Úterý po Vánocích

FiftyFifty, společenský magazín.
Úterý po Vánocích na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Úterý po Vánocích

FiftyFifty
Share

Úterý po Vánocích

Zdánlivě banální milostný trojúhelník, který byl ve filmu i literatuře tisíckrát zpracovaný... Lásce se nedá poručit...

Paul žije spokojeně se svojí ženou Adrianou a malou dcerkou v současné Bukurešti. Zdánlivě mu v jeho osobním životě nic nechybí, ale i přesto se bezhlavě zamiluje do mladé zubařky Ralucy. Ta po něm sice nechce, aby se rozvedl, ale jejich pouto je čím dál tím silnější. Hrdina se tedy rozhodne situaci řešit a uprostřed vánočních příprav své ženě oznámí, že od ní odchází...

Režisér Radu Muntean patří mezi nejdůležitější rumunské režiséry současnosti. Ve svých civilních filmech (Boogie, 2008) se snaží ukazovat kritické situace v partnerských vztazích. Úterý po Vánocích je tedy jednoduchým dramatem o obyčejných věcech, které jsou nám ne vždy příjemné, ale které je nutné řešit. Film byl úspěšně uveden letos na festivalu v Cannes v sekci Un Certain Regard.

O filmu

Po filmu Boogie je Úterý po Vánocích druhým filmem Radu Munteana, který byl vybrán do programu canneského festivalu. Film navazuje na ten předchozí tím, že si za téma bere mezilidské vztahy. Posunuje se tak od rekapitulace komunistické éry, jež charakterizovala tvorbu rumunské nové vlny dosud, k univerzálním příběhům ze života současné evropské střední třídy.

Úterý po Vánocích jde zdánlivě o banální milostný trojúhelník, který byl ve filmu i literatuře tisíckrát zpracovaný. Klasickému příběhu manželské nevěry dává novost právě Munteanovo zpracování.

Muntean vychází ze střízlivé přesné režie, která zároveň příznačně zůstává nejméně nápadným prvkem filmu. Dlouhé sekvencové scény jsou oproštěné od jakékoliv estetizace, umožňují hercům obsáhnout vývoj a komplexnost citů, nejistot a zmatků svých postav. Téměř voyeuristický vhled do jejich životů, který neopouští sféru jejich intimity, současně zachovává respekt a soucit ke všem postavám. Nikoho neodsuzuje, neřeší morální stránku věci, ale dává plný prostor všem jejich emocím a pochybám.


Z rozhovoru s režisérem:

Úterý po Vánocích je Váš čtvrtý celovečerní film, navazuje na předchozí snímek Boogie. Je to příběh o lásce a nevěře, natočený s velkou svěžestí, zároveň doplněnou emocemi a ironií. Co je nejtěžšího na filmu s takovým tématem, tón, příběh, poctivost, s jakou se přistupuje k tématu nebo nebezpečí nespadnout do obecných klišé?

Od samého počátku je film dialogem mezi autorem a potencionálním divákem filmu. Od původní myšlenky na film až k jeho postprodukci tento typ komunikace funguje, s občasnými synkopami. Nejtěžší je přenést to osobní na filmu, aby to stejně tak osobně cítil i divák. Co se týče poctivosti, věřím tomu, že jakmile se začne s filmem, je potřeba ho korektně „prodávat“. Můžete si přát udělat divácký film a vystopovat rychle, jaké knoflíky je k tomu potřeba mačkat, můžete se pokusit uhádnout, jaká je zrovna společenská tendence, která vládne festivalům a jít pak v tom směru, nebo se můžete rozhodnout, že film je nakonec hlavně osobní zkušeností a že si tedy nezaslouží kompromis. Já, i když nemám nic proti úspěchu, jsem si dosud vždycky vybral tu poslední variantu.


Podle toho, co jste vyprávěl, bylo natáčení Boogie na pláži jako pracovní prázdniny s rodinou. Bylo to stejné i pro Úterý po Vánocích? Jak dlouho trvalo natáčení a jaká byla atmosféra?

Natáčení netrvalo dlouho, 22 dnů, stejně jako u Boogie. Ale situace byla úplně jiná. Pro mě i pro herce byl Úterý po Vánocích mnohem těžší film než Boogie. Připadalo mi, víc než jindy, že tu není jedna scéna důležitější než druhá, že jsme neměli, jak to jinak bývá, jednodušší, doprovodné scény. Snažil jsem se všechny postavy udržovat v rovnováze, vědomý si toho, že v každé chvíli nějaký špatně kontrolovaný detail může film odvést nežádoucím směrem. Během celého natáčení jsem byl dost soustředěný a štáb filmu jsem držel na uzdě jako nikdy předtím. Zároveň jsem se snažil nedávat najevo, jak jsem napjatý, protože cítit ještě dodatečné napětí by nikomu neprospělo, nejméně hercům. Takže, i když jsme byli jedna velká rodina a štáb byl plný párů, rozhodně to nebyly žádné prázdniny. Důkazem je, že Mimi Branescu, který hraje roli Paula, a já, jsme spolu nepromluvili celý měsíc po skončení natáčení filmu. Oba jsme cítili, že potřebujeme pauzu.


Úterý po Vánocích už běželo na několika festivalech a sklízí chválu mezinárodní kritiky. Je tento film úspěšnější než vaše předchozí snímky?

Řekl bych, že ano, ale počkal bych ještě na reakci publika, které se vždycky neshoduje s festivalovým úspěchem. V každém případě se na to snažím moc nemyslet, protože od chvíle, kdy film dokončíte, už nemáte moc jak ho ovlivnit.

Jaká je nejlepší věc, která se Vám stala v souvislosti s filmem?

No mám po ruce několik inteligentních a skromných odpovědí, ale řeknu pravdu: je to, že byl film vybrán do Cannes.


Úterý po Vánocích

Premiéra: 9. prosince 2010
Hrají: Mimi Branescu, Mirela Oprisor, Maria Popistasu
Scénář: Alex Raciu, Razvan Radulescu, Radu Muntean
Kamera: Tudor Lucaciu
Střih: Alexandru Radu
Režie: Radu Muntean

Zdroj: tz


:: Fotogalerie ::
foto: út4 foto: út2 foto: út3 foto: út1




© 2005 – 2019 FiftyFifty.cz