Spíme o dvě hodiny méně

FiftyFifty, společenský magazín.
Spíme o dvě hodiny méně na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Spíme o dvě hodiny méně

FiftyFifty
Share

Spíme o dvě hodiny méně

V devatenáctém století prospali lidé průměrně více než devět hodin. Podle nejnovějších průzkumů dnes spí zhruba sedm hodin. To znamená, že měsíc co měsíc bdí asi o šedesát hodin déle než jejich prarodiče a získávají tak léta života navíc.

Okrádá nás spánek skutečně o čas, který můžeme raději příjemně prožít? Staří Číňané na to měli jiný názor. Spánek byl pro ně velmi důležitý. Věřili, že jedině ve spánku může člověk splynout s vesmírem. Také řecký filozof Plutarchos tvrdil, že spánek je jediným darem  bohů, který je nenahraditelný. Až v novověku začalo spaní řadě lidí připadat jako nepříjemné přerušení dne. Vynálezce Thomas Alva Edison dokonce tvrdil, že mnoho spánku člověka otupuje. Přesto je dokázáno, že kojenci, kteří prospí až dvacet hodin denně, mají přímo obrovskou schopnost učit se.

RŮZNÉ MÍRY
Potřeba spánku není u každého stejná. Rozdíl se projeví hned po narození. Některým novorozencům stačí spát čtrnáct hodin denně, jiní potřebují už zmíněných dvacet hodin. Průměrně kojenci spí šestnáct hodin. O dospělých se donedávna tradovalo, že potřebují nejméně osm hodin spánku. V současné době už spí obvykle méně, průměrně jen sedm. Asi pěti procentům lidí stačí dokonce méně než šest hodin, dalších pět procent potřebuje naopak spát déle než devět hodin jako naši předci v devatenáctém století.
Podle lékařů lidé, kteří spí méně, mají účinnější a soustředěnější spánek. Délka spánku, při němž se obnovují jejich psychické síly, to znamená pomalého hlubokého spánku, je u nich stejná jako u jiných lidí. Zato podíl lehkého spánku je mnohem menší. V dnešní společnosti, v níž vládne kult pracovní výkonnosti a aktivity, je to velká výhoda.
Další výhodou těch, kdo spí méně, je vyšší přizpůsobivost, pokud jde o spánek. Potřebu spánku dokážou například pokrýt krátkými zdřímnutími v délce pěti až patnácti minut a vracejí se tak k vlastnostem našich prapředků. V genech některých lidí jsou dodnes vepsány rytmy bdění a spánku, zejména potřeba siesty. Je to vzpomínka na dobu, kdy Homo sapiens v nejteplejší části dne odpočíval a nevydával se do savany za potravou. Někteří lidé mají zděděnou schopnost rozdělit si během čtyřiadvaceti hodin spánek na několik úseků. Tak spali i naši jeskynní předkové ohrožovaní predátory. Prostě si sem tam lehce zdřímli.
O Napoleonovi se ví, že mu ke spánku stačilo pět hodin a byl přitom nesmírně výkonný. Einstein spal dvanáct hodin, jsou ale i lidé, kteří prospí až čtrnáct hodin denně. Naopak je dokázáno, že spánek kratší než čtyři hodiny oslabuje výrazně imunitní systém. Navíc mozek nemá během čtyřhodinového nebo kratšího spánku dost času, aby se zbavil vzpomínkového balastu.

IMUNITNÍ SYSTÉM
Je prokázáno, že existuje spojitost mezi spánkem a imunitním systémem. Již po jediné probdělé noci klesá v těle zdravých lidí počet protizánětlivých buněk o třicet procent. Po jednom nebo dvou dalších dnech beze spánku reaguje imunitní systém tak, jako by byl organizmus napaden virem. Při spánkové deprivaci klesá počet bílých krvinek, snižuje se svalová schopnost, hladina cukru v krvi je hůře regulovaná, tělesná teplota klesá.
A co dělají probdělé noci s psychikou? V krvi se zvyšuje hladina kortizolu, steroidního hormonu kůry nadledvin. Za normálních okolností se mění v průběhu dne, nejvyšší je dopoled­ne, nejnižší v noci. Vyplavuje se při stresu a nedostatečném spánku. Člověk je neklidný, je citlivější, někdy až paranoidní. Paměť se zhoršuje, reakce zpomalují, koncentrace a schopnost vyjadřování se rovněž zhoršují. Snižuje se schopnost řešit problémy a dělat rozhodnutí.
Pokusy dokázaly, že nedostatek spánku zabije člověka dřív než hladovění. Ve starověké Číně se používalo odpírání spánku jako nejhorší trest. Tento způsob týrání se rozšířil postupně v celém světě a používá se dodnes například v amerických věznicích v Iráku či na Guantánamu.

VLIV NA MOZEK
Nové výzkumy ukazují, že spánek má největší význam pro mozkovou kůru, v níž se utváří vědomí. Kupodivu není zřejmě vůbec potřebný pro tělesnou regeneraci. Tělu stačí k regeneraci odpočinek, i když člověk nespí.
Spánek má několik fází. Tou první je lehký pomalý spánek. Toto pojmenování dostal proto, že na elektroencefalogramu (EEG) je zaznamenáván pomalejšími a delšími vlnami, než jsou v bdělosti. Vliv této fáze spánku na obnovení psychické aktivity je téměř nulový. Vegetativní funkce – tep, dýchání, svalový tonus, teplota, kmity mozkových proudů se zpomalují a spotřeba kyslíku v mozku klesá na minimum.
Následuje hluboký pomalý spánek. Ten teprve obnovuje naše mentální schopnosti.
Další fází je paradoxní spánek nebo také REM spánek. Svaly úplně odpočívají, zatímco aktivita mozku je vysoká a blízká bdělosti. Tato fáze dostala název REM (Rapid Eye Movement), protože oční bulvy za zavřenými víčky se rychle pohybují sem a tam. Mozek produkuje pravidelné, krátké a rychle po sobě jdoucí elektrické signály. Je velmi aktivní, téměř jako v bdělém stavu. Nastává první sen.
Střídání mezi hlubokým bezesným spánkem a sněním proběhne za noc celkem čtyřikrát až šestkrát. První sen trvá jen pár minut a odrážejí se v něm především myšlenky, které nám proběhly hlavou krátce před usnutím. Pokud se člověk těsně před spaním učí, tato fáze spánku probrané učivo upevňuje. Jestliže mozek ošidíme o spánkovou fázi REM, negativně to ovlivní paměť a schopnost učení. Nejnovější výsledky pokusů dokazují, že k spánku REM musí dojít nejdéle do čtyřiadvaceti hodin poté, co se člověk něco učí. Jinak se snaží zbytečně. Většinu toho zapomene.
Ve fázi REM si mozek také dělá pořádek v chaosu zkušeností a vjemů. Třídí staré a nové vzpomínky a trénuje paměť. Existují i teorie, které tento názor popírají. Dokazují to příkladem lidí, kteří užívají antidepresiva. Ta zcela vyřazují spánkovou fázi REM mnohdy na několik měsíců, a přesto jsou tito lidé schopni se učit, třídit si poznatky a pamatovat si je. Stejná situace je u delfínů, kteří mají velmi krátkou fá­zi REM nebo vůbec žádnou, a přes­to se učí a pamatují si velmi dobře.

Zdroj: 100+1






© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.