Snímek po úspěšných předpremiérách na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě a na severní Moravě přichází 17. února 2011 do českých kin. Ožívají v něm příběhy točící se okolo kilometr dlouhé stříbrné továrny, která zde - jak místní rádi říkají - přistála jako UFO na zelené louce. Před očima se skládá hravý i mrazivý kaleidoskop složený z pestrých situací: například vyprávění o nátlaku na místní obyvatele při výkupu pozemků, instalace protestní sochy „strašák-do-parkoviště“, rezavá Zelárna Nošovice, která produkuje tamější slavné kysané zelí, odhalení tajného rituálu korejských manažerů při začátku stavby, vztah sedláků k zemědělské půdě, 54 a půl vteřiny nutné na montáž těsnění, sborový zpěv korejské lidovky Arerang, sedm líp, které jediné výstavbu automobilky přežily, masožravé květiny mluvčího společnosti, vyhazov montéra, který kritizoval poměry v továrně, vyvedení štábu z jejích prostor či Beethovenova skladba oznamující začátek aktivity svářecích robotů…
„Je to sociální groteska o poli, na kterém rostou auta,“ říká Vít Klusák, který dokonce kvůli filmu porušil své předsevzetí od doby filmu Český mír a natočil reklamu. „Nevstávejte tedy před závěrečnými titulky,“ vyzývá diváky.
„V Respektu jsem narazil na článek Jáchyma Topola. Byla to reportáž, ve které líčil atmosféru v rozhádaných Nošovicích – výkupy byly čerstvě dokončeny a část obyvatel nemohla přenést přes srdce, že se z pole uprostřed jejich vsi stane průmyslová zóna. Že zelí a brambory vystřídají auta,“ uvádí Vít Klusák, jak se k tématu Nošovic dostal a proč se zde vůbec v lednu 2006 poprvé objevil s kamerou. Mnozí z majitelů polí, na kterých dnes automobilka stojí, dlouho své pozemky v té době prodat nechtěli. Donutil je až nátlak jejich sousedů a anonymní dopis, který odolávajícím sedlákům a jejich blízkým pohrozil smrtí.
Filmaři se do Nošovic vrací dva roky po těchto dramatických výkupech, v době, kdy továrna začíná chrlit levná auta. Celkově zde strávili 60 natáčecích dní a podařilo se jim mimo jiné proniknout přímo do automobilky. „Asi se domnívali, že to ukormidlují. Tyhle velké firmy a jejich představitelé často sami nevidí, co je na jejich fungování strašidelného a dokonce zdobí své areály obřími nápisy typu ´Společně vytváříme budoucnost´, aniž jim dochází, že tenhle výkřik nic neříká o povaze a kvalitě té budoucnosti,“ říká Vít Klusák.
„Velkou inspirací nám byl s kameramanem Kubou Halouskem a výtvarníkem Radimem Peškem ´Playtime´ od Jacquese Tatiho,“ doplňuje. Lidé tu nesedí v kancelářích, ale v tzv. open-space hale schovaní v takových šedivých kójích, chodí se v šedomodrých uniformách, montéři na lince mají 54,5 vteřiny na svůj stále tentýž úkon, v obří montovně znějí ze všech stran takové syntezátorové melodie, jež ohlašují, že se robot brzy pustí do práce, a tiskový mluvčí se chlubí, že z celé původní krajiny o rozloze 300 ha zachovali ostrůvek sedmi líp, protože v nich dříve stála boží muka, tak jim bylo trapno je kácet, nebo rozsazovat. Mimochodem jeden z těch stromů už usychá, ale to filmařům zakázali natáčet.
„Na celém příběhu mě zaujala bída samozřejmosti (jak to nazval Ivan Hoffman), se kterou se celý ten příběh odehrál. Samozřejmost, se kterou naši politici vítají nadnárodní koncern a za nesmírných ústupků ho zvou na zelenou louku. Samozřejmost, se kterou se násilí na společenství jedné vesnice ospravedlňuje tzv. veřejným zájmem. A konečně samozřejmost, že chrlit auta je dobrá věc,“ uzavírá Vít Klusák.
Výroky:
Stanislav Vojkovský, místní enfant terrible, charizmatický komentátor:
• Co bude s těmi domy? – Ty zboří. – A ta pole? – Ty odbagrují. – A tyhle dva potoky? – Potoky zahrabou do země. – A ty hory? – Ty tu zůstanou.
• Pole bylo srdce vesnice a to teď skončilo a Nošovice jsou mrtvé.
Josef Havlas, místní kovář a zemědělec:
• Znovu nám to sebrali, je to totéž. Sice to tentokrát zaplatili, ale je to úplně totéž, protože jsme k tomu byli donucení. Já peníze k ničemu nepotřebuju, chtěl jsem pole…
Petr Vaněk, mluvčí automobilky Huyndai:
• Společnost Hyundai je tam, kde je, protože jedná rázně a jasně a nesmlouvavě. A takto jedná i se svými zaměstnanci…
Zajímavosti:
Film vznikal po dobu 5 let: 2005 – 2010.
Filmaři strávili v Nošovicích celkem 124 dní a natočili 17 hodin filmového pásu.
Natáčení v automobilce Hyundai bylo ukončeno nečekaně dramaticky: štáb byl vyveden za pomoci ostrahy.
Film je pravděpodobně poslední český dokument, který se natáčel filmovou technologií super16 mm, vše se dnes točí na digitál.
Režisér Vít Klusák si kvůli natáčení tohoto filmu udělal řidičák a koupil auto. Nejedná se však o vůz značky Hyundai.
Společnost Hyundai producentovi filmu opakovaně pohrozila, že podnikne právní kroky proti zveřejnění filmu.
Podle novinářů se jedná o první český dokument, který se kriticky vymezuje vůči nadnárodnímu koncernu.
Po závěrečných titulcích následuje překvapení pro trpělivé diváky…
Vše pro dobro světa a Nošovic
Premiéra: 17. února 2011
Scénář a režie: Vít Klusák
Ukázka
Zdroj: tz
