Příběh podle skutečné události byl natočen s obrovskou precizností a smyslem pro detail. Hned zpočátku filmu je divák fascinován autentičností, které vyvolávají mistrně natočené záběry. Ocitá se totiž na místě hlavního hrdiny, vidí přesně tak jako on, slyší slova doktorů, kteří jsou milí, ale věcní, a když právě procitnuvší pacient s locked-in syndromem pláče, záběr se náhle zamlží. Následují konejšivá slova sestry...
*FOTOSERIÁL K FILMU SKAFANDR A MOTÝL*
„Používali jsme kameru, jako by někdo používal malířský štetec. Přilepíte ji k ruce a hýbete s ní kolem,“ popisuje režisér. „Když Jean-Do mrká, řekl jsem kameramanovi, aby před kamerou udělal prsty nůžky. Není to dělané digitálně nebo mechanicky.“
Režisér Julian Schnabel (Než se setmí, Basquiat) si vzal do svého týmu kameramana Janusze Kaminského, který zpravidla spolupracuje se Stevenem Spielbergem. Za svou dovednost s kamerou dostal Oscara za filmy Zachraňte vojína Ryana (vzpomínáte na tu skvělou úvodní scénu vylodění v Normandii?) a pak za Schindlerův seznam. Režisér Schnabel si jeho práci pochvaluje slovy: "Myslím, že chápal, co jsem chtěl udělat".
Zfilmovat skutečný osud 42letého muže v rozkvětu, který má tři děti a dvě ženy, dělá kariéru a je obklopen hojným počtem přátel, bylo nesnadným úkolem. Jean-Dominique Bauby po úvodních titulkách procitá z třítýdenního kómatu a zjištuje, že je paralyzován. Diagnóza zní locked-in syndrom a jeho všechny svaly, kromě jednoho oka, jsou ochrnuté. Může jen ležet a dívat se na televizi, pokud mu ji někdo zapne, může se dívat z terasy a přijímat návštěvy, které mají jedna horší výraz než ta druhá. Vidí spoustu slz a snahy, poslouchá a dívá se na co nechce, nemůže odvrátit hlavu, nemůže odejít.
Po první depresi, kdy překoná nechuť k životu, začne mít své představy. Vidí tak svět, ve kterém se pohybuje s lehkostí motýlích křídel a kde je obletován krásnými ženami. Jedna z nich k němu přijde, on sedí na kolečkovém křesle, ale nemá zalepené oko, nemá ty hrozné brýle a koutek jeho úst je tam, kde byl dřív. Žena, oblečena v barokním stylu ho políbí a vezme za ruku, on může vstát a chovat se jako zdravý a úspěšný muž, kterým dříve byl.
Natočit film o někom, kdo se nehýbá a nemluví a celé dny proleží v nemocničním pokoji, pomohl Jean-Dominique Bauby sám, jelikož se svou nepředstavitelnou duševní vitalitou a svým humorným pohledem se dokázal podívat svému životu zase do očí. Vídal se s matkou svých dětí Céline, myslel na svou milenku Inés (která jej však nikdy nenavštívila), měl fyzioterapeutku Marii (učila ho hýbat jazykem, což jemu přišlo cynické a sexy) a nakonec Henriette - řečovou terapeutku. Ta mu často dělala společnost a naučila ho mluvit pomocí jeho jediného oka. Měla tabulku, na které byla písmena seřazena podle četnosti používání a odříkávala je rychle za sebou. Jean-Dominique Bauby dával mrknutím oka najevo, které písmeno chce použít a tak vznikala slova a nakonec celá kniha. Po celý film je tak ke slyšení rychlé odříkávání písmen, které vedlo k jejímu napsání.
Jean-Dominique Bauby zemřel pár dní po vydání.
Vzkaz režiséra divákům, kterým bude Baubyho osud připadat hrozný a smutný.
„Měli by se na film podívat znovu.“
Ocenění filmu Skafandr a motýl
CENA ZA REŽII NA MFF V CANNES 2007
DVA ZLATÉ GLÓBY ZA REŽII A NEJLEPŠÍ CIZOJAZYČNÝ FILM
ČTYŘI NOMINACE NA OSCARA - REŽIE, KAMERA, SCÉNÁŘ PODLE PŘEDLOHY, STŘIH
Skafandr a motýl (Le Scaphandre et le papillon /The Diving Bell and the Butterfly)
Premiéra: 14.února 2008
Francie, USA, 120 min
francouzsky, české titulky
Režie: Julian Schnabel
Scénář: Ronald Harwood
Podle novely: Jean Dominique Baubyho
Kamera: Janusz Kaminski
Hudba: Paul Cantelon
Hrají: Mathieu Amalric (Jean-Dominique Bauby), Marie-Josée Crozeová (Henriette Durandová),
Emmanuelle Seignerová (Céline Desmoulinsová), Jean-Pierre Cassel (otec Lucien), Anne Consignyová (Claude)
Magazín FiftyFifty.cz je jedním z mediálních partnerů filmu.
