Nespím. Teď už nespím.
Chci ti něco říct.
A proč šeptáš?
No protože už je tma.
A to se musí šeptat?
Jo, to jo. Skřítci pod postelí už spí.
Jaký skřítci?
No, když jsem byla malá.... ale to je vlastně jedno.
Budíš mě kvůli skřítkům?
Ne. Cítíš, jak krásně voní ten rozkvetlý strom před domem? Když jdeš. Ráno.
Myslím, že ne. Vstávám v půl páté a mám pocit, že když vycházím z domu, tak ještě spím. A dnes jsem pracoval do devíti. Ani nevím přesně jak se jmenuju.
Robert. Jmenuješ se Robert. Vím to naprosto přesně.
Budíš mě kvůli tomu stromu?
Ne. Kvůli stromu ne. Pamatuješ si, jak jsme se poznali?
Myslíš, jak si na mě házela v té hospůdce ty vilné pohledy?
Nech si toho jo? A potichu...
Já vím. Skřítci.
To by mě nikdy nenapadlo, že tady s tebou budu takhle ležet. Jednou.
A to mě teda napadlo hned, že bych s tebou mohl ležet.
Zvrhlíku.
Prosím tě, co to máš na sobě?
Noční košili, přece. Koupil si mi ji ty.
Ne, to ne. Takhle hroznou já bych ti nekoupil nikdy. Já bych ti totiž nekoupil vůbec žádnou. A teď ji takhle hezky sundej, protože tě mám nejraději nahou, hladkou... celou.
Víš na co se nejvíc těším? Z celýho dne?
Na ten strom?
Ne. Na to, jak se večer přitulíš. Takhle si mě přivineš, dáš na mě nohu a usneš. Když usneš tvrdě, tak mě držíš hodně pevně. Až mě to probudí. Ale je to hezký. Někdy mě to až bolí, tady víš. Ale je to hezký.
A víš na co se těším já?
Musíme si koupit tu velkou deku pro dva. Tuhle si vždycky přetáhneš na sebe a mně je pak zima na záda.
A víš, na co se nejvíc těším já?
To nevím.
Kdybys mi zítra udělala ty taštičky z lístkovýho těsta, jak do nich dáváš šunku a sýr. A sypeš to tím kořením.
Tak na to se těšíš jo?
Jo... na to se těším. Jak mi je z lásky pečeš, jak je cítím už na schodech, dáš mi pusu a.....
A pak je všechny sníš a nic mi nenecháš.
Jo. Tak.
No...udělám...možná...zítra
Ty už jdeš za skřítkama?
Jo....
A nechtěla si mi něco říct?
Jo.......že tě mám ráda....brou
Dobrou lásko.
