Hnutí skinheads se začalo formovat ve velké Británii už po druhé světové válce. Mládež začínala experimentovat a hledat nové způsoby života. Mezi pracující mládeží se vytvořila skupina známá jako Teddy Boys, zkráceně Teds. Chodili ve stejnokroji, úzké kalhoty a dlouhý kabát, pečlivě učesaní, snažili se vést nekonvenční život a vyčlenit se ze společnosti.
V první polovině šedesátých let bylo hnutí Teds vystřídáno modernisty, neboli Mods. Byla to doba skútrů, černé soulové hudby, večírků a dobrého životního standardu. V druhé polovině šedesátých let ale začali členové Mods masově přecházet k populárním hippies. Zůstalo jen tvrdé jádro – Hard Mods. Tato bílá mládež žila ve svých čtvrtích společně s černými přistěhovalci z anglických kolonií, převážně z Antily a Jamajky. Mladí přistěhovalci už na začátku šedesátých let vytvořili své vlastní hnutí Rudeboys. Bílí Mods obdivovali jejich styl života a mezi oběma stranami panoval vzájemný respekt. Koncem šedesátých let došlo k jejich propojení. Mods odložili své uhlazené obleky a vyměnili je za ošoupané džíny, levné košile a těžké pracovní boty. Jejich hudební obzor se díky Afričanům rozšířil o Reggae a Ska. Z odporu proti buržoazii a autoritám tak došlo k rasovému a kulturnímu prolnutí mladé pracující třídy a zrodilo se nové, společné hnutí – Skinheads.
Skinheads byli příslušníci všech ras, ale jen jedné sociální třídy. Pořádali schůze a koncerty, distancovali se od drog (kromě alkoholu), intelektuálů a hippies. Byli hrdí na svůj dělnický původ a životní styl. Na protest začali nosit krátké sestřihy (1-2 cm). Jako uniformu si zvolili vojenskou bundu (bomber), kostkované košile, úzké a krátké kalhoty, těžké boty (nejlépe s okovanou špičkou podle dělníků v docích) a spuštěné kšandy. V poslední době si skinheadi oblíbili spíše sportovní módu (teplákovky, trika, mikiny) anglických značek (Umbro, Fred Perry). Skinheadi si velmi oblíbili fotbal, kde si navzájem dokazovali svou věrnost až fanatickou oddanost vyvolenému klubu. Docházelo k drobným výtržnostem a potyčkám s policií. Vznikaly oddělené skupiny, které mezi sebou bojovaly o svá teritoria. Některé odnože hnutí napadaly homosexuály, studenty nebo přistěhovalce z Asie. Netrvalo dlouho a hnutí skinheads ztratilo většinu svých členů. Na počátku sedmdesátých let už na ulicích téměř nebyli vidět. Mimo město přežily odnože jako Smoothies, Suedeheads nebo Bootboys. S nástupem punku ale téměř vymizely.
"Opravdový skinhead není rasista. Bez jamajské kultury by Skinheads neexistovali. Byla to jejich kultura spojená s britskou pracující třídou, která je vytvořila." - Roddy Moreno, propagátor S.H.A.R.P v Anglii.
