USA - zatim je to dobrý...

Au-pair je zjednodušeně: většinou mladý optimisticky naladěný člověk s láskou k dětem. Který přijede do cizí země pod záštitou některé zprostředkovatelské agentury a stane se součástí rodiny. Bydlí s rodinou ve stejném domě, jí s nimi u stejného stolu dobroty ze stejné ledničky a někdy s nimi sdílí i koupelnu. Za tuto pohostinnost se naoplátku stará o ratolesti k rodině náležející a o všechno, co se ratolestí týče. Uklízení pokojíčků a veškerého dětské bordelu v domě, praní dětského prádla, vození dětí autem všude, kam je potřeba, hraní si s dětma a proti dětem, nákup a příprava jídla, domácí úkoly atp. Rodina zase na oplátku nabízí výše zmíněné ubytování a pohostinnost plus: letenky, veškeré pojištění, školení, školicí materiály, přispívá 500$ na vaší školní docházku a týdně vás vyplácí 140 $ čistého. Život au-pair je oproti životu českých kolegů-ilegalů krásně jednoduchý, zaopatřený a 
plný sociálních jistot. Pokud nastanou nejistoty, agentura se zpravidla postará o nápravu.

Jsem u své drahé americké rodiny v New Jersey téměř 4 měsíce a řekla bych, že moje angličtina prokazuje patřičné změny a už jsem slušně aklimatizovaná. Stále mě ale hodně věcí nepřestává udivovat a každý den nacházím další a další podivování nad tím, jak je tahle země jiná, než jsem si jí představovala a jak je jiná, než mi všichni tvrdili, že bude.
První věc, když jsme se vykodrcali z letiště, bylo ohromení obrovskýmy auty. Jasně, že i u nás jezdí SUV, vany a rodinná vozítka, ale tady je každé třetí auto osobák, na který jsme zvyklí. Potom obrovské, všudypřítomné značení na dálnicích a silnicích, polopatické jako pro negramoty. To mi nádherně vyhovuje.

Všude je strašně moc kostelů všelijakých odnoží katolické církve. Je jich tu tolik, že jsem ani neměla ponětí, jaké všechny církve existují. Spousta škol. To je dáno hlavně tím, kolik je tu dětí. Je normální, že rodina má čtzři děti. Není normální mít jen dvě, to vypadá podezřele nezdravě. Jsem stále ještě fascinována americkou dřevěnou architekturou obyčejných baráčků i monumentálností některých rodinných sídel.
Dostaly mě jejich obrovské nezdravé snídaně se slaninou, vajíčky a bramborovou kaší. Na druhou stranu si můžete kdekoliv dát misku cereálií nebo salát z čerstvého ovoce. Pochutnávám si na jejich kafi, které po kyselých rozpustných sajrajtech doma, chutná zase jednou jako opravdové kafe. Je naprosto báječný, jak obrovský výběr máte v poledne k obědu. V každém městečku najdete občerstvení z celého světa, přes pizzu, pirohy, čínské nudle, japonské sushi, kebaby, mexické fazole až po americké burgery.

Překvapila mě rodina. Úplně normální lidi evropského vzezření, žádní alieni! Přístup k výchově mají stejný, někdy ještě přísnější a odtažitější než já. Děti nejsou žádní rozmazlení ufňukánci. Působí na mě tak česky, že na ně kolikrát spustím češtinu ani mi to nepřijde. Na druhou stranu mě nejednou překvapila zbytečná komplikovanost úplně banálních věcí, jakoby se američani vyžívali v chaosu. Jsou to na první pohled hrozný organizátoři, na konec to ale vždycky dobře dopadne a všechno se podaří a náležitě si to pochválí a oslaví.
Taky jsem se naučila hodně věcí zjednodušovat, ono když máte čtyři děti, tak opravdu není možný zvládnout vařit 2x denně, a jídla vůbec nemusí být nijak komplikovaná. Moje děti nejraděj baští těstoviny s máslem. Proč se pachtit s řízky na pánvi, když je mužů dát do trouby? Takový ty maminčiny vychytávky.

Hodně mě překvapilo, jak dobře tady maminky vypadají. I přesto kolik mají dětí,
nezdá se, že by měly pocit, že jejich život skončil. Naopak, hodně z nich je v nejlepší kondici a vypadají opravdu super a spokojeně. Možná je to i tím, jak jsou tu lidi všeho věku “sporty”. Každý si najde aspoň chvilku denně na nějaké to cvičení a děti jsou k fotbalu, baseballu, tenisu apod. vedený už od školky, kdy takové sportování je normálka v rámci školky a školy. Pomalu každý víkend máme nějaké turnaje, ať v basketu, fotbalu nebo tenise, do toho gymnastické tréninky a rodiče pravidelně hrají paddle tennis.

V mnoha ohledech mě Amerika překvapila příjemně. Jsem moc ráda, že jsem se sem
vypravila. Je to úžasná zkušenost nejen proto, že se o sebe dokážu postarat i v jiné zemi, že se dokážu domluvit a zorientovat, ale vidím výchovu a vzdělávání v jiných úhlech a úžasně mi to rozšiřuje obzory a vlastní možnosti. Je to motivující.


Poznámka redakce: Lenka Kohutová je novou dopisovatelkou ze světa, budeme se těšit na další díly z Ameriky.
Jinak ji přejeme, aby se i tam za louží pořád tolik líbilo. No, uvidíme přiště.