V Paříži přetíná Seinu šestatřicet mostů. Pont Neuf (Nový most) je v rozporu se svým názvem nejstarším mostem v Paříži. Základní kámen k němu položil Jindřich III. v roce 1578 a most byl dokončen v roce 1605. Jako první se po něm projel tehdejší král Jindřich IV. na koni spolu s družinou rytířů. Dvanáct mostních oblouků zdobí kamenné hlavy, které představují členy královského dvora Jindřicha IV. Uprostřed vévodí mostu socha Jindřicha IV., přesněji kopie originálu sochy, která byla za Francouzské revoluce roztavena.
Za nejkrásnější je považován most Alexandra III. Byl vybudován pro Světovou výstavu v roce 1900 a jeho základní kámen položil ruský korunní princ, budoucí car Mikuláš II. V Paříži byl v té době na návštěvě. Most nese jméno jeho otce cara Alexandra III. Je triumfem umění belle époque. Zdobí jej sedmnáct sloupů s alegorickými sochami. Sochy ve čtyřech rozích mostu symbolizují různá období francouzské historie. Na pravém břehu je to středověk a moderní doba, na levém renezance a období císařství.
Řeky Loira a Rhôna jsou delší, ale Seina je srdcem Paříže, a proto i srdcem Francie. Keltské oppidum Parisiorum, jak Paříž nazývali staří Římané, tedy keltské město Parisiů, se zrodilo na Ile de la Cité, na ostrově obtékaném Seinou, kde se dnes tyčí katedrála Notre Dame. Honoré de Balzac nazval výstižně Paříž lodí bezpečně zakotvenou na obou březích Seiny.
KLIKATÁ POUŤ
Samotná řeka měří sice 775 kilometrů, ale přímou čarou od pramene k moři, kde ústí v Lamanšském průlivu, je to vzdálenost sotva poloviční. Řeka se vine meandry a zákrutami, které připomínají silniční serpentiny. Zejména v pařížské oblasti tvoří její tok téměř dokonalou klikatou vlnovku.
Podle některých pramenů tyto meandry a serpentiny daly řece i název. Údajně pochází z keltského výrazu squan – klikatý. Z tohoto výrazu je odvozeno i jméno galské bohyně Sequany, kterou Římané zařadili mezi svá božstva a u pramene Seiny jí postavili chrám. Pramen Seiny začíná na náhorní plošině Langres v burgundských kopcích ve skalní jeskyni. Místo je vzdálené přímou čarou jen asi dvě stě kilometrů od francouzské metropole. Podle pověstí pramen Seiny vznikl ze slz Sequany, které vyplakala, když ji honil satyr.
REGULOVANÝ TOK
Paříž leží přímo v seinské pánvi. Systém průplavů propojil Seinu se všemi důležitými francouzskými řekami a také s německým Rýnem i přístavy u Lamanšského průlivu. Z burgundských kopců plyne Seina oblastí Champange, místem nejslavnějšího vína na světě. Tam už začíná být spoutána kamennými břehy, zdymadly a dalšími projekty moderní civilizace.
Obchodní význam Seiny pochopili už vikinští vládci v desátém století, tedy před více než tisícem let. Začali na Seině stavět hráze proti povodním a na řadě míst nechali prohloubit její řečiště, aby byla splavná. Dnes téměř desetimetrová hloubka řeky umožňuje zaoceánským lodím plout až do města Rouen, které leží více než sto kilometrů od moře a je současně říčním i mořským přístavem. Jsou tu neustále stovky plavidel, z nichž většina směřuje systémem průplavů a dalších vnitrozemských vodních cest prakticky do všech částí Francie.
Romantická údolí vyhloubila Seina do vápencové nížiny v oblasti Normandie. Teče tam klidně, tok je široký a řeka se zvolna blíží ke svému ústí do moře. Seina je dobře splavná díky stálým dešťům, které udržují dostatečně vysokou vodní hladinu a prakticky nikdy nepůsobí záplavy. Je to ojedinělý úkaz mezi evropskými řekami, který ještě zdůrazňuje význam této francouzské řeky. Denně tu proplouvají desítky člunů a lodí, které se dostanou až k Bar-sur--Seine ležícímu více než 500 kilometrů ve vnitrozemí.
Zdroj: 100+1
