Kadidlová cesta byla vedle Hedvábné cesty nejdůležitější obchodní spojnicí, která ústila ve východním Středomoří a umožňovala Evropanům spojení s asijskými trhy. Tři tisíce kilometrů dlouhá trasa vedla z oblasti dnešního Ománu a Jemenu přes Taymu, Medinu a Negevskou poušť do přístavu v Gaze. Část karavan volila na konci tříměsíčního putování severní variantu přes Damašek na pobřeží dnešního Libanonu.
Čilý ruch tu panoval už na počátku šestého století před naším letopočtem a svůj věhlas si cesta udržela po více než tisíciletí. Nejznámějším obchodním artiklem bylo kadidlo získávané v horské oblasti Dhofaru v západním Ománu. Ve starověku sloužilo především ke kultovním účelům a zčásti i jako lék. Podle římského spisovatele Plinia Staršího obchod s kadidlem udělal z tamních obyvatel nejbohatší lidi světa. Kadidlo se cenilo víc než zlato. V druhém století našeho letopočtu se už vyváželo kolem 3000 tun kadidla ročně do Řecka, Říma a zemí kolem Středozemního moře.
Obchod s kadidlem, vonnými látkami, skořicí a myrhou přinášel takové zisky, že si celá oblast u Římanů vysloužila obdivné označení Arabia felix (šťastná Arábie).
Zastávka na kadidlové cestě
V současnosti je úsek kadidlové cesty vedoucí přes Negevskou poušť spolu se čtyřmi antickými městy zapsán na Seznam kulturního dědictví UNESCO. Výzkum probíhá i na dalších úsecích cesty, která vede z velké části přes území tehdejšího národa Nabatejců. Jejich hlavní středisko Petra vzkvétalo právě díky tranzitnímu obchodu mezi Východem a Západem. Nejvýznamnější zastávkou na kadidlové cestě byla oáza Tayma ležící poblíž vyschlého jezera. Dodnes tu lze nalézt podzemní vodu často již metr pod úrovní terénu.
Na území Taymy existovalo již ve druhém tisíciletí před naším letopočtem starověké město obehnané hradbou. V osmém století se zdejší vládci dostali do závislosti na asyrské říši a později na Babylonu. Poslední babylonský král Nabonid se v roce 553 př. n. l. rozhodl přeložit své sídlo do pouštní Taymy vzdálené 800 kilometrů od Babylonu. Je otázkou, zda k tomu byl přinucen okolnostmi, nebo zda chtěl ovládnout výnosný karavanní obchod. Jisté je, že po návratu do Babylonu v roce 542 př. n. l. si své vlády dlouho neužil. V roce 539 př. n. l. dobyl město Babylon a s ním i celou říši perský král Kýros.
O osudech Taymy v následujícím období nemáme mnoho zpráv. K dispozici je několik aramejských nápisů a tradice, která mluví o židovské dynastii ovládající na několik století město a okolí. K objasnění dalších souvislostí má pomoci probíhající archeologický výzkum.
Archeologické nálezy
Ve starověku mohla Tayma pojmout podle odhadů asi 3000 až 4000 obyvatel. Dnes tu žije 20 000 osob. Archeologický výzkum ukazuje období rozkvětu i ústupu ze slávy. Vnější kamenná hradba obklopující město v délce 18 kilometrů ztratila funkci už ve 2. tisíciletí př. n. l. a obyvatele pak chránilo především nové vnitřní opevnění. O mohutnosti původního opevnění svědčí fakt, že se v některých úsecích zachovalo až do výšky osmi metrů nad terénem.
V pásu mezi oběma hradbami našli archeologové zbytky stavby sloužící zřejmě k vzájemným kontaktům mezi kupci z Východu a ze Západu - zlomky slonoviny, keramických pohárů a egyptských skarabeů. Pohřebiště ze 4. až 2. století př. n. l. poskytuje cenné informace o životě tehdejších obyvatel. Ze stejné doby pocházejí zbytky rozsáhlého chrámu s půdorysem pěti set čtverečních metrů. O přítomnosti Nabatejců svědčí typické skalní reliéfy, jaké známe například z jordánské Petry nebo ze saúdskoarabské lokality Madain Saleh.
O rozsáhlých obchodních kontaktech Nabatejců svědčí i nálezy z dalších opevněných středisek na kadidlové cestě. Města Chaluca, Avdat, Mamšit a Šivta v Negevské poušti jsou známa z antických pramenů a jejich význam potvrzují i archeologické vykopávky. Pro Evropany otevíraly cestu k oblastem Východu a často živily i poněkud přehnané představy o jejich pohádkovém bohatství.
Kadidlovník pravý (Boswellia sacra)
Dvouděložná dřevina z čeledi březulovitých. Produkuje vonnou klejopryskyřici, která se průběžně sbírá – proslavené kadidlo. Ve starověku se spolu s dalšími vonnými esencemi zrna této pryskyřice spalovala v kadidelnicích v chrámech po celém světě. Užívali ho kněží ve starém Egyptě stejně jako šintoisté, buddhisté či křesťané. Podle bible bylo jedním z darů, které tři mudrci přinesli narozenému Ježíši do Betléma.
Podle jedné legendy spotřeboval římský císař Nero na pohřbu své manželky celou roční produkci kadidla.
Zdroj: 100+1
S kadidlem přes poušť
07.06.2010
Tayma je dnes oázou s 80 000 palmami. Dobu největšího rozkvětu prožila před dvěma tisíci lety, kdy byla důležitou zastávkou na dlouhé karavanní cestě napříč Arabským poloostrovem.
