USA
Jakoby zde platilo, čím větší stát, tím větší automobily. Obrovské limuzíny s ještě větší spotřebou tu brázdí většinu silnic. Zdá se, že ekologické problémy světa jim hlavu nedělají, snaha o snižování spotřeby tu ovšem je a to díky rostoucím cenám paliva a snižující se hodnotě dolaru. Automobily jsou ve většině případů vybaveny automatickou převodovkou. Kvůli velkým vzdálenostem se bez auta neobejdou a navíc hromadná doprava funguje jen ve velkoměstech. Pro mě byl ovšem šok, když jsem poprvé využila v New Yorku metro. Špína, staré plechové soupravy, v létě nesnesitelné vedro, to všechno tam na vás čeká při cestování podzemkou.
Z autoprůmyslu v USA mám jen slabost pro typický americký náklaďák s velkou maskou uprostřed, tak jak ho známe třeba z reklamních akcí coca-coly.
Kanada
Automobilismus není nijak odlišný od USA, jen jsem pozorovala větší oblíbenost menších vozů, poměrně často jsem v ulicích potkávala auta typu Mini Cooper. V poslední době jsem se dočetla, že tu testují zařízení, které dokáže snížit rychlost vozu nezávisle na vůli řidiče. Pokud se to osvědčí, mají se chroničtí nedodržovači rychlosti na co těšit…
Venezuela
Vozový park je podobný kubánskému, převažují auta starší americké výroby, často jsou využívána jako taxi pro turisty. Před nástupem si řeknete, kam se chcete dostat, majitel vozu vám stanoví cenu, pak následuje smlouvání a hra o to, kdo má pevnější nervy. Výhrou pro vás je, pokud je v blízkosti další taxi a tedy důvod jít s cenou dolů. Na delší cesty se vyplatí si vůz vypůjčit, jelikož cena benzínu se zde pohybuje v přepočtu kolem 70 haléřů za litr. Dokážete si asi představit tu radost, když od pumpy odjíždíte s plnou nádrží a lehčí jen o dvacet korun.
Tanzanie
Automobil je zde vymožeností, která zdaleka není dopřána každému. Ten kdo má auto, tak toho patřičně využívá, hlavně v turistickém ruchu. Protože je zde benzín drahý, bývá zvykem, že turista platí za výlet předem. Auta se sem dostávají z Japonska přes Dubaj a tak nejčetnější zastoupení mají japonské značky, modely jsou však v průměru třicet let staré. S technickým stavem si moc hlavu nedělají, prasklé čelní sklo, pomuchlané plechy nejsou na závadu. Hlavně, když to jezdí. Při jedné naší cestě jsme mysleli, že ve zdraví ani nedojedeme, výpary z paliva byly uvnitř vozu tak silné, že se dalo dýchat jen přes kapesník. Jezdí se tu vlevo a hojně se na silnicích používají jak oni říkají „sleeping policeman“- tedy retardéry.
Japonsko
I zde se jezdí vlevo, časté jsou také automatické převodovky. Auta známých značek jako Toyota mají narozdíl od evropského trhu trochu "krabicovější" vzhled. Pořízení vozu není tak náročné, ale horší je to s jeho provozem. Palivo je drahé, na silnicích se platí drahé mýtné a navíc s parkováním to také není jednoduché. Ve městech občas mívají Japonci něco na způsob dvojgaráží, kdy jsou ovšem auta zaparkována ne vedle sebe, ale nad sebou.
Anglie
To je země mých zamilovaných taxíků, tzv. black cab. V Londýně, Edinburghu, Glasgow a možná i jinde, narazíte na taxíky vyrobené společností Manganese Bronze. Tyto vozy mohou převážet vzadu až šest osob najednou a zavazadla se dávají do přední části vozu, vedle řidiče. Jeden ze symbolů Anglie - double-deckery už mizí ze silnic, snad to nepotká i tyhle černé broučky.
V Anglii se vyplatí dodržovat pravidla silničního provozu, pokuty a tresty jsou zde poměrně vysoké (v Londýně garantují za každé porušení minimálně 120 liber).
Německo
Poté, co padla Berlínská zeď, vyměnili naši němečtí sousedé (myslím jejich východní část) trabanty a wartburgy za lepší káry typu mercedes a BMW. Někdy mi ovšem připadá, soudě dle stylu jízdy, že řidič na výměnu zapomněl. Na druhou stranu, na německých silnicích je o dost víc tolerance a ohleduplnosti než u nás, když pojedete v obci 50km/h nikdo na vás nebude blikat a klepat si na čelo… Poměrně rozšíření a oblíbení tu jsou smartíci, ekologii nakloněná vozítka, s nimiž je hračka zaparkovat.
No a jaké jsou vaše automobilové zkušenosti ze světa?
