Villa Romana del Casale

V padesátých letech minulého století prováděl archeolog Vinicio Gentile vykopávky na Sicílii na místě vzdáleném asi tři kilometry od města Piazza Armerina. Počátkem dvacátého století tam byly objeveny zbytky sloupů z doby starého Říma, nikdo však již tou dobou netušil, že tu stávala vila, která byla správním centrem celé oblasti. Postupně vyšlo najevo, že jde o památku, která nemá obdoby. Zachovalou výzdobou překonala domy z Pompejí a měla i podobný osud. Za jejím zánikem však nestála sopka Etna, ale obyčejný sesuv půdy z úpatí hory Mangone.  

Odpočinek i politika
Villa del Casale byla typickým venkovským sídlem, které nemělo sloužit jen k odpočinku, ale i ke správě rozsáhlého latifundia o rozloze 1500 hektarů. Bylo to místo intenzivního zemědělství podpořeného stavbou akvaduktu, který do oblasti přiváděl vodu z blízké řeky Gela.  

Villa del Casale byla vybudována pravděpodobně v první polovině čtvrtého století našeho letopočtu, tedy v době, kdy římská republika a první císařství byly již minulostí a říše byla zmítána stálými boji o moc i vnějšími útoky barbarských kmenů.
Podle archeologů mohla být majetkem sicilského vládce Valeria Procula Populania, který ostrov spravoval v letech 327 až 331. Vlastníkem mohl být rovněž jeden ze synů Maximiana, vojenského císaře známého tvrdým postupem vůči křesťanům, nebo sám císař Maximianus Herculius se sem mohl uchýlit po svém odchodu na odpočinek. Vila je jedinečným architektonickým i uměleckým dílem. Nachází se na úpatí hory Mangone a je umístěna ve svahu, kterého stavitelé dokázali skvěle využít. Jde o komplex budov o několika úrovních, s padesáti místnostmi pospojovanými chodbami a peristyly, tedy sloupořadím, vroubenými nádvořími a dvory se zahradami. Obyvatelé měli k dispozici vlastní lázně se studenou a teplou vodou a ústředním topením. Rozložení a systém fungování lázní se podařilo prostudovat díky tomu, že se zachovaly ve velmi dobrém stavu. Voda byla rozváděna nejen do prostorných koupelen, parních lázní a kašen, ale také do luxusně vybavených toalet. Jak ukazují mozaiky, péči o tělo přikládali tehdejší obyvatelé velký význam. Jsou na nich zobrazeni maséři s konvemi oleje, lazebníci i chlapci, jejichž úkolem bylo podávat čisté ručníky.

Ve vile byly i reprezentační místnosti, které sloužily k přijímání ná­vštěv, například Trůnní sál, příbytky pro služebnictvo a řada dalších prostor, o jejichž účelu se zatím mnoho neví.  

Jedinečná výzdoba
Nejvzácnějším klenotem Villy del Casale jsou fresky a mozaiky, které tvořily výzdobu podlah i stěn. Jsou vůbec největší zachovanou výzdobou tohoto druhu nalezenou na jediném místě. Jsou tu cvičící ženy a dívky oděné do úboru, který nejvíce připomíná dnešní dvojdílné plavky. Podle zobrazení se zdá, že tehdejším ideálem ženské krásy byly dlouhé štíhlé nohy, dlouhé vlasy a malá ňadra. Jsou tu i lovci s divokými zvířaty, která je možné najít jen v Africe či v Indii a která byla dopravována do Říma na gladiátorské hry. Nechybí sicilská flóra a fauna, zdejší řemeslníci a rybáři ze čtvrtého století a také výjevy z řecké a římské mytologie.  

Technika, kterou jsou mozaiky zhotoveny, svědčí o tom, že je prováděli najatí mistři ze severní Afriky, pravděpodobně z Tunisu. Používali při tom dva druhy kamenů: menší než jeden centimetr pro obličeje a pro obrazy zvířat (těmto mozaikám se říká opus vermiculatum) a větší pro geometrické obrazce a pro pozadí (opus tesselatum). Podlaha baziliky byla vyzdobena mozaikou zhotovenou ze vzácného mramoru sedmatřiceti různých barev.  

Po sesuvu půdy přečkaly mozaiky pod nánosy hlíny celá staletí. Po odkrytí však byly poškozeny katastrofální povodní v roce 1990 a o pět let později i projevy vandalizmu. Místní úřady na jejich restaurování vyčlenily 18 milionů eur, v letošním roce byly práce dokončeny.    

Zdroj:  100+1