Rozumíte svému psovi?

Pes je lovec a slídič žijící ve smečce, v níž rozeznává své přátele i nepřátele, stejně jako člověk. Psi mají vysoce vyvinuté smysly, především čich a sluch.

Čich je nejdůležitějším psím smyslem. Nosní dutina je vystlaná sliznicí s mnoha záhyby, jako poskládané ručníky. Její plocha po roztažení by dosahovala přibližně stejných rozměrů, jako celé psí tělo. Ti nejlepší slídiči, jako například baset, by plochou své sliznice zaplnili celé fotbalové hřiště. Psi tak dokážou ucítit pach jiného zvířete na obrovské vzdálenosti nebo jej identifikují podle značkovacích pachů i několik týdnů poté, co si místo označili, přičemž vlhká nosní sliznice pojímá větší množství pachových molekul než suchá.

Sluch mají psi téměř dokonalý. Pes dokáže například rozlišit zvuky motorů různých modelů aut. Obecně, psi se vztyčenýma ušima mají mnohem citlivější sluch, než psi s ušima převislýma.
Kamenem úrazu psích smyslů je chuť, která není příliš vyvinutá. Proto jsou psi schopni pozřít potravu, která je člověku i ostatním tvorům odporná. Psi dokážou rozeznat jen chuť příjemnou, nepříjemnou a nevýraznou. Dost často si proto pomáhají čichem, což u některých ras vyvolává slintání.
Psi mají ale také jeden smysl navíc. Mnoho chovatelů věří, že jejich psi mají šestý smysl. Je jim přisuzována telepatické schopnost, která pomáhá vnímání pocitů jejich pána. Vědecké důkazy připouštějí, že psi mají schopnost vnímat elektromagnetické pole, která je činí citlivými k elektromagnetickým otřesům a vibracím, jež člověk neumí sám zachytit.

Psi, stejně jako jejich vlčí předkové, žijí ve smečce. Vyvinula se proto u nich jemná a dokonalá soustava komunikačních metod, založených na gestech a pachu. Porozumět psí komunikaci je nejlepší způsob, jak svému psu zajistit vhodnou péči a dobrou společnost. Když si koupíte štěně a poprvé ho přivedete do vašeho domu, dokáže se rychle asimilovat, najít své místo a přijmout lidi jako členy smečky. Jakkoli se pes může zdát polidštěný, člověka stále považuje za velmi podivného a velikého psa. Štěně v nové smečce instinktivně hledá vůdce, takzvaného psa alfa, a k němu pak většinu času upírá svou pozornost. Pokud ale žádnou autoritu nenajde, je ochoten tuto funkci vykonávat sám. Takový pes potom nevědomě, díky svým pudům a instinktům, terorizuje celou rodinu, za což ale nemůže on sám, nýbrž jeho neuvědomělý pán.

Aby se pes vyhnul agresivní konfrontaci s jiným zvířetem či člověkem, má vyvinutý systém rituálního podřízeného chování. Sklopí uši, stáhne ocas mezi nohy, lehne si na záda a zvednutím packy a odkrytím břicha signalizuje nadřazenému psovi nebo člověku, že pro něj nepředstavuje žádnou hrozbu. Pokud byste chtěli psa potrestat, nikdy ho nechytejte zezadu za krk. V přírodě se tento akt považuje za pokus o zabití a váš domácí miláček by tak mohl dostat panický strach, což by mohlo mít následky na jeho budoucím životě.

Vytí, štěkání, pobíhání a ničení předmětů jsou známky stresu ze samoty. Častý je tento jev u psů, kteří neměli v ranném věku dostatečný kontakt s lidmi, nebo vystřídali několik domovů. Proto, než ráno psa opustíte a odejdete do práce, věnujte mu například oblíbenou hračku, kterou jste předtím důkladně promnuli v rukách, nebo kost, se kterou se pes zabaví. Nedoporučuje se psa rozdovádět s tím, že se alespoň unaví. Jeho stres se po vašem odchodu ještě více prohloubí. Paradoxně se pes může cítit bezpečněji v kleci, kde má své hračky nebo při zvukové kulise televize či rádia. Častým prohřeškem psů je také krádež potravy. Psi od přírody aktivně vyhledávají potravu a následně sežerou většinu toho, na co přijdou. Případné úspěchy jen posilují jejich zlozvyky. Naučte proto psa, aby si před krmením vždycky sedl a podávejte mu jídlo zásadně jen v psí misce, nikdy na talíři nebo od stolu. Když pes pozná, že vás musí poslechnout, nikdy nebude krást potravu ve vaší nepřítomnosti.

Jedním z nejpřitažlivějších psích gest je výzva ke hře. Pes se jakoby ukloní, vystrčí zadek a hlavu přitáhne k zemi, jako by ležel. Psi běžně používají toto gesto ve smyslu: „Budeš si se mnou hrát?“ a vyzývají jím ostatní psy nebo lidi k pronásledování nebo k zábavným rvačkám. Pro zábavu se psi perou po celý život, ale nejčastěji ve štěněčím věku. V těchto rvačkách je hodně teatrálního přehánění a všechny pohyby jsou přemrštěné, někteří psi se však při hře dokážou natolik vzrušit, že svého partnera pokoušou opravdu.

Psi jsou společenská zvířata, kterým se dobře daří ve skupině s vybudovanou hierarchií.
Vyžadují pozornost svého pána a fyzický kontakt je jim stejně příjemný jako člověku.
Ale přestože jsou členy rodiny, jsou také členy smečky a pro jejich vlastní dobro by proto měli vždy stát na nižším společenském stupni.

Zdroj: Dr. Bruce Fogle, Já pes, velká kniha péče o psa, přeložil doc. Ing. Jiří Cibulka, DrSc. , v roce 1995 vydalo nakladatelsví Agentura CESTY