. Navíc lidský plod dokáže komunikovat s matkou i mimoslovně a reaguje i na pocity, které matka právě prožívá. Příjemné emoce, ale i stresy prožité v mateřství zanechávají na dětech trvalou stopu a výrazně ovlivňují jejich vlastní duševní život.

Nový trend
Pod těmito vlivy začali před třiceti lety rodiče v západní Evropě vychovávat děti jinak než dříve. Místo příkazů nastoupily domluvy a přemlouvání, zákazy byly nahrazovány svolením. Pevný denní řád v mnoha rodinách nahradila téměř absolutní svoboda. Děti získaly možnost nakládat s časem podle svého.

Rodiče si uvědomovali, že v určitých jednoduchých situacích musí svou vůli prosadit i proti vůli dítěte. Většinou to neřešili příkazem, ale slibovali za splnění svých požadavků odměnu. Byli i takoví rodiče, kteří se vůbec neodvažovali dostat se s potomky do konfliktu. Báli se, že je děti přestanou mít rády. Psychoterapeutům narůstala práce. Řešili problémy dětí, které odmítaly jakoukoli autoritu a omezování, stejně jako psychické problémy vyčerpaných rodičů. Objevily se první hlasy, že výchova podle Doltové byla buď špatně pochopena, nebo je od základu nesprávná.

Řád, nebo svoboda?
Podle této teorie mají mít děti od tří let úplnou svobodu, pokud jde o jídlo a oblékání. Rozhodují se podle toho, jak se zrovna cítí. Rodiče nemají děti nutit jíst ve vymezenou dobu ani je ukládat v daný čas ke spánku. Podle průzkumů provedených nedávno ve Francii přes sedmdesát procent rodičů přiznává, že dětem dovolují příliš a že jsou rozmazlené. Ti, kdo nechávají děti bez omezení brát si kdykoli jakékoli jídlo z chladničky, špatně prosazují správné stravovací návyky. Jiné hlasy tvrdí, že výchovná metoda podle Doltové je správná, protože respektuje osobnost dítěte a jejím výsledkem jsou svobodní, sebevědomí lidé.

Vážné spory obvykle začínají ve chvíli, kdy dítě začne chodit do školy. Očekávání rodičů naráží na nechuť dětí se učit, na možnosti školy a také na rozdílné přístupy vyučujících. Zatímco pro rodiče je dítě obvykle středem vesmíru, a v moderních rodinách mnohdy doslova tyranem, ve škole se stává jen jedním z mnoha žáků nucených plnit příkazy.

Trestat nebo ne?
Výchova dětí se pro rodiče stává tvrdým psychologickým oříškem. Čtou nejrůznější příručky, aby se poučili, jak dítě vychovávat. Někdy ho tvrdě pokárají, ale vzápětí si vzpomenou, že má mít svobodu a navíc, že v odborné publikaci se takový přístup kritizuje. A tak jdou a vzápětí se dítěti omluví. Nebo s dětmi o všem dlouze diskutují, ačkoli by stačil jediný pokyn.

Odpůrci metody Doltové poukazují na to, že rodiče ztratili jakoukoli moc nad dětmi a ty se naopak moci chopily. Pokud se dítěti ponechává neomezená svoboda, osoba rodiče přestává být potřebná.
Velké diskuze se vedou okolo přípustnosti tělesných trestů. Françoise Doltová byla jednoznačně proti nim. Pokládala je za projevy náležející do říše zvířat. Člověk dokáže na rozdíl od zvířat mluvit, má proto podle ní používat pouze mluvené slovo. Někteří odborníci požadují zákaz tělesných trestů zákonem, aby tak dali jasně najevo, že jde o nepřípustný prostředek. Jiní poukazují na to, že mezi tělesnými tresty jsou velké rozdíly a zdaleka ne vždy mají tyto tresty negativní následky. Tlouci děti ve vzteku je samozřejmě nepřípustné, ale malý, třeba jen symbolický výprask přichází ke slovu ve chvíli, kdy dítě překročí všechny hranice. Vždy by je mělo provázet zdůvodnění.

Výchova dětí prochází neustále proměnami a nikdy zřejmě nebude možné konstatovat, že něco je jedině správné a něco ne. Každé dítě reaguje jinak, jiné tedy budou při stejných metodách i výsledky. Psychologové, pediatři, vychovatelé a další odborníci mohou psát stovky knih a přicházet s novými metodami. Jak ale ukazuje historie, harmonické osobnosti se mohou vyvinout z dětí vychovávaných drilem stejně jako  z dětí, které zažily absolutní svobodu.   

Zdroj: 100+1