Trpíme sebeklamem

FiftyFifty, společenský magazín.
Trpíme sebeklamem na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Trpíme sebeklamem

FiftyFifty
Share

Trpíme sebeklamem

Podle nejnovějších teorií většina lidí trpí vážným sebeklamem. Domnívají se, že, na rozdíl od jiných živočichů, nejednají instinktivně ale rozumově a že se svobodně rozhodují.

Tyto představy se pokouší vyvrátit tým vědců z MIT vedený Alexem Pentlandem. Dlouhodobé výzkumy jim dávají za pravdu. Používají k nim pracovníky MIT, studenty, profesory i představitele vedení institutu. Lidé, kteří jsou součástí výzkumu, mají na těle připevněný malý přístroj velikosti krabičky cigaret. Tento technicky velmi dokonalý přístroj vyvinutý v MIT monitoruje veškerou jejich činnost ve dne i v noci. Práci, schůzky, vycházky, jídlo, zábavu i spánek. Dokáže určit, kam člověk jde a jak jde rychle. Určí všechny charakteristiky hlasového projevu – zda člověk mluví nahlas nebo potichu, vzrušeně či klidně, tón i zabarvení hlasu. Přístroj si všímá i takových detailů, jako je řeč těla, zrychlení dechu, drobných zbytečných pohybů nebo gest, která mají dodat člověku sebevědomí.

VÝSLEDKY
S pomocí těchto přístrojů a pokusných osob vědci zjistili, že dobrých devadesát procent lidských činností je rutina tak dokonalá, že jejich chování lze vyjádřit několika jednoduchými matematickými rovnicemi. Tato zjištění skrývají výbušninu. Mají dokázat, že lidské chování je v podstatě mechanické a instinktivní a zásadně se neliší od chování jiných tvorů živočišné říše. Psychologové uznávají, že pro řadu lidí je tento přístup těžko přijatelný. Výjimečná pozice byla člověku přiznávána příliš dlouho.

BEZVÝZNAMNÉ DETAILY?
Podle těchto nových teorií většinu času člověk reaguje instinktivně na podněty prostředí a neprojevuje se jako vědomý tvůrce svého osudu. Zdánlivě bezvýznamné detaily v okolí mohou jeho jednání silně ovlivnit. Stačilo při jednom pokusu, kdy lidé vyplňovali dotazníky, části z nich do dotazníku vložit slova spojená s minulostí jako: vrásky, klid, sentimentální a podobné výrazy. Skutečný test začal teprve při odchodu testovaných osob domů. Lidé, kteří slova spojená s minulostí měli v dotazníku, šli výrazně pomaleji a klidněji, jako by se stereotyp stáří stal jejich součástí. Pokusné osoby, které tento podnět v dotazníku zabudován neměly, odcházely normálním tempem.

Podobný experiment se stejným výsledkem provedli psychologové na amsterdamské univerzitě. Najali herce, kteří předstírali, že jsou buď profesoři, nebo agresivní fotbaloví fanoušci. Po rozhovoru s nimi měly zkoumané osoby zodpovědět řadu otázek z všeobecných znalostí. Všichni, kteří před tím hovořili s údajnými profesory, vykazovali podstatně lepší výsledky testu než ti, kteří se bavili s agresivními fanoušky. V obou testech si lidé absolutně neuvědomovali a vzápětí i popírali, že by předchozí situace měla na jejich odpovědi nějaký vliv.

INSTINKT SE PROSAZUJE
V jednom klasickém pokusu z devadesátých let psycholog Nalini Ambady z HarvarduRobert Rosenthal z Kalifornské univerzity zjišťovali, jak studenti hodnotí vyučující profesory. Studenti na amerických univerzitách běžně vyplňují dotazníky, v nichž hodnotí přednášející a zdůvodňují, proč jim dali vysoké nebo nízké ocenění. Obvykle oceňují známkami, zda přednášky byly srozumitelné, zda byla dodržena jejich náplň, zda profesor zvládl studentům vysvětlit všechnu plánovanou látku a podobně.
Ambady a Rosenthal dali stejné dotazníky vyplnit studentům, kteří se přednášek neúčastnili, jen viděli jejich krátké filmové záběry. Zajímavé bylo, že ve více než osmdesáti procentech se obě skupiny v hodnocení naprosto shodly.

Co z toho vyplývá? Ačkoliv jsme přesvědčeni, že svá hodnocení a aktivity rozumově a složitě zdůvodňujeme, reagujeme spíše instinktivně. Někteří psychologové dokonce tvrdí, že vědomé rozhodování nehraje v lidském chování významnou roli.

PŘEDVÍDATELNÉ CHOVÁNÍ
Pokud je to pravda, měly by se behaviorální vědy zaměřit na podvědomé vlivy a instinkty, které jsou, jak se zdá, pro lidské chování určující. To se ostatně snaží dokázat i Pentland a jeho tým pomocí už zmíněných monitorovacích přístrojů. Informace z těchto přístrojů putují do počítačů, které je zpracovávají a vyhodnocují. S více než osmdesátiprocentní pravděpodobností se jim daří určit, jak se zkoumané osoby v dané situaci zachovají. Například již po prvních minutách dokážou odhadnout, jak skončí obchodní jednání, zda si jeho účastníci vymění kontakty a rozejdou se v přátelském duchu, nebo zda převládne chlad či přímo nepřátelství. Z řeči těla a z hlasu dokážou určit, kdo z jednání vyjde jako vítěz, kdo váhá a kdo si vyžádá další informace. Výzkumy překvapivě naznačují, že i v jednání, kde jde o velké peníze, záleží více na způsobu, jak se co říká, tedy na způsobu podání, než na obsahu sdělení, na tom, co se říká.

Nejúspěšnější podle těchto výzkumů jsou lidé nadaní empatií, kteří se dokážou vžít do pocitů druhé strany a aniž si to uvědomují, napodobují mimicky partnera v jednání. To jim umožní navázat s ním lepší kontakt a následně dosáhnout dobrých výsledků. To vše, jak zdůrazňuje Pentland, je věcí instinktu.

SLABÁ ROLE VĚDOMÍ
Podle Pentlanda je role uvědomělého jednání v životě člověka velmi slabá. Patříme do živočišné říše a podle toho se chováme. Většinu činností vykonáváme automaticky a instinktivně a vědomě si pak jen dodatečně rozumově zdůvodňujme, proč jsme jednali tím a ne oním způsobem.

Někteří psychologové pokládají uvedené teorie a tvrzení za velmi přehnané a zásadně s nimi nesouhlasí. Argumentují tím, že člověk je schopen rozumově uvažovat a rozhodovat se a plně toho využívá. To, že dokážeme dnes lidské chování předvídat, podle nich nijak nesnižuje význam myšlení a vědomého rozhodování, které nás odlišují od dalších členů živočišné říše. Odpůrci Pentlandovy teorie pokládají automatické chování naopak za důkaz vysoce inteligentní, uvědomělé činnosti. Podle nich si tak mozek ulehčuje práci a automatické chování efektivně používá tam, kde se akce opakují. Kdyby měl člověk ve všech případech jednat rozumově a vše zvažovat, nemohl by efektivně fungovat.

Tyto teorie v současné době rozviřují vášnivé diskuze psychologů. Jsou to však pouze teorie, které zásadním způsobem lidský život nemohou ovlivnit.

Zdroj:100+1






© 2005 – 2020 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.