Transvestita nebo transsexuál?

FiftyFifty, společenský magazín.
Transvestita nebo transsexuál? na FiftyFifty.cz. Články, recenze, sexy povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy od kartářky atd.
Magazín pro ženy i muže > Transvestita nebo transsexuál?

FiftyFifty
Share
 >  > 

Transvestita nebo transsexuál?

Transvestita nebo transsexuál?

Lidé mají obecně zažito, že muž převlečený za ženu je k popukání. Čtěte rozhovor se zasvěceným/ou...

V 21.století si ještě lidé stále myslí, že například homosexualita je něco, co se dá léčit. Takže málokdo ví, jaký je rozdíl mezi transvestitou a transsexuálem. Kdo je tedy transvestita, kdo transsexuál?
Nevim, jestli jsem to pochopil správně, ale zdá se mi, že transvestitu považuješ automaticky za osobu s homosexuální orientací. Tak to není. Transvestita (TV) i transsexuál (TS) můžou být jak homosexuální, tak bisexuální i heterosexuální. Obvykle, tedy ne vždy, u nich sexuální orientace zůstává stejná jako před tím, než se začali převlíkat. Pokud je někdo bisexuální, může se  s  převlíkáním změnit akcent na pohlaví u jeho partnerů. Transvestita je tedy ten, kdo se převlíká do ženského oblečení.
Důvodů může mít bezpočet. Třeba estetické nebo fetishistické. Ale také to  mohou být jeho vnitřní pocity. Jsou například situace, obvykle spojené s  erotikou a  sexem, ale ty zdaleka nemusí být jediné, kdy se cítí lépe nebo přirozeněji jako žena. Čili se  nejen převlíká, ale také se jako žena chová a v různých situacích automaticky přebírá - hloupě řečeno - ženskou roli. Což dnes, kdy se ženy z valné většiny emancipovaly, či dobrovolně většina mužů, aniž by to považovaly za něco ponižujícího. Ovšem ta většina se  k tomu nepřevlíká.
A naopak, ženy už dávno nosí vyloženě mužské oblečení a  leckdy se  chovají hůř než muži, aniž by se nad tím kdokoli pozastavil.
Většině mužů to  dokonce připadá sexy. Transvestita u převlíkání a občasného vcítění se do ženy také zůstane. Transsexuál se ale s ženským pocitem narodil. Je to žena zrozená v  těle muže.
Její cesta je tedy delší a obtížnější a po překročení určitých hranic je, na rozdíl od cesty transvestitovy, nezvratná. Začne totiž brát ženské hormony, v  důsledku čehož se jí na těle začnou přeskupovat tuky, přestanou jí růst vousy, změní se jí hlas, samčí pohlavní orgán přestane obvykle fungovat a  tak dále. Některé TS poté podstoupí operaci změny pohlaví z  mužského na ženské, ale může to být i obráceně.

 

Homosexualitu jsem použila pro příklad, jaké mají lidé předsudky vůči všemu, co je jiné, tedy nepřijatelné. S těmi ženami s tebou musím souhlasit. Chceme se vyrovnat, ale přesto pořád chceme, aby se k nám muži chovali jako k ženám, přitom se to vzájemně popírá. Kdy si v sobě objevil ženu ty? Co tomu předcházelo, jaká to byla cesta?
Je zvláštní, že předsudky vyplavou navrch nejčastěji ve spojení se sexualitou.
Nikdy u druhého neodhadneš, jaké jsou jeho sexuální zvláštnosti zrovna tak, jako neodhadneš jeho předsudky.
Já sám jsem v sobě ženu neobjevil. Objevili ji ve mně jiní. Asi před pěti lety si mě vyhlídla jedna žena, která preferuje "klučičí holky", jak říká. Tedy muže, který se cítí být ženami. Ta mě navedla na převlíkání ještě před tím, než jsem sám byl schopen to procítit. Existuje nějaké procento žen, které špatně snášejí tupou hrubost v mužském chování a protože nejsou ani lesby, orientují se na TV nebo TS.

 

To procento žen, které těžko snášejí tuhle tupou hrubost bude zřejmě vyšší, ale asi málokterá z toho hledá cestu ven. Prostě to tak přijímají, ty role už jsou dané. Dokážeš to popsat, ty pocity, které přicházejí s tím, že se převlékneš? Duše je přece pořád stejná. Ta se nenechá ošálit tím, jestli máš kalhoty, či ne.
Je to trochu zvláštní, ale ta zmiňovaná mužská tupost má u žen ekvivalent v jakési ženské exhaltovanosti i odevzdané pasivitě zároveň.
To jsou ty polohy, které na ženách obvykle nesnáší muži.
Nevím jak ostatní TV, ale pro mě jsou to zároveň polohy, které mě jako TV nejvíc vzrušují a které hledám.
Pocity? Prostě se v tu chvíli cítím jako žena. Ne, to není přesné. V tu chvíli jsem ženou. Bezezbytku. I když to někomu přijde směšné. Vzpomeneš si, když jsi naposled šla třeba do společnosti a chtěla jsi vypadat opravdu sexy a proto jsi si na sebe vzala to nejlepší co máš a nalíčila se trochu víc než obvykle a pak jsi se před odchodem na sebe podívala do zrcadla a řeklas sis, jo, jsem sexy a chlapi se ze mě dneska podělaj?
Tak takhle se cítím, když se převlékám. Chci být jednička. Jsem jednička.
:-)))

 

 

 

Nevzpomínám si, protože je to asi hodně dlouho a taky nosím ty kalhoty, ale díky, že jsi mi tenhle pocit připomněl. Ale přesto jej pokaždé provází mnoho pochybností o kterých se možná mylně domníváme, že za ně mohou muži. Dostaneš-li se do situace, která vyžaduje čistě mužský pohled, ustojíš ho? Nekecá ti do toho ta ženská?
Myslim, že až na pár výjimek jsem nikdy nebyl schopen chovat se nebo uvažovat skutečně čistě mužsky. Život mi vždycky připadal daleko zajímavější, než aby se dal vnímat jen úzce mužským pohledem.

Dokázal by ses tedy bez mužského světa obejít? Co znamená tahle tvoje rozpůlenost pro partnerský život? Z tvé strany to vidím hodně tolerantně, ale jak to vnímá protějšek?
Bez mužského světa? Jako holka přece potřebuju chlapa! :-)))) A je mnoho situací, v nichž si užívám, že jsem sám muž. Nechci se muset obejít bez ničeho, co už jsem jako TV poznal.
Žádná partnerka o mně tohle nevěděla. Kdybych ale nějakou hledal dnes, už bych to neschovával. Už to nejde, je to příliš daleko.

Daleko v čem. Představa, že bys v sobě tu holku měl potlačit je nepřijatelná?

Ano. Nebo vlastně... existuje jistá možnost, že si tu holku vytvářim v sobě, protože mě jako muže zklamaly ženy na celé čáře. Takže je možné, že pokud bych našel ženu, která by tu, jíž nosim v sobě, dokázala zastoupit, pak bych se svého TV snad vzdal.

Mám dojem, že ženy tě zklamaly tím, že jimi přestávají být. Takže si v sobě hýčkáš ženu jako křehké stvoření. To zní trochu paranoidně a přitom mi to na druhou stranu dává smysl. Ale na to, abys k tomu došel, tak ta žena v tobě musí být hodně hluboko. Není to trochu začarovaný kruh? Ovšem, můžeš tomu říkat třeba kvadratura kruhu. Jsem přeci muž, tak jakápak žena ve mně?!
Jenže je tam, cítím ji. Dýchá jako každá jiná a potřebuje mít svůj prostor. Myslím, že se s tím člověk narodí. A buď se dostane nebo nedostane do situace, která to celé iniciuje. Já se do ní tedy dostal, pravděpodobně někdy v dětství, jak už to bývá. Připadám si jako důsledek stírání rozdílů mezi muži a ženami. Opravdových žen je dnes málo. Spletli jste si emancipaci se snahou podobat se mužům. A muži v důsledku toho degenerují. Nechcete rytíře a tak rytíři vymřeli. Máme jen samé pohodové týpky a vyladěné roštěnky. Metrosexuální společnost.
Proto chci, aby žena ve mně byla velmi ženská. Jako muž jsem ale taky dost zdegenerovaný, to přiznávám.

 

 

Ale ten důsledek možná dokáže zodpovědět otázky, pro které za jiných okolností není prostor. Otázky, pro které člověk nenajde místo, protože se nezastaví. Možná se všichni vezeme v něčem, co už nikdo nezastaví. Chvilkové úniky to nezachrání.
To ano, vezeme se. Jsme obětí vlastní nenasytnosti. Ale tohle nikdo slyšet ani číst nechce.






© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.