Vlhké hojení pomocí medu
Němečtí odborníci zjistili, že med je nejen vynikající přírodní antibiotikum. Má také antiseptický účinek a funguje i v případě chronických ran infikovaných multirezistentními bakteriemi. Jak říká dr. Arne Simon z bonnské univerzity, moderní antibiotika se stávají odolnější vůči téměř všem bakteriím, a proto je léčba medem velmi atraktivní.
Dr. Simon pracuje na dětském onkologickém oddělení kliniky v Bonnu a již několik let je spolu s kolegy průkopníkem používání medu při léčbě ran. Úspěch je ohromující – rány se s použitím medu hojily v několika málo týdnech, a dokonce i poranění kůže u dětí s leukémií, jejichž hojení je výrazně sníženo, se vyléčila rychleji.
Efektivní zabiják bakterií
Moderní krémy a antibiotika mohou pomoci léčit, ale často ničí tkáně a zanechávají strupy a jizvy. Výsledky klinické studie ve fakultní nemocnici Univerzity nemocnice v Calabaru v Nigérii ukázaly, že nezpracovaný med může vyléčit rány, a to velmi úspěšně.
Medové obvazy
U 59 pacientů léčených na rány a vnější vředy použili lékaři med a ten byl účinný ve všech případech kromě jednoho. Lokální aplikace ponechala sterilní rány sterilními do té doby, než došlo k uzdravení. Med totiž poskytuje vlhké hojení, které zabraňuje růstu bakterií, i když jsou rány těžce infikovány. Kromě toho se dají „medové“ obvazy odstranit bez poškození nově vytvořené vrstvy kůže.
Peroxid vodíku z cukru
Studie také prokázaly, proč má med antiseptický účinek – při výrobě medu do něj včely přidávají enzym zvaný glukózooxidáza. Ten zajišťuje, že z cukru v medu je neustále tvořeno malé množství peroxidu vodíku, což je účinné antiseptikum. Výhodou oproti chemicky vyrobenému peroxidu vodíku je to, že i malá koncentrace „medového“ enzymu stačí k zabití smrtící bakterie.
Zdroj: Hojení ran.cz
Sladký lék, který vyléčí i chronické rány
17.03.2010
Už naše babičky věděly, že příroda je velká čarodějka. Například med má v lidovém léčitelství tisíciletou tradici. Jako lék jej znali už staří Egypťané a v posledních dvou světových válkách se používal jako podpůrný prostředek pro hojení ran u vojáků. A že nejde o žádné šarlatánství, o tom svědčí výzkumy odborníků z univerzity v Bonnu.
