Rok gorily

FiftyFifty, společenský magazín.
Rok gorily na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Rok gorily

FiftyFifty
Share

Rok gorily

Organizace spojených národů vyhlásila letošní rok rokem gorily. Bylo to loni v prosinci krátce po zveřejnění oficiální zprávy, že z více než šesti set druhů primátů je zhruba polovina ohrožena. Nejhůř jsou na tom gorily. Jsou na pokraji vyhubení.

Bez důsledné ochrany bude možná stačit jedna generace a ve volné přírodě gorily vyhynou. Navzdory osvětě, filmům, podpůrným akcím i finanční podpoře jejich počty neustále klesají. Největší ze všech velkých primátů jsou stále loveni pro maso, jejich životní prostředí se zmenšuje, decimují je choroby. Je i další důvod, proč OSN soustředilo pozornost celého  světa právě na gorily. Jsou to ikonická zvířata, jejichž osud může podnítit lidi k akci. Podaří-li se rozpoutat celosvětové akce na jejich záchranu, budou z toho mít užitek i další ohrožení primáti jako třeba bonobové, šimpanzi či orangutani. Experti jsou ale velmi pesimističtí. Podle nich už prakticky pro gorily záchrana neexistuje. Žádný plán prý nebude tak rychlý a rozsáhlý, aby zabránil jejich vyhubení.

Počty a nebezpečí

Každý ze čtyř poddruhů goril je na červeném seznamu ohrožených druhů. Podle odhadů, které se velmi liší, jsou na tom nejhůře gorily nigerijské (Gorilla gorilla diehli). Těch už dnes žije méně než 300. Jsou na pokraji vyhubení. Kriticky ohrožené jsou gorily horské (Gorilla beringei beringei), jejichž počty se odhadují na 680. Lépe je na tom východní gorila nížinná (Gorilla beringei graueri) s počtem 6000 a nejlépe západní gorila nížinná (Gorilla gorilla gorilla) s odhadovanými počty 150 000.

Nejvážnější hrozby jsou pro tyto jednotlivé poddruhy různé. Pro všechny platí, že přirozené životní prostředí jim mizí. Plošné odlesňování redukuje původní lesní porosty na izolované ostrůvky. Ztráta životního prostředí je hlavní hrozbou pro gorily nigerijské, gorily horské také ztrácejí domov, ale navíc je ještě likvidují lidské choroby.

Gorily nížinné

Východní gorila nížinná je endemickým druhem ve východní části Demokratické republiky Kongo, která je už víc než desetiletí ničena válečnými konflikty. Vojáci, povstalci a uprchlíci tam zaplavili chráněné parky, kde žijí gorily, bezostyšně gorily vybíjeli a jedli a zanechali po sobě místo lesů spoušť.

Dalším vážným problémem je, že v této oblasti, kde gorily žijí, jsou ložiska zlata, diamantů, cínu a zejména vzácného minerálu columbitu, z něhož se získává tantalit na výrobu kondenzátorů pro mobily, notebooky či herní konzoly, nahrazuje platinu v chemických přístrojích a zhotovují se z něj stomatologické a chirurgické nástroje. Jedno z největších světových ložisek columbitu je právě v Národním parku Kahuzi-Biega, který je hlavním útočištěm východních goril nížinných. Ty se staly běžnou součástí jídelníčku prospektorů toužících zbohatnout nálezem diamantů, zlata či tisíců dělníků, kteří tu těží columbit.

Západní gorila nížinná je na tom podstatně lépe. Žije v rovníkovém pásu tropických lesů v západní Africe a vždy byla nejpočetnějším poddruhem gorily. Přesto je radikální pokles počtu těchto goril v posledních několika letech šokující. Současné odhady jejich počtu se pohybují kolem 150 000, ale odborníci se obávají, že v následujících dvaceti letech se tyto počty sníží až o 80 procent, pokud se situace radikálně nezmění. Hlavní příčiny? Komerční lov a už zmíněný virus Ebola. Zatímco u lidí je úmrtnost na Ebolu kolem 80 procent, u goril je úmrtnost až 95procentní. Série epidemií Eboly vyhladila v devadesátých letech minulého století velkou část goril nížinných v Gabunu a v Kongu.

Podle expertů ale největším nebezpečím pro západní gorily nížinné je jejich lov. I když ve všech státech, kde gorily žijí, jsou zákonem chráněny, jsou loveny zcela bezostyšně. Každý rok z této oblasti pochází milion tun masa, samozřejmě nejen gorilího, ale i šimpanzů, slonů a dalších druhů většinou ohrožených zvířat. Část jde na domácí trh, ale značná část i na vývoz. V poslední době vznikla například v USA řada luxusních restaurací, kde se jako zvláštní pochoutka nabízí opičí maso.

Gorila nigerijská

Je nejohroženějším poddruhem goril a nejohroženějším africkým primátem. Zhruba tři stovky těchto goril žijí v kopcích u řeky Cross na hranicích Kamerunu a Nigérie, odtud anglický název Cross river gorilla. Předpokládá se, že nikdy nebyly příliš početné, ale v současné době rychle ztrácejí zbylý životní prostor.

Gorila horská

Přežívá dnes jen na dvou místech. V Ugandě v Národním parku Bwindi Impenetrable a v horách Virunga na hranicích Rwandy, Demokratické republiky Kongo a Ugandy. Ve Virunze se počty těchto goril podařilo zvýšit ze 250 v sedmdesátých letech minulého století na současných asi 380. Je to výsledek mnohaletého úsilí, které začalo příchodem Diany Fossey v roce 1967, v roce 1979 následoval projekt nazvaný Horská gorila zaměřený proti pytlákům a na rozvoj turistiky, z níž zisky plynuly na ochranu goril. V roce 1989 byl projekt Horská gorila třetím hlavním zdrojem příjmů cizích valut v Ugandě.

Pak přišla katastrofa. V roce 1989 se celá oblast dostala do víru válečných střetů, genocidy a povstalců. Kupodivu gorilí populace to přežila a dokonce mírně vzrostla. Turisté se do Rwandy začali vracet v roce 2000 a o šest let později byla takzvaná gorilí turistika už na třetím místě v získávání zahraničních valut. Gorilu horskou objevil ve středoafrických horách v roce 1902 německý důstojník Oskar von Beringe a po něm také byla pojmenována – Gorilla gorilla beringei.

Gorily jako takové byly ale známy daleko dřív. Když se Kartaginci v roce 470 př. n. l. vydali kolonizovat západní břeh Afriky, setkali se tam s gorilami, které pokládali za divoké, chlupaté lidi. Gorily horské jsou větší a mohutnější než gorily nížinné. Samci dosahují až dvoumetrové výšky a hmotnosti 180 až 225 kilogramů, samice jsou menší (1,65 až 1,80 m) a váží kolem devadesáti kilogramů.

Dvacet let po Beringově objevu vyslali Američané do středoafrických hor vynikajícího preparátora Carla Akeleyho, který měl několik goril horských zastřelit, prostudovat prostředí, v němž žijí, a pro americká muzea zhotovit hodnověrné vycpaniny. Úkol splnil, ale pak se vrátil do Afriky, už ne aby gorily zabíjel, ale aby je chránil. Dokázal vzbudit pozornost tisku i veřejnosti a zasloužil se o to, že roku 1925 byl založen Albertův národní park. Kolik v něm zbylo goril horských, nikdo v té době netušil. Akeley se tehdy znovu vydal do Afriky, aby to zjistil a studoval jejich způsob života, ale na samém začátku expedice zemřel a je pohřben v bývalém Albertově parku, dnes parku Virunga.

Návštěvníci do Virungy přijíždějí za gorilami, šplhají v doprovodu místního vůdce a ozbrojeného doprovodu divokým pralesem až do nadmořské výšky kolem 2700 metrů. Problém je, že turisté gorily ruší a navíc s sebou přinášejí řadu chorob, hlavně nemoci dýchacích cest a zažívacího ústrojí, ale třeba i příušnice, na které v roce 1988 zemřelo šest goril horských. Nákazu přinesli návštěvníci. Park Virunga je navíc v podstatně vyšší nadmořské výšce, než na jakou byly gorily kdysi zvyklé, a je tu také podstatně vlhčí podnebí. Proto tu gorily daleko obtížněji čelí všem chorobám.

Ve Virunze dnes žije sedmadvacet gorilích skupin. Obvykle mají devět členů, v nejsilnější tlupě je jich ale 48. V každé je jeden až dva dospělí samci tzv. stříbrohřbetí, kterým je nejméně dvanáct let, mladší samci, samice a potomci. Samci pohlavně dospívají v sedmi až osmi letech, samice v šesti až sedmi letech. Dominantní samec je otcem většiny potomků v tlupě. Gorily se páří kdykoli během roku. Rodí se jedno mládě, za život porodí samice
čtyři až pět mláďat. Ta se drží u matky zhruba tři roky a mají velmi pečlivou a něžnou péči.

Základní údaje

Samec gorily váží kolem 180 kg a měří kolem 1,70 metru, samice má hmotnost 70 až 100 kg a měří asi metr a půl, to závisí podle poddruhu. Gorily se pohybují  především po zemi po čtyřech, horní končetiny se opírají o zem hřbetními stranami kotníků prstů. Jsou schopny šplhat ve větvích a omezeně se pohybovat po dvou. Ve volné přírodě se dožívají 30 až 40 let, v zajetí až 50 let. Gorily horské mají výrazně delší chlupy a vyšší a mohutnější postavu. Širší hrudník a rozšířené nozdry jim v horských podmínkách umožňují lepší přívod kyslíku. Západní gorila nížinná má hnědé chlupy na hlavě, východní gorila nížinná má delší obličej a širší hruď než západní.

Jednotlivé poddruhy goril se liší i stravovacími návyky. Zatímco pro gorily horské jsou hlavní potravou listy, stonky a výhonky a jen necelá dvě procenta stravy tvoří ovoce, na jídelníčku východních nížinných goril představuje ovoce minimálně 25 procent. Nepohrdnou ani hmyzem. Základem potravy západní gorily nížinné a gorily nigerijské je naopak ovoce, v některých oblastech se živí i vodními rostlinami. Důležitou součástí jejich potravy jsou také termiti a mravenci. Dospělý samec sní denně asi třicet kilogramů potravy. Gorily téměř nepijí. Potřebné množství tekutin získávají dužnatou stravou a také ranní rosou. Spí v hnízdech na zemi. Na každou noc si staví nové hnízdo z okolní vegetace. Pro gorily je důležitá hlasová komunikace. Liší se při páření, při hrách, jiná je, když chtějí imponovat nebo při případné hrozbě, konfliktu nebo varování před predátorem.

Zdroj: 100+1 


:: Fotogalerie ::
foto: go 06 foto: go 10 foto: go 03 foto: go 02 foto: go 09 foto: go 01 foto: go 11 foto: go 08 foto: go 07 foto: go 04




© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.