Šťastné a nešťastné dny

FiftyFifty, společenský magazín.
Šťastné a nešťastné dny na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Šťastné a nešťastné dny

FiftyFifty
Share

Šťastné a nešťastné dny

Japonci mají ve světě pověst moderních racionálních lidí, kteří mají rádi technické vymoženosti a jsou dobrými obchodníky. Málo se ale ví o tom, že nejen v soukromém životě, ale i v podnikání hraje v Japonsku velkou roli dělení na šťastné a nešťastné dny.

Věřili byste, že mnozí pacienti si záměrně prodlužují drahý pobyt v nemocnici, aby se mohli vrátit domů ve správný den? Nebo že se kvůli pověrám v každém týdnu v pracovních dnech jednou nebo dvakrát zavírají téměř všechna krematoria? Zní to trochu absurdně, ale i to je dnešní Japonsko.

Šestidenní cyklus

Kromě pondělí, úterý a dalších dnů sedmidenního týdne najdeme v japonských kalendářích u jednotlivých dnů často ještě další označení podle šestidenního cyklu – tzv. rokujó. Ten tvoří šestici dnů lišících se od sebe tím, jestli se dá čekat jejich šťastný nebo nešťastný průběh. První v cyklu je senšó (počáteční vítězství), který by měl být šťastný ráno a dopoledne, následuje tomobiki – den, který vtáhne přítele do neštěstí, a senpu (počáteční porážka), který je ráno a dopoledne nešťastný. Čtvrtý v pořadí je bucumecu (Buddhova smrt), který je po celých čtyřiadvacet hodin nešťastný, a hned po něm následuje taian – nejlepší den, který je od rána až do večera šťastný. Cyklus uzavírá šakku (rudá ústa) – den, který je nešťastný s výjimkou krátké doby kolem poledne.

Nejvíce sledovaným dnem je Buddhova smrt, kdy se i dnes většina Japonců zdráhá učinit nějaký zásadní krok, například uzavřít svatbu, odjet na dlouhou cestu nebo zahájit provoz nové firmy. Dá se to trochu přirovnat k našim obavám z pátku třináctého. Ten se ale vyskytuje jen jednou nebo dvakrát do roka, zato Buddhových smrtí čeká na Japonce ročně nejméně šedesát. Taian je naopak ideální pro svatby. A úplně nejlepší je odletět po takovém obřadu na Havajské ostrovy. Při letu se zpětně překročí datová hranice a na novomanžele tak čeká ještě jeden stejně super šťastný den v USA.

Na rozdíl od sedmidenního týdne, kdy je po neděli vždy pondělí, posloupnost šesti dnů v rokujó se dodržuje vždy jen v rámci jednoho lunárního měsíce (který má buď 29, nebo 30 dnů). Pak se začíná nanovo podle přesně daných pravidel, která říkají, že 1. a 7. lunární měsíc začíná vždy dnem senšó, 2. a 8. měsíc dnem tomobiki atd. Údaje se dají získat na internetu, ale uvádějí se také běžně ve většině japonských kalendářů. Někdy tam jsou i veškeré údaje lunárního kalendáře (např. 1. 1. 2010 = 17. den 11. měsíce roku ohnivého buvola), nejčastěji se ale vyznačují jen dny Buddhovy smrti a taianu, případně i tomobiki. Šťastný taian se dá zjistit také tak, že součet pořadového čísla dne a měsíce je pro něj v lunárním kalendáři vždy násobkem šesti (tedy např. 1. den 5. měsíce).

Pověrčiví Japonci?

Na první pohled sice víra ve šťastné a nešťastné dny vypadá jen jako nevinná hra, někdy ale může vést i ke značným finančním ztrátám. Třeba společnostem organizujícím svatby, které se navíc potýkají s klesajícím počtem zájemců, přináší rokujó velké problémy. V poslední době jsou proto nabízeny zvláštní bonusy těm, kdo se odváží vstoupit do manželství v den Buddhovy smrti, a naopak o taianech jsou sazby zvýšené. Provoz nemocnic komplikují pacienti, kteří se snaží ovlivňovat den operace a den propuštění, nebo rodičky, které touží po tom, aby jejich děti přišly na svět v šťastný den taianu. Japonci převzali šestidenní cyklus z Číny někdy ve čtrnáctém století.

Když se Japonci začali seznamovat se západní civilizací, začali dělat vše pro to, aby se okolnímu světu vyrovnali. Získali dojem, že tradiční lunární kalendář patří k brzdám pokroku, proto přešli od 1. ledna 1873 na západní solární kalendář se sedmidenními týdny. Stalo se tak císařským výnosem naráz a bez velké předchozí přípravy. Úřady zároveň přísně zakázaly zveřejňovat převodní tabulky mezi starým lunárním a novým západním kalendářem, takže lidé ztratili možnost slavit svátky tak, jak byli zvyklí, a nedostupnými se staly i údaje o cyklech šťastných a nešťastných dnů.

Mnoha lidem ale starý svět chyběl, a tak se brzy začaly šířit tajné kalendáře, říkalo se jim kalendáře duchů, z nichž se každý dozvěděl, kdy začíná lunární Nový rok, a hlavně, kdy jsou šťastné taiany a nešťastné Buddhovy smrti. Systém rokujó se zahalil do hávu těžce dostupného mystéria a stal se tak ještě přitažlivějším než dřív.

Největší rozkvět víry ve šťastné a nešťastné dny nastal po roce 1945. Údaje se už mohly publikovat veřejně a navíc po prožité válce byla touha po štěstí větší než kdy jindy. Vydrželo to až do současnosti, zatímco v Číně je už dnes tento systém téměř neznámý. V posledních letech se sice objevují i hlasy odpůrců, kteří vše odsuzují jako ničím nepodloženou pověru a nejraději by publikování těchto údajů zakázali, jejich vliv ale není velký. Zahraniční obchodníci se Buddhovou smrtí zabývat nemusí. Při styku s cizinci se Japonci takovými omezeními neřídí.

Autor: Jiří Janoš
Zdroj: 100+1 


:: Fotogalerie ::
foto: ja2 foto: ja1 foto: ja3




© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.