Stydlivý Uličník

Vystupoval jsi a vystupuješ v mnoha muzikálech – Vlasy, Starci na chmelu, Kleopatra, Miss Saigon, Bídníci... Která role ti nejvíce sedla nebo nějak přirostla k srdci?

Existují role, které jsou pro herce (zpěváky) osudové. Pro mne je takovou rolí rozhodně Jean Valjean. Jednak je to role opravdu velká svým rozsahem, ale hlavně je skvěle napsaná a prochází na jevišti velkým vývojem. Musím přiznat, že na této roli jsem se naučil hrozně moc… Navíc Valjean končí jako opravdu velmi starý muž a dostat se do této polohy a sžít se s ní, bylo pro mě asi nejtěžší. Další osudovou rolí je pro mne postava Candida ve stejnojmenné opeře L. Bernsteina. Tahle role mě konečně posunula k žánru, který mě vždycky fascinoval, tedy k opeře. Při nastudování Candida jsem si uvědomil, jak těžký operní žánr skutečně je a jak moc musí člověk věnovat přípravě. Taky jsem si ale ověřil, že tohle všechno je v mých silách, jen musím začít o hodně víc pracovat a tak jsem začal! Potom samozřejmě existuje další spousta rolí, které nejsou pro člověka tak „zásadní“, ale přesto se v nich cítí skvěle a na takové role jsem měl taky docela štěstí a pár si jich zahrál.

Sleduješ i zahraniční muzikály a hudební filmy? Kde by sis rád zazpíval?

Samozřejmě sleduji a určitě by se našlo spousta rolí, které bych si zahrál rád, ale to jsou sny a teorie…

Nedávno vyšlé CD „Hladina zvlněná“ je tvým prvním sólovým albem, i když nepatříš k žádným nováčkům na poli hudební scény. Proč jsi tak dlouho váhal s vlastním projektem? Velké přípravy nebo jednoduše nebyla potřeba či čas?

Pulty hypermarketů a prodejen s hudebními nosiči jsou plné „nechtěných“ desek, které tady jen leží bez povšimnutí a nikdo o ně nestojí… Já rozhodně neměl zájem dělat desku jen pro desku samotnou. Hlavně jsem si musel ujasnit a uvědomit, co a proč chci zpívat a co bych chtěl svojí hudbou vlastně říct. Tohle všechno byl vývoj, který prostě nějakou dobu trval…

Byl jsi jako malý kluk uličník nebo se tvé příjmení neztotožňovalo s tvou povahou?

Jako malý jsem byl hodně stydlivý a zakřiknutý. V kolektivu jsem se nikdy moc neprojevoval a spíše se schovával do ústraní. Pravá uličnická tvář vyšla konečně na světlo až postupem času, kdy jsem se otrkal a zbavil onoho nesmyslného přehnaného studu! Těžko říct, co si o mně lidi povídají dnes…

Na jakém místě nejraději zpíváš a kde bys to rád zkusil?

Já si rád zpívám kdekoli. Nejvíc si samozřejmě užívám v kostelech, kaplích, sklepeních, tunelech a vůbec ve všech „dobrých akustických“ prostorách. Jeden z nejlepších zážitků s akustikou jsem zažil ve sklepeních Plzeňského pivovaru. To byla opravdová nádhera!

Pamatuješ si na první potlesk speciálně pro tebe? Kde to bylo?

Nejsem si úplně jistý, ale mám pocit, že to bylo při mých prvních nesmělých pěveckých pokusech s kytarou u táboráku.

Jaké CD sis naposledy pouštěl?

Naposledy to byla opera Rusalka. V poslední době často unikám ke klasické hudbě.



Osobní stránky Davida Uličníka: www.davidulicnik.cz