Sojuz se stěhuje

FiftyFifty, společenský magazín.
Sojuz se stěhuje na FiftyFifty.cz. Články, recenze, sexy povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy od kartářky atd.
Magazín pro ženy i muže > Sojuz se stěhuje

FiftyFifty
Share
 >  > 

Sojuz se stěhuje

Sojuz se stěhuje

Kosmické rakety typu Sojuz patří k nejúspěšnějším svého druhu. Od příštího roku by měly začít startovat ze základny Kourou ve Francouzské Guyaně. Má to být nová kapitola rusko-evropské vesmírné spolupráce.

Základem současných raket Sojuz byla první mezikontinentální balistická střela Raketa 7 (R-7), kterou vyvinul ruský konstruktér Sergej Koroljov pro případný jaderný útok na USA. Když se v Sovětském svazu začal v roce 1953 připravovat start první umělé družice, Koroljov prosadil, aby ji do vesmíru vynesla právě R-7. 4. října 1957 Sputnik 1 úspěšně odstartoval. Kroužil kolem Země 92 dnů a obletěl ji více než tisíc čtyřistakrát.
Dalším Koroljovovým úspěchem byl Gagarinův vesmírný let, k němuž opět posloužila upravená verze R-7. V roce 1966 pak z ověřeného konceptu vznikla raketa Sojuz, která slouží dodnes například při zásobování Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Sojuz je nejspolehlivější raketou, jaká byla kdy vyvinuta. Úspěšnost se pohybuje okolo devadesáti osmi procent.

Co se změnilo

Současný modernizovaný Sojuz je výsledkem spolupráce ruských a evropských odborníků. Skládá se ze tří stupňů: první tvoří čtveřice motorů, druhý tvoří tělo rakety a třetí skrývá další pohonnou jednotku a oddělitelný nákladový prostor zhotovený z kompozitních materiálů. Pojme telekomunikační družice o průměru čtyř metrů a délce jedenácti metrů. Od roku 2006 se používá i konstrukce Sojuz-Fregat s posledním samostatně poháněným stupněm, který může fungovat jako orbitální dopravní prostředek. Jeho motory mohou být zažehnuty až dvacetkrát a natočeny ve třech osách pro lepší manévrování. Sojuz-Fregat měří na výšku 46 metrů a váží 305 tun. Hlavní předností této rakety je schopnost při jednom letu umístit několik družic na různé oběžné dráhy.

Směr rovník

Po rozpadu Sovětského svazu vyschl příliv státních peněz do kosmického výzkumu. Na jejich místo přišli američtí a evropští investoři, kteří měli zájem na pokračování letů ruských lodí Sojuz ke komerčním účelům. Největším problémem se ukázal raketodrom Bajkonur, který přešel do vlastnictví nově vzniklé nezávislé republiky Kazachstán.
Další užívání raketové základny Ruskem se sice podařilo zajistit dohodou o dlouhodobém pronájmu, ale pro ekonomicky výhodný provoz bylo nutné zajistit start raket blíže k rovníku. Bajkonur leží na čtyřicátém pátém stupni severní šířky. Rakety, které z něj startují, nemohou plně využít zemské rotace, jak je to možné v blízkosti rovníku. Francouzko-ruská společnost Starsem proto rozhodla vystavět nový raketodrom podobný tomu kazašskému ve Francouzské Guyaně poblíž města Kourou.

Výhody Kourou

Základna Kourou leží v jihoamerické džungli a původně byla vybudována jako startovací rampa pro francouzské rakety Veronique a Diamant. Od sedmdesátých let minulého století slouží také společným kosmickým projektům evropských států. Pro své poslání má tato oblast všechny předpoklady. Je řídce osídlená a nehrozí tam zemětřesení ani tornáda. Hlavní předností je blízkost rovníku. Kourou se nachází na pátém stupni severní šířky. To znamená, že se tam nejvýrazněji projevuje účinek zemské rotace a raketa potřebuje ke vstupu do kosmického prostoru méně paliva nebo může se stejným množstvím paliva dopravit podstatně více nákladu. Satelity vynášené na geostacionární dráhu z oblasti rovníku navíc nemusí provádět složité naváděcí manévry a uchovají si palivo pro budoucí korekce dráhy. Znamená to prodloužení životnosti a vyšší hospodárnost provozu.

Výstavba
Výstavba raketodromu na Kourou stála zhruba 350 milionů eur. Bylo vykáceno sto dvacet hektarů pralesa. Během těchto prací provázeli dělníky lovci, kteří je chránili před zvířaty. Na vykáceném prostranství bylo nutné vyhloubit a vybetonovat jámu hlubokou 28 a širokou 150 metrů, do které jsou při startu odváděny horké plyny. Z jámy bylo odstraněno 223 tisíc metrů krychlových půdy, z toho 100 tisíc krychlových metrů tvořila proti předpokladům žula. Letos bylo startovací zařízení dokončeno a připraveno pro montáž vybavení. Jde o tisíc tun nákladu, který se letošního července dopravuje na místo po moři i po souši. Od roku 2009 budou na Kourou směřovat i části lodi Sojuz stavěné v ruské Samaře.

Úskalí spolupráce

Ruská strana požadovala, aby se kosmodrom Kourou co nejvíce shodoval s Bajkonurem. Rakety jsou sestavovány v odděleném prostoru a na místo jsou dopravovány v horizontální poloze po kolejích. Pouze vrchní část raket se satelitem bude osazena nezávisle v okamžiku, kdy raketa bude stát kolmo. Evropské rakety Ariane 5 se naopak sestavují celé v kolmé poloze a budou tak sestavovány i menší evropské rakety Vega, určené pro méně rozměrné náklady. Pro ně se staví startovací plocha odděleně od raketodromu určeného pro Sojuz.
Práce na výstavbě raketové základny se v posledních několika měsících zdržely. Jedním z důvodů je fakt, že Francouzská Guyana je územím, které je součástí Evropské unie, i když leží na jihoamerickém kontinentu. Všechny používané materiály musí být proto v souladu s evropskými normami a mít příslušné osvědčení. To je obtížné zejména u zařízení dodávaných ruskou stranou, protože musí procházet homologacemi. Ruští zaměstnanci se musí podrobit francouzskému sociálnímu sy­s­tému, což znamená i pětatřicetihodinový pracovní týden.

První ukoly

Dávné úspěchy sovětských pilotovaných letů s raketami Sojuz vedou ke spekulacím, zda by z Kourou nemohli startovat i lodě s lidskou posádkou. Zatím tomu brání nedostatečně propracovaná technologie přistání modulu s posádkou do moře, protože ty ruské vždy dopadaly na pevninu do kazašských stepí.
Prvním úkolem Sojuzů bude obsluha Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) pomocí nákladních lodí Progress, které jsou pro ně přizpůsobeny. Spolu s nimi obstará zbytek raketa Ariane 5 a jí vynášený dopravní prostředek ATV (Automated Transfer Vehicle). Rakety Sojuz budou přitom na­dá­le vypouštěny i z Bajkonuru a z kosmodromu Pleseck u Archangelska. Jejich první start z Kourou se očekává do konce příštího roku.



Zdroj: 100+1






© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.