Všechny tyhle emoce se člověku naperou do hlavy, a to najednou. Přiskotačej a chtěj nějaké bilancování a závěry a lepší předsevzetí. Většině přemýšlivým osobám je však těžko to všechno snést. Možná právě proto se pod záminkou povinných oslav a nutného veselí na Silvestra tolik chlastá.
V hlavě mi utkvěla oslava Silvestra, kdy jsem kdysi trhla svůj doposud nepřekonaný rekord v konzumaci whisky, to abych se k ránu hrdě a sama šourala domů. Nebo ten s maskami. To byla povedená taškařice, asi šedesát vesměs dospělých lidí se navléklo do masek, já na poslední chvíli tvořila převlek piráta. Co vám mám povídat, vypadala i cítila jsem se pod psa. S páskou přes oči a v pruhovaném triku jsem vypadala jako debil a také se tak tvářila. Nijak lépe na tom nebyl kolega v dokonalé masce rozesmátého trpaslíka. Když jsme mu z legrace masku strhli, byl pod ní našedlý obličej, který hlásil nevolnost. Snad je sadisticky založený kat si to tenkrát se svou sekyrkou parádně užil. K dobré náladě a klidu společnosti však příliš nepřispěl.
Poslední roky trávíme Silvestra v domácím prostředí u krbu blízkého kamaráda. S nohama na stole nebo na parketě mezi kuchyňskou linkou a kanapem. Někdy si o půlnoci ťukneme, předloni jsme na to i zapomněli. Nemůžu si tento způsob oslav vynachválit, ale možná je to trochu věkem. Klid, pohoda a žádná křeč se pro mě stává úměrně přibývajícímu věku stále důležitější.
Hezky si to oslavte po svém. Do ničeho se nežeňte a ať už budete v masce trpaslíka nebo si hřát nožky u vlastního krbu, proplujte tím veledůležitým přelomem dějin v klidu. Protože nic tak převratného se neděje a ten další rok si to stejně zase udělá po svém.
Mějte se krásně a nezapomeňte v příštím roce na FiftyFifty.cz. Pokoušíme se přeci jen o nemožné, totiž přivést do dalších nových roků magazín, který bude schopen života bez drbů o "celebritách" a dalších pozlátek.
Doufám, že se vám u nás bude líbit
Foto: Jira
Silvestrovské večírky šéfredaktorky
29.12.2005
Některé oslavy zůstanou člověku v paměti. Poslední večer v roce část lidí prožívá chtě nechtě emotivněji, vždyť něco nenávratně končí! A další rok začíná, je třeba se na něj připravit a vše naplánovat do nového roku tak, aby další poslední večer byl o něco šťastnější. Ježišmarjá, ale kdo tohle má vydržet!
Autor: Jindřiška Kleknerová
