Velikonoční týden za dveřmi..

FiftyFifty, společenský magazín.
Velikonoční týden za dveřmi.. na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Velikonoční týden za dveřmi..

FiftyFifty
Share

Velikonoční týden za dveřmi..

Rozhodně znalosti vás, našich věrných i náhodných čtenářů, nepodceňujeme. Přesto – chcete-li, pojďte si s námi připomenout, co který den tohoto týdne znamená, jaké byly tradice, obyčeje a pověry v každém dni..

První den ze svatého - pašijového - týdne je sazometná středa. Je to středa před Božím hodem velikonočním. Sazometná, protože se tento den vymetají saze z příbytků, tzn. že se čistí a připravují na svátky. Taktéž tato středa nesla označení škaredá či černá. Lidová tradice praví, že se v tento den nesmíte škaredit a mračit, jinak se budete mračit po všechny středy v roce.

Zelený čtvrtek - název je možná odvozen od zeleného mešního roucha, které se v ten den užívalo, ale je též možné, že vznikl z toho, že se v dřívějších dobách v tento den měla jíst jen zelená strava (špenát, zelí…), aby byl člověk zdravý po celý rok. Jedná se o převzatý zvyk z židovské slavnostní večeře Pesach - připomínající vyvedení Židů z Egypta. A protože jde o mnohem starší zvyk, než nošení zeleného obřadního roucha, je pravděpodobnější, že svůj název si zmíněný čtvrtek vysloužil právě podle zelených pokrmů. Kostelní zvony zní na Zelený čtvrtek naposledy, znovu zazní až na Bílou sobotu.
Podle tradice, když zazní zvony naposledy, si máte zacinkat penězi, aby se vás držely celý rok. Někde se zvoní paličkou o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz a myši.
Jaké byly v tento den zvyky našich předků? Na Zelený čtvrtek vstávaly hospodyně časně, aby zametly dům ještě před východem slunce. Smetí se odneslo na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy. Kdo snědl před východem slunce pečivo namazané medem, byl chráněný před uštknutím hadů a před žihadly vos. V Orlických horách házeli lidé do studny chleba namazaný medem, aby se v ní držela po celý rok voda. Odpoledne se nepracovalo. Pekly se jidáše, zvláštně tvarované obřadní pečivo z kynutého těsta. Pokud se jedly potřené medem, opět měly být pro zdraví. Je dobré v tento den sít len a hrách, protože vše dobře prospívá. A pozor! Nemá se o Zeleném čtvrtku nic půjčovat ani se s kýmkoli hádat, aby se vám všechny hádky vyhýbaly a naopak peníze si k vám našly cestu.

Velký pátek je dnem postním, tedy postem od masa a újmy v jídle. Tento velikonoční svátek je připomínkou dne smrti a ukřižování Ježíše Krista, proto je prožíván jako den ve znamení ticha, smutku a rozjímání. Například výzdoba kostela je chudá, žádné květiny, žádné svíce na oltáři, písně se zpívají bez doprovodu varhan a zvony mlčí. Hlas zvonů nahrazovaly různé řehtačky malé i velké, chodilo se s velkým hlukem po vesnici, zpívalo se, texty popěvků byly namířeny proti Jidášovi a Židům, kteří ukřižovali Krista. Někde děti s řehtačkami honily Jidáše - vybíral se zrzavý chlapec.
K tomuto svátku se váží pověsti o zázracích a magické síle země. Ta se otevírala, aby ukázala své poklady, označované světýlkem nebo kvetoucím či zářícím kapradím, otvorem ve skále, ze kterého vycházela záře. Na souš prý vycházeli i vodníci a proháněli se na koních. Jedna pověst říká, že se i na chvíli otevřela hora Blaník.
Ze zvyků Velkého pátku snad jen některé:
V tento den se nesmělo půjčovat nic. Půjčená věc by mohla být očarována (věřilo se hodně na čarodějnice a uhranutí). Vstávalo se již před východem slunce, lidé se chodili mýt do potoka, aby se chránili před nemocemi. V krajích s plátenickou výrobou se předly pašijové nitě, pak se udělalo na šatech několik stehů, to mělo ochránit před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá z plátna pašijových nití prý chránila před bleskem. Nesmělo se hýbat zemí, proto se nepracovalo na poli ani v sadu. Nepralo se prádlo, protože by se prádlo namáčelo místo do vody do Kristovy krve. Chodilo se dům od domu, za zvuku řehtaček a různých říkaček se oznamovalo poledne a ranní i večerní klekání. Hospodyně připravovala obdarování v podobě sušeného ovoce, pečiva, vajec a někdy také drobných peněz.

Následuje Bílá sobota, jejíž název nejspíše pochází z toho, že jsou při obřadech vigilie křtění novokřtěnci, kteří nosí bílé roucho. To je znakem čistoty, připomínající smytí hříchů křtem. Tento den je tzv. aliturgický, protože se zásadně neslaví mše svatá ani jiné svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření. Bílá sobota je dnem, kdy se uklízí, bílí, připravuje a chystá. Na slavné Vzkříšení, na Hod boží velikonoční. Pečou se mazance i velikonoční beránci, pletou se pomlázky z vrbového proutí, váží se březové metličky a – jak jinak - zdobí se vajíčka.
Na Bílou sobotu bylo rovněž zvykem, že se z ohořelých dřívek vytvářely křížky a nosily se do pole, aby bylo úrodné. Popelem z posvěceného ohně se posypaly louky. Skončením Bílé soboty končí také dlouhotrvající půst.

Boží Hod Velikonoční
Tento den vstal Kristus z mrtvých za svítání „prvního dne v týdnu”, neboli „prvního dne po sobotě”. Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k tzv. lámání chleba.
Tradičně se v tento svátek provádělo svěcení velikonočních pokrmů - beránek, mazanec, vejce, chleba, víno. Například na Chodsku se posvěcené jídlo jedlo v kostele ve stoje. Kousek z posvěceného jídla musela dostat každá návštěva. Ve východních Čechách zase dával hospodář kus svěceného mazance, vejce a víno poli, zahradě a studni, aby byla úroda, voda a dostatek ovoce. Na Boží Hod Velikonoční se pekli tradiční beránci, kteří nesměli chybět na sváteční tabuli.

Velikonoční pondělí
V toto pondělí je pomlázka, velikonoční hodování… Chlapci chodí dům od domu za děvčaty se spletenými pomlázkami, většinou z vrbového proutí, zdobenými stuhami. Šlehají dívky a vinšují, za to dostanou malovaná vajíčka. Toto je takříkajíc „základní schéma“, avšak má řadu variant. Někde je zvykem, že v úterý chodí s pomlázkou děvčata, jinde polévají chlapce vodou. V mnoha vsích bylo zvykem číhat na děvčata ráno, když šla do kostela. O stáří velikonoční pomlázky svědčí vzpomínky pražského kazatele Konráda Waldhausera ze 14. stol. (více - nejen o pomlázce - se dočtete v zítřejším vydání..)

Aby byl výčet svátečních dní úplný, nelze opomenout i Bílou neděli. Je to druhá neděle velikonoční. V tento den nosili novokřtěnci naposledy bílé roucho. V současné době je tato Bílá neděle zpravidla dnem slavnostního prvního svatého přijímání.

Zdroj:
stripky.cz/svatky/
ceske-tradice.cz
mineralfit.cz





© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.