Spisovatel musí vidět věci, které jiní nevidí

FiftyFifty, společenský magazín.
Spisovatel musí vidět věci, které jiní nevidí na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Spisovatel musí vidět věci, které jiní nevidí

FiftyFifty
Share

Spisovatel musí vidět věci, které jiní nevidí

2. listopadu si s námi studenty přišel popovídat Robert Fulghum, známý americký spisovatel, jehož proslavily například humorné knížky Ach jo, Možná, možná ne nebo Už hořela, když jsem si do ní lehal

Robert Fulghum a knihy, které budou k snědku

„Eatable books“ - tímto slovním spojením mě doslova šokoval roztomilý, charismatický, šedesátiosmiletý stařík na hodinové přednášce v budovách Literární akademie prof. Škoverckého. Ale to předbíhám, musím vzít všechno hezky popořadě.

2. listopadu si s námi studenty přišel popovídat Robert Fulghum, známý americký spisovatel, jehož proslavily například humorné knížky Ach jo, Možná, možná ne nebo Už hořela, když jsem si do ní lehal. Jako vždycky jsem nestíhal, a tak jsem na přednášku přišel pozdě. Pan Fulghum se mě jen s úsměvem zeptal na mé jméno a řekl, že si mám udělat pohodlí. Tím ze mě spadla jakákoliv nervozita. I jeho angličtina byla k mému překvapení velice srozumitelná, a tak jsem se mohl bez problémů ponořit do jeho vyprávění.

Nejdříve začal tím, jak učí tvůrčímu psaní v Americe. Upozorňoval, že jsou to kurzy pro relativně nevzdělané lidi, kde „vstupní zkouškou k tomu, abyste mohli navštěvovat moje hodiny, je najít správnou učebnu, říci svoje jméno a nezapomenout papír a tužku.“

„Spisovatel musí vidět věci, které jiní nevidí, aby měl o čem psát.“ Nebo lépe řečeno, musí si všímat obyčejných věcí z jiného, zajímavého pohledu pro čtenáře. Autor vlastně říká čtenářům ve svých knihách pouze „look, look at it“. Jako vtipný příklad hned uvedl, že když se procházel po Praze, která se mu mimochodem velice líbila, a zastavoval se na každém rohu kde si prohlížel vše kolem, zjistil při pohledu za sebe, že se všichni také dívají tam kam on.

Hodně se napovídalo i o jeho nové trilogii s názvem Třetí přání. Fulghum totiž psal většinou povídkové a esejové záležitosti. Skok k novele je určitě překvapením pro nejednoho čtenáře. Ještě větší zvláštností je, že tyto knihy poprvé vůbec vyšly v Čechách! Proč zrovna u nás? Robert Fulghum se na některých slyšeních vymlouval slovy „Why not?“. Nakonec nás ale přeci jen nechal nahlédnout pod roušku této záhady. Oslovilo ho přímo naše nakladatelství Argo, a to ještě když kniha nebyla dokončená. Nabídli Robertovi, že vydají jeho trilogii v Čechách i když ji předem nečetli. Robert věděl, že je to ze strany nakladatelství obrovský risk, hodně si toho vážil a nabídku přijal.

Navíc, lidé vždy prahnou po tom, co nemohou dostat. Všichni v Americe vědí, že byla vydána v Čechách novela Třetí přání, která se stala bestsellerem. A každý je přeci vždy vnímavější na to, co se děje mimo jeho okolí. A tak se vydání knihy v Čechách dá považovat i za chytrý marketingový tah.

Trilogie Třetí přání má úzkou souvislost s trošku podivným titulkem tohoto článku. Robert Fulghum se snaží Třetí přání co nejvíce přiblížit realitě, pokouší se vykreslit jednotlivé charakteristiky postav do největších detailů a nebojí se kvůli tomu zajít i do mimoliterárních prostředků skýtajících obrovské možnosti. A tak v knížkách můžeme najít obrázky namalované jednotlivými postavami nebo noty písniček, které postavy hrají v příběhu. V druhé knize je pak přiloženo i CD, které můžete poslouchat zároveň se čtením. Noty tak přetváří do ještě konkrétnější podoby. Musím přiznat, že mě to velice nadchlo a tento nápad shledávám velmi přínosným pro literaturu. Pan Fulghum poté trošku s úsměvem naznačoval, že by se i určité stránky mohly napustit pachem nebo parfémem jednotlivých postav, jak je zvykem u časopisů nabízející kosmetiku. A pokud tohle vše rozvineme až do konce, mohli bychom udělat i stránky, které by se daly jíst. „Then we could really touch the book, smell it, watch it, listen to it and eat it.“

Nakonec jsme si povídali i o tom, jak píše. Dozvěděli jsme se, že se většinou snaží navštívit místa, o kterých pojednává jeho kniha. Pak se mu tak často nestane, že napíše něco, co se ve skutečnosti v daném časoprostoru nevyskytuje. Taky jsme byli seznámeni s tím, že se nejspíše nikdy nedočkáme žádné poezie pod kterou bude podepsán Robert Fulghum. Proč? Jednoduše proto, že se o to pokoušel již několikrát a zjistil, že mu tenhle druh literatury prostě nějak nejde na papír.

Ke konci už stačí jen čtenáře článku a hlavně obdivovatele tohoto veselého spisovatele odkázat na stránky www.robertfulghum.com, kde můžete sledovat nové eseje, povídky i novinky z jeho tvorby a zůstat tak „in touch“ s jeho tvorbou.






© 2005 – 2019 FiftyFifty.cz