Roberta Musila jsem poznal jako člověka, kterýmu dáte k dispozici stůl a on vám lepidlem zasviní celou místnost. Kromě toho, že vyniká nebetyčnou trpělivostí, s jakou vystřihuje z tuhýho papíru svý ornamenty, je to předevšim jedinec širokýho záběru. Svou tvorbu si vyvzdoroval na okolnostech. Neskuhrá, dělá, ačkoli podmínky nemá zdaleka ideální. Že má skutečně co říct, pochopíte tehdy, když s nim na dně vinárny U sudu vypijete druhej litr Svatovavřineckýho a nepodaří se vám zabránit, aby si od vedle sedících kotlíkářů půjčil kytaru.
Takže, Pupku, ty jsi umělec?
Tak esli vočekáváš, že ti řeknu: "I’am an artist, you know..?" tak to ti neřeknu. Jenže, když jsem se na tohle téma bavil s jednim starym fotografem, jehož si považuju, řekl mi asi toto: Nemůžeš se vyhnout zodpovědnosti za svoje výtvory tim, že budeš znevažovat jejich význam. Jednou jsi se rozhod to zveřejnit a teď musíš vnitřně stát pevně za tim, co vyjadřuješ, jelikož je to z tebe, z tvý duše, z tvýho vnitřního světa a rozhodně to je umění.
Jestli se spokojíš s tím, že opakuju slova starýho zkušenýho muže, tak asi teda jsem umělec.
No, tos mě, Pupku, trochu dostal. Nečekal jsem, že hned první odpověď bude mít tak značnej ponor. Skoro to ale zní, jako bys nad svejma obrazama neměl žádný pochybnosti, he?
Pochybnosti? Bez nich nikdy nedokončím ani jedno plátno. Doufal jsem, že po první výstavě se to zlepší, ale je to čím dál horší. Ten neustálej boj se zodpovědností mě strašně vadí. Ukrutně rád bych napnul plátno, nalepil vrstvy papíru, potáhnul to šepsem a nabarvil a šel vod toho, ale nejde to! Furt se musim k plátnu vracet, eště tady a támhle, proboha tohle je hrozný a tak dále a tak dále. Už mě to ani možná nebaví, ale přesto mi to nedá a znova zkoušim, jak to vylepšit. Když už konečně rozhodnu, že TOHLE je to vono, co jsem chtěl, musim ten vobraz rychle někam uklidit, abych se na to nemusel dívat, protože bych začal znova a asi nikdy neskončil.
Zodpovědností vůči komu nebo čemu?
No to je přece jasný, ne? Nemůžu pustit do světa nic, co už dva dny po dokončení neobstojí. Řeknu ti příklad: Když jsem vystavil prvně svoje obrazy před zhruba dvěma a půl rokama, neměl jsem z toho zrovna dobrej pocit. Po uplynutí asi tak tejdne jsem si řikal, že dva tři obrazy jsou špatný a nejradši bych je sundal. Za další tejden už jich bylo asi šest, další tejden už polovina z celkovejch dvaadvaceti a nakonec jsem tam přestal chodit. Už jsem to prostě nesnes. Choval jsem se nezodpovědně, pověsil jsem tam sice vybraný vobrazy, hleděl jsem na to, kolik jich bude, ale přestože jsem tomu věnoval půl roku práce, nedokázal jsem vytvořit odstup a takhle to dopadlo.
Hele, nechceš se radši bavit vo fotbale?
Nojo, to bych rád. Mně může bejt nějaký umění nakonec taky ukradený. Jenže jednak tohle je kulturní rubrika, a pak – ty jsi, pokud vim, sparťan. A se sparťanem se vo fotbale dost dobře mluvit nedá. Takže spíš co ženský, Pupku? Vztahujou se ti nějak k tý tvorbě, inspirujou třeba? Nebo je to úplně jinej svět či snad přímo rušivej element?
Ženská je rušivej element skoro vždycky. Většina chlapů chce přece žít s chlapem. Ale vážně, ženský jsou fajn, těžko říct, jestli v mým případě můžu mluvit vo inspiraci, to asi ne. Spíš motivace, to je lepší. Hele ty seš spíš slávista viď?
Jak jako "spíš" slávista? Člověk buď prostě JE slávista, nebo je hadrář. Mezi tim neni nic. A neutíkej od tématu.
Nedávno jsem od tvýho kolegy v práci zaslech, že ve slabších chvílích chodíš po kanclu a kňouráš: "Jde na mě blues, jde na mě blues!" Co je to prosimtě ten blues teda? A má to k výtvarnu v tvejch očích taky nějakej vztah?
To je ale hnusný! Já nekňourám! Já zpívám blues! Blues je stav duše. Rozhodně se nedá říct, že bych to vyhledával, vono to tak přichází. K výtvarnu vztah.... to asi určitě, nechci aby to vypadalo, že si libuju v tom temnu, na světě je všechno špatně, proč se v tom babrat eště na vobrazech? I když asi se to nějak z tý temný duše musí projevit na plátno, nevim, nedokážu říct. Rozhodně to ale bude podvědomá záležitost, ne vědomá. Blues jako muziku miluju snad ze všeho nejvíc.
Hele slávisto, jak jsi přišel na to, že vostatní jsou hadráři?
Na takovou věc netřeba přicházet. To prostě dá člověku zdravej slávistickej rozum.
Na tvejch dílech mě nejvíc zaujalo, že jdou tematicky dost mimo mě, poněvadž jsem jako konzument zaměřenej značně povrchně a mám rád, když je tam vidět aspoň nějaký ladný stehno. U tebe jsem ale nic takovýho nenašel. Co vlastně znázorňuješ ve svejch obrazech, Pupku? Jeden z nich mi třeba připomíná švestkovej kompot v detailu, ale to se asi pletu, že?
Upřímně řečeno, zajímá mě krajina. Tam je všechno, i ty tvoje ladný stehna. Jenže já jsem strašně línej učit se kreslit, netroufal jsem si nikdy na nějaký realistický malování, a tak jsem si vybral poněkud časově náročnou, ale pro mě mnohem přijatelnější cestu. Vždycky jsem se inspiroval v krajině. Ale i bych si doved představit jak chodím se skicákem po polích a hledám motivy, jenže je mnohem jednodušší lovit v mapách, nebo aspoň v leteckejch snímcích. Pak mě děsně vzrušuje historie, to je taky dobrá studna.
Šveskotvej kompot ....dobrý.
Vadí ti nějak, že v tom vidim kompot? Odborníci řikaj, že v umění obecně platí, že pokud je to dobře udělaný, pak v tom lze spatřovat právě cokoli, šveskovej kompot nevyjímaje. Zajímalo by mě teda, jak takovou hrubou dezinterpretaci jako autor díla vnímáš?
Myslim, že to necejtím jako nějakou hrubou dezinterpretaci, je to naopak moc fajn, když se dozvíš, že v tom někdo něco vídí, než aby mávnul rukou a říkal něco vo nesrozumitelný abstrakci. A ještě lepší, než kdybys používal nějaký cizí slova, he he. Ještě se vrátím k tý zodpovědnosti, to s tím souvisí, já potřebuju mít svou vlastní jistotu, že je to poctivá práce, protože když jsem vo poctivosti přesvědčenej, může se stát, že to vlastně ani nedokončím, nechám to prostě tak a jdu vod toho, vnitřně spokojenej, pak je pochopitelný, že mi nějakej švestkovej kompot nemůže vadit.
Jak teda tvoříš? Řekněme, že tě zaujme nějaká středověká mapa, jo? Co tě pudí přenést ji na plátno? A až nám v odpovědi otevřeš svoje nitro, rovnou pověz, co je to vlastně za techniku, kterou pracuješ.
Nitro... he he he, to mi vždycky připomene spíš vnitro. Nevim, co mě pudí. Prostě se mi to líbí. Odpovim zase větou, kterou řek někdo jinej. Už to začíná vypadat, že nemám vlastní, co? Picasso jednou řek, že všichni malíři malujou znova obrazy, který už v minulosti někdo namaloval. S tim se ztotožnuju, to by mohlo bejt to puzení. Pokud jde vo techniku, tak to nevím, přestože jsem se pokoušel to zjistit. Technologicky je to vrstva našepsovanýho plátna, vlastně juty, polepená vrstavama papíru a tkanin, kterýma vytvářím tu strukturu. Patlám na to různý pasty, aby to nebylo hladký. Celý to je potažený několika vrstavama šepsu a nakonec akrylový barvy, kterýma to polejvám, odmejvám je, znova vrstvÍm a tak dále. Nakonec většinou použiju nějakej závěrečenej akrylovej lak, polomatnej nebo pololesklej.
Já ale viděl tvou kresbu nějaký krajiny - tady domek, z komína se kouří, tam borovej remízek, jinde nekonečný horizonty, prostě srozumitelná klasika. Takže kreslit umíš. Co takhle pro naše uměnímilovný čtenáře nějakej pěkněj autoportrét?
Ty vole! To jsem nikdy nezkoušel, to by mě asi nebavilo. Spíš ti pošlu fotku, jak jsme s Vondráčkem překonali na kolech tři hraniční přechody, vějškovej rekord přes 1300 metrů, a štastně se vrátili domů do Čech. Moc mi to na ní sluší.
Fotku beru. Pupku, myslim, že ses ještě nevyjádřil k aktuální politický situaci. Tak prosim.
Ať jdou všichni socialisti do prdele!
Ale? Já myslel, že umělci to cejtej spíš doleva. To už neplatí?
Tak to by mě zajímalo, jaks na tohle přišel?
Pověz mi, Pupku, jak jde dohromady soustředěná tvůrčí práce s tvou pověstnou láskou k alkoholu?
Nechápu, kde bereš ty souvislostě! Teď byla řeč vo politice a najednou tě zajímá alkohol. Ty tam něco chlastáš? Jinak alkohol považuju za příjemnej. Poslední dobou jsem to zredukoval na cca 0,25 l vína denně. Ale vobčas se přihodí, že je to málo. Přes dno lahve je pohled na svět mnohem přijatelnější. Ale už si to hlídám, abych přes to dno ještě něco viděl.
Máš za střízliva nějakej malířskej sen? Nemyslim ve spánku. Myslim sen jako touhu.
Nemáš jistě na mysli, že bych si pověsil nad postel Vincenta van Gogha originál? To by se mi líbilo! Poslední dobou mám jeden velikej, ale je to sen a ty se neřikaj.
Nojo, to máš vlastně pravdu. No, moc pěkně se mi s tebou povídá, Pupku, jenže naši čtenáři maj trochu krátkej dech, takže to musim utnout. Měl bych k tomu připsat ještě nějakou vomáčku týkající se tvý aktuální výstavy. Nechceš to udělat za mě? Jinak ti teda pěkně děkuju za rozhovor a pomáhej pámbů.
Na začátku tý kolekce ornamentů, kterou momentálně vystavuju, byla stará kresba, řekněme deset dvanáct let, inspirovaná převážně aztéckym uměnim. Ani je nemám spočítaný, nevim, kolik jich bylo, ale určitě moc. Dlouho to leželo jen tak někde v krabici a prachem zapadalo. Zkusil jsem je trochu upravit a vybrat ty, co se mi líběj a postupně pomocí různejch způsobů přenes na plátno. Kupodivu z toho mám dobrej pocit, zatim jsem sundal jenom jeden. Ale pochybnosti jsou mi vlastní, před tím neuteču.
Mý vobrazy jsou k vidění v kavárně Serpentýna, Kamenická 56, Praha 7. Otevřeno denně od 9.00 do 19.00 nebo tak nějak. Káva, medovník, nekuřácký prostředí, možno i se psy.
Moc pěkněs to řek. A jaký to vlastně je, Pupku, bejt v dnešní pohnutý době sparťan?
Ale děkuju za voptání. Celej život jsem si užíval to posmívání se slávistům, tak si vychutnávám jak mi to vracej. A kdy budete stavět ten stadion?
Pupek
FiftyFifty, společenský magazín.
Pupek na FiftyFifty.cz.
Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Pupek
Je právě ± 01.11.2024 01:29
svátek má prý Felix
DNEŠNÍ ANKETA
Chcete zrušit anketu?
|
Ano
|
Ne
|
v žádném případě nerušit
© 2005 – 2019 FiftyFifty.cz