Prokletá, nebo žádaná nuda?

FiftyFifty, společenský magazín.
Prokletá, nebo žádaná nuda? na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Prokletá, nebo žádaná nuda?

FiftyFifty
Share

Prokletá, nebo žádaná nuda?

Zdá se, že nastává období, kdy si lidé uvědomují, že i nečinnost má své kladné stránky. Naneštěstí ne vždy k tomu člověk dochází svobodnou volbou.

Miliony lidí k nucené nečinnosti přivedla hospodářská krize a ztráta zaměstnání. Někomu stačí pár dní na pláži nebo na venkově a nepozorovaně, ale jistě se k němu vplíží nuda. Podle psychologů dokážou dospělí objevit a uvědomit si kladné stránky nečinnosti daleko snadněji, s dětmi je to horší. Snad každý rodič slyšel donekonečna opakované: „Já se nudím… Nevím, co mám dělat.“ Podle průzkumů postihuje nuda asi patnáct procent školáků zejména v USA. Nudící se děti se stávají stále častějšími návštěvníky nejrůznějších psychologických poraden.

Dospělí se s nudou a nečinností vyrovnávají daleko snadněji, zejména jsou-li finančně zajištěni. Kniha norského autora Larse Svendsena Malá filozofie nudy, která v podstatě nicnedělání a nudu propagovala, se stala kasovním úspěchem. Kniha Catherine Larozeové Umění nicnedělání byla bezmála kultovní záležitostí.

Minulost

Evropská společnost od druhé poloviny dvacátého století vyznávala a její část stále ještě vyznává kult přepracovanosti. Člověk musí být neustále na pokraji sil. Diář přeplněný pracovními schůzkami je znakem vyššího společenského postavení. Předtím to bylo dlouhou dobu naopak. Až do devatenáctého století byla nuda vyhrazena šlechtickým dvorům a duchovenstvu, proto znamenala příslušnost k lepší společnosti.

Samotné slovo nuda nemá dlouhou historii. V němčině se objevilo až po roce 1740, v angličtině se začalo používat ještě o dvacet let později. Podle některých sociologů souvisí fenomén nudy se změnami, k nimž došlo v osmnáctém století. Člověk si začal uvědomovat sám sebe jako individuum, zatímco předtím existoval především jako část velkého celku. S individualizmem se vynořil i nový úkol: realizovat se. Nečinnost začala být podezřelá.

Útěk od stereotypu

Utíkat před nudou nemusí být tím nejlepším řešením. Jakmile se člověk snaží nudě vyhnout, závisí čím dál víc na okolním světě. Ztrácí schopnost zorganizovat si vlastní existenci. Ani koloběh budíček-práce-spánek mu nepomůže, protože pocit znuděnosti velmi často vzniká i tehdy, je-li člověk plně pracovně vytížen. Právě ze stereotypního opakování.

Psychologové dokonce tvrdí, že správná míra nudy má na člověka blahodárné účinky. Pomáhá mu soustředit se na vlastní osobu i na svět kolem sebe, přispívá k budování osobnosti.

Jak ukazují průzkumy, celá západní společnost se začíná měnit. Závratné pracovní a životní tempo se zpomaluje. Odborníci zabývající se životním stylem a současnými tendencemi zaznamenali, že určitou úlohu v tomto procesu sehrál atentát v roce 2001 na newyorská dvojčata World Trade Center.

Žít a užít si

Lidé začali přemýšlet, jak vychutnat přítomnost. Přepracovaní, strhaní jedinci vycházejí z módy. Vrací se idea rentiérství a pohody. Z nudy se stává tržní hodnota.

Z pohledu obchodníků vznikly dvě nové skupiny zákazníků. První z nich se staví do pozice věčného studenta. Ve volném čase, který si prostě udělají, se stále učí něco nového, například jazyky. Ne proto, aby je používali, protože je potřebují, ale aby si rozšiřovali obzory.

Druhou skupinu tvoří hédonici, kteří vyhledávají potěšení všeho druhu, dopřávají si luxusní auta a dovolené i neobvyklé zážitky. Patří to k jejich životnímu stylu, k jejich image úspěšných podnikatelů či manažerů. Přepracovanost a workoholizmus se už nenosí. Být in znamená umět si vychutnat volný čas, nicnedělání a dokonce i nudu.


Zdroj: 100+1 






© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.